Beats

Vyborna zalezitost. Techno/rave/house a podobne hovadiny nemusim, no toto ma velmi bavilo. Svizne, pekne zahrane, v klucovych okamihoch strhujuce. Viac nez Trainspotting mi to pripomenulo festivalovu variaciu na Superbad (vratane niektorych podobnych scen). Skoda akurat zbytocneho ciernobieleho formatu a natahovania konca. Pre milovnikov elektronickej hudby narodenych v prvej polovici 80. rokov ide o absolutnu povinnost. Velmi silnych 8/10 (17.06.2019)

Techno, rave a dva zoufalci. 1)  To fakt nemusím. Pětihvězdičkové komenty zde názorně ilustrují rozmanitost světa, v němž si (doufejme) každý to svoje najde. I když mám dojem, že snímek vychvalují pouze ti, kteří ona "magická" devadesátá léta sami zažili a na podobných sešlostech hledali, co nenacházeli jinde. It’s not a party, it’s a protest._____ 2)  Poté, co 36letý Brian Welsh uviděl divadelní hru Kierana Hurleyho, zjistil, že to je jeho krevní skupina a rozhodl se ji převést na filmové plátno. Angažoval 26letého Lorna Macdonalda (Spanner) a jeho přítele ze školy Cristiana Ortegu (Johnno), zřejmě podobného věku. Welsh a Hurley si zavzpomínali na staré časy, hlavní dva herci rovněž mají za sebou podobné pařby a jsou současně i kamarádi, takže toho moc ani hrát nemusejí. Pro oba to byl první celovečerní film._____ 3)  Věk protagonistů uvádím k roku výroby filmu, tj. k roku 2018._____ 4)  Příjemně mě překvapil zasvěcený a vnímavý koment Marzeho***. 5)  A na závěr opět jisté poznání: The only good system is a sound system. Vida, to jsem nevěděl. (26.09.2021)

Uletenosť o pankáčskych pošukoch z ulice. Chlapci s fakt divnými účesmi často v štýle hrnca a dievčatá, ktoré su šerednejšie ako chlapci, čo v Škótsku bude asi bežnou záležitosťou, preto tam nosia kilty. Čiernobiele prevedenie dodalo filmu správnu atmosféru, film je vcelku pozerateľný aj so šialeným škótskym prízvukom. Žiadne filmové umenie tu ale nevidím a príbeh samotný nezaujal, nič mi nepriniesol. Najmä ak tu niektorí tvrdia, že toto čo robila tá banda vo filme je vraj sloboda. (12.12.2019)

[1994: A Rave Odyssey] Jako bych se díval do zrcadla. Osvobozující zážitek a zároveň euforická skotská oslava kamarádství alá Trainspotting na druhou, mládí, nostalgie, odporu vůči autoritám, tekna, rave culture a undergroundový muziky. Revolt ya cunt! 🖤 (06.02.2022)

Devadesátky se staly konečně nostalgickým retrem a vzhledem k tomu, že jeden z jejich znaků bylo rapidní rozvětvení kulturních scén, tak se zajisté dočkáme v blízké době nejedné další filmové vzpomínky. Po Lords of Chaos, věnujících se norské blackmetalové scéně, Hillových Devadesátkách, které zase vzpomínaly na americkou skejtovou subkulturu či mainstreamově orientovaném Straight Outta Compton vyprdlo BBC upomínku na britskou techno/dmb/rave scénu, která byla obléhána zákonem, který ji prakticky znemožňoval existovat a tedy ji vrhnul do skutečného ilegálního undergroundu. Vzhledem k zadání jsem pak očekával nepřístupnou a přísnou antisystémovou jízdu, kde si protagonisti nebudou žádat sympatie a z přešvihlých beatů a kontrastních střihů mi bouchne hlava. Zkrátka něco jako Climax, Nachtmahr či Mektoub. Místo toho Beats servíruje skotskou verzi na Šteindlerovy Perníkové věže, která neustále připomíná, jak není schopná beze slov zprostředkovat pocit toho být součástí divokých let odporu pod reprákem tím, že o ní musí stále někdo nahlas mluvit. A samozřejmě proto tam musí být strašně záporná postava, aby se skrze ní vysvětlila celá myšlenka těchto akcí. Zkrátka takoví hodně špatně natočení techno Bakaláři s ambicí vysvětlit tuhle scénu vašim rodičům, možná prarodičům. Z dramatického oblouku se Spannerovým násilnickým bratrem je mi pořád stydno a Cristian Ortega jede jednoznačně nejhorší herectví tohohle roku. (10.09.2019)