Giliap

Začínam mať pocit, že Anderssonové filmy sú skôr utrpením ako pôžitkom. Pustil som sa do jeho filmov, kvôli jeho poslednému filmu. Povedal som si, že by bolo fajn skúsiť splaviť vody Švédskej kinematografie v spoločnosti tohto režiséra. A začínam mať pocit, že som nastúpil do strašne debilnej a nudnej lode. Andersson v rámci hesla buďme komplexný ale skúpy na emócie rozvíja ďalší nezaujímavý príbeh jednotlivca. Je mi celkom jedno čo sa stalo hlavnému hrdinovi, keď vlastne ani neviem prečo som to všetko musel pozerať. Hľadal som tam nejaký zmysel, niečo čo by mi osvietilo náväznosť scén, ale nakoniec mi z toho aj tak vyšla len prehnaná umelecká póza. Giliap predstavuje to najnudnejšie dielo aké som za posledné obdobie videl. Vzťahy až na hlavný nerozvinuté, zároveň tu absentujú silné, alebo pekné miesta. Čerta keby to bolo aspoň zaujímavé. Posledných 10 minút, rovnako ako aj v predchádzajúcom Swedish love story začínajú o ničom vypovedať, ale je to hlúpe a vôbec sa to do predchádzajúcej línie nehodí. Je to taký koniec pre efekt. Veľké sklamanie. 2 dávam z čisto subjektívneho hľadiska, pretože očividne tu mnohí vidia to čo ja nie. Pre mňa ale obrovská strata času. A zvažujem či sa vôbec ešte ďalším jeho filmom namáhať. (17.09.2014)

Hoci mám pocit, že mi Giliap osvetlil niektoré Anderssonove ťahy z jeho neskorších filmov, musím s poľutovaním pripustiť, že to bola jedna neuveriteľne dlhá, kurevská nuda, ktorá sa len s ťažkosťou dá zmáknuť do konca! Ale ak chcete vidieť jednu z najbrutálnejšie premakaných gangsterských scén, ktoré sa kedy vo filme udiali, tak tu máte jedinečnú príležitosť! (14.09.2015)

„Jiná pravidla tu platí, Giliape. Jiné věci se počítají. Jsou to zákony, které nutno dodržet, abyste se vyhl opovržení a ponížení.“  Zajímavý děj a dobrý příběh, což vypadá v tvorbě Roye Anderssona na vzácnou výjimku, zajímavé prostředí chátrajícího hotelu s oblíbeným nočním podnikem, včetně propojení s gangsterským podsvětím skrze postavu kšeftaře Gustava, a ve výsledku za mě určitě ne špatný film. Jenomže dýchá na mě strašně odtažitou severskou atmosférou v kombinaci s loudavě pomalým tempem, až jsem chvílemi ztrácel zájem o postavy – o tu hlavní zvláště. Giliap jako hlavní hrdina, lapený do depresivního světa v novém zaměstnání, by si zasloužil alespoň trochu záživnější ztvárnění. Giliap jako film pak svižnější tempo a více života do toho pomalého loudání, nebo alespoň víc a hlouběji rozpracovat postavy v jednotlivých situacích a dialozích.  Určitě mě hodně oslovila průvodní Isfältova hudba, která i v kontrastně řízné melodii hrané dechovým orchestrem navozuje dojem jisté osudovosti, rovněž zdařilý výkon Willieho Andréasona ve vedlejší roli Gustava. Celkový dojem v druhé polovině alespoň na čisté 3 hvězdičky pozvedlo několik pasáží s uzemňujícím vyvrcholením, především ta s nemocným Gustavem v posteli a čekáním na Annu, a pak samotný závěr. Nicméně ani na třetí pokus z Roye Anderssona nevzešel režisér, který by mi pronikl k srdci a ani zde mě jeho styl plný dlouhých a často statických záběrů příliš nebral (snad až na závěrečnou scénu z nádraží), spíše jakoby někdy brzdil vše skvělé. [60%] (22.10.2022)