Code Name: Ruby
Režie:
Jan NěmecScénář:
Jan NěmecKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jan Hammer ml.Hrají:
Jan Potměšil, Čestmír Řanda ml., Lucie Rejchrtová, David Nykl, Miloslav Stehlík, Ladislav Němec, Martin Učík, Jaroslav Tomsa, Václav Havel (a.z.)Obsahy(1)
Hlavními hrdiny filmu jsou dva mladí lidé - Michal a Ruby, jejichž setkání nás zasvětí do pravidel a tajemství alchymie. Právě oni jsou totiž vybráni, aby našli Kámen mudrců. Během svého putování najdou i něco navíc. Možná je to láska, ale možná je to jenom pocit, který se s ranním rozbřeskem vytratí. Kdo ví? "Láska v tomto případě zvítězí nade vším," říká Jan Němec, "přitom není ani definovaná, ani naplněná." Příběh se odehrává nejen v současném Česku, ale i v sídle skutečné moci - Washingtonu, D.C. Součástí filmu jsou i dokumentární záběry z nedávné minulosti, ve kterých tvůrce odkrývá jejich skutečnou historickou souvislost. Film je moderní pohádkou i mystifikací zároveň. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Proboha, co v těch devadesátkách vedlo Němce k tomu, aby obsazoval někoho, kdo naprosto neumí hrát. Ta herečka, co hraje Ruby, je fakt hrozná... Ale co už. Tady Němec už začal používat pro sebe typické filmové znak - vždycky se v jeho filmu objeví Václav Havel a vždycky tam bude chlap v černém kabátu, s černým kloboukem a hůlkou (Němcovo alter ego . záhada vyřešena). Dokonce se to snaží mít jakože děj, aspoň ze začátku. Já si tam teda nějaký příběh asi dosadil, podobně jako u Lynche, takže tady máte moji ujetou teorii - Ruby je mimozemšťan (v tom případě je její herecký výkon v pořádku), co hledá kámen mudrců, jdou po ní ilumináti a její rodiče ztroskotali s létajícím talířem někde v Korálovém moři, do toho si najde jakéhosi druha, kámen mudrců asi najde, vyhraje, vládne ČR (?) a nakonec si pro ni přiletí mateřská loď. Konec. Občas to je dokonce jako experimentální film (tak tady Němec začal!) a někdy to dokonce i působí zajímavě. Kamera je docela slušná, ale jenom občas. Snaha "rozchodit" Potměšila nevyšla, když ve filmu vlastně nechodí (buď stojí nebo sedí). Finální pocity tak na 3*, jako celek se to asi nedá, ale s možností přetáčet to je podívaná. ()
V podstatě nesledovatelný film s chatrným scénářem. Možná má nějakou hlubší myšlenku, která mi ovšem zůstala utajena. Jana Potměšila je mi líto, že si už nemůže zahrát bez omezení. Režisér se obsazením Potměšila dobrovolně připravil o možnost přidání dynamičtějších scén. Němcův film pak svou statičností trpěl. Naprostým omylem bylo obsazení naturščice Rejchrtové, která zřejmě herecví studovala na dálku (Brazílie - Nový Zéland?). Takové kopyto filmu jenom uškodilo. Její přehrávání bylo neskutečné a zubící se rovnátka mě odrovnala. Jedině z úcty k velikánu šedesátých let dávám 10%. Tomu, kdo se chce blíže seznámit s dílem Jana Němce v šedesátých letech, doporučuji si zakoupit právě vyšlou režisérovu monografii. ()
47 %? Tady si někdo dělá prdel! Naprosto nejhorší českej film, kterej jsem měl možnost vidět a to jsem viděl plno porevolučních zázraků, včetně kousků jako Divoké pivo, Kanárská spojka nebo Hořké léto. Jméno kódu: Rubín je film, ze kterýho se divákovi dělá fyzicky nevolno. A to nejen díky kvalitě, ale i dementní a naprosto nesevřený formě, díky který má člověk pocit, že kouká jen na jakejsi pomíchanejbordel plnej tupejch vysvětlujících voiceoverů, strašnejch hereckejch výkonů a archivních záběrů. Kdyby tohle běželo na festivalu amatérských filmů, může se člověk vysmát autorům za jejich neumětelství, u profi filmaře jako je Němec ale podobnej výsledem vzbuzuje spíš lítost. Jméno kódu: Rubín je naprostá dehonestace českýho filmu a vysoký hodnocení 47 % považuju za důkaz, že místní uživatelé kouří crack. ()
Garmon to tady popsal velice pěkně. Poprvé jsem byl po shlédnutí Jména kódu Rubín naprosto konsternován, očekávaje od Němce málem vysoký styl Démantů noci. Tohle bylo ale něco jiného, něco zcela mimo kategorie. S dalšími projekcemi už ten film ale začal růst - možná právě díky té podvratné pitomosti a imbecilitě, která ale nakonce dá zrodit neoddiskutovatelnému půvabu. Spojitost s alychmickými postupy, kde věc musí shnít, aby mohl zazářit paví chvost kamene mudrců opravdu není od věci. Teď už na film vzpomínám se slzou v oku. To platí i pro Hammerovy synťáčky. ()
Na Janu Němcovi se mi líbilo, že byl fakt svůj. Moc by mě zajímalo, jak pojímal ty americké svatby, jimiž se živil v emigraci. To musel být poprask na vsi, když si to pak pouštěli. Jeho filmy rozhodně nejsou pro každého, někdo nutně potřebuje klasickou příběhovou strukturu s jasným rozuzlením, v ničem jiném není schopen nacházet divácký zážitek. Já jsem si ověřil, že se mi experimentální tvorba může líbit, Jméno kódu: Rubín ve mně ale velkej oheň nezažehlo. Ke konci mě to už ale příjemně hřálo. Kromě osobitosti oceňuji i Němcovu ochotu obsadit do hlavní role zdravého, mladého muže kluka upoutaného na invalidní vozík a ženskou krásu pořešit prostřednictvím holky s plnou pusou železa. Na to už jeden musí mít pořádný koule, byť volba Potměšila byla jistě symbolická. Takovou míru tvůrčí svobody můžou ostatní tvůrci Němcům, Švankmajerům, Markům jen závidět. Je absolutně bezbřehá a nic není špatně. ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Reklama