Necklace of Melancholy
Obsahy(1)
Populární zpěvačka Marta Kubišová je významnou osobností nejen 60. let minulého století, ale i let po sametové revoluci 1989, jejíž umělecká činnost však byla v normalizačním období násilně přerušena. Na počátku kariéry, kdy její pěvecká sláva poprvé kulminovala, se provdala za režiséra Jana Němce, s nímž natočila televizní hudební film Náhrdelník melancholie. V něm uslyšíte a uvidíte v obrazovém ztvárnění tehdejší hity. Jsou to např. "Lampa" z dílny skladatele B. Ondráčka a textaře P. Vrby, "Na co tě mám" (A. Michajlov / E. Krečmar), "Myslíš jenom na peníze", "Bílý stůl" (B. Ondráček / E. Krečmar), "Ten zlej páv" (A. Michajlov / I. Fischer), "Denně čekám" a další. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Léta 1967-1969 byla strmým vzestupem poděbradské rodačky k vrcholům české hudby pro lidi (pop music). Neobyčejně kvalitní autorské i managerské zázemí přispělo spolu s příznivě nakloněnou dobou k mimořádné ozvučnosti podnětných písní pohybujících se na rozhraní protestsongu a šansonu; nemalý podíl na tom mělo Kubišové neortodoxní, výrazně osobité ženství násobené syrovým, nespoutatelný vichr připomínajícím hlasem. Pominout nelze ani výrazný Němcův scénáristický a režisérský vklad. Zdá se, že první i druhý Kubišové medailon mají i dnes šanci upoutat také mladší generaci; problémem je minimální publicita. V každém případě již zde tehdy 25letá zpěvačka podává až překvapile zralý a vábivý výkon. ()
Potíž je, že až na závěrečnou Lampu (a dejme tomu ještě Na co tě mám) Martě Kubišové nevěříte, že zpívá, jak málo při playbacku otevírá ústa. Jinak jsou všechny klipy poměrně působivě natočeny. S takovým recitálem Hany Hegerové Co nikdy nepochopím... se ale Náhrdelník melancholie rozhodně srovnat nedá. ()
Černobílý, a přesto lepší než pozdější Proudy. Písně paní Kubišové jsem poznal až v devadesátých letech, kdy si otec slavnostně koupil LPíčko a sem tam si ho přehrál. Protože mám přirozenou, generačně podmíněnou nedůvěru ke všemu, co se líbí mým rodičům, nějaký čas jsem tuto zpěvačku strkal do stejného pytle se "stálicemi" českého hudebního nebe spolu s Gottem a Vondráčkovou, ale už tehdy ke mně některé z jejích písní promlouvaly. Dnes, kdy už je to přece jen nějaká doba, co jsem překonal dvacítku a tak nějak reviduji své dětské a mladické názory, musím říct, že Marta Kubišová je o několik řádů lepší než tihle zmiňovaní. Teď už k samotnému televiznímu filmu/recitálu/sérii videoklipů. Více než kvůli Kubišové nebo Němcovi jsem jej chtěl vidět kvůli Ester Krumbachové, přestože dle mého názoru její kostýmy lépe působí v barvě a nebyl jsem zklamán. Přestože jsem znal pouze první a poslední skladbu, textově a většinou i hudebně mě zaujaly prakticky všechny, zvláště však u druhé písně předkamerová realita dost zaostávala za zvukovou stopou. Výsledný dojem z celého bloku je i přesto velmi dobrý. ()
Sedm písní Marty Kubišové, z nichž především Ondráčkova Lampa náleží k démantům soudobé hudební tvorby, zachycuje tuto výjimečnou interpretku na samém vrcholu její kariéry, v době, kdy vystoupala k několikanásobnému vítězství v prestižní anketě Zlatý slavík. Že to nebyla sezónní popularita, o tom svědčí kromě jiného právě tento televizní recitál. Zastřený hlas Marty Kubišové totiž nepřestává fascinovat dodnes. ()
Cítim sa dosť trápne, že som si až po pol storočí pozrel recitál mojej druhej najobľúbenejšej speváčky. K tomu pocitu sa pridalo vedomie, že okrem Lampy som nepoznal žiadnu z interpretovaných pesničiek. Recitálom som trochu sklamaný. Napriek tomu, že ho režíroval Jan Němec si myslím, že pesničkám ich vizualizácia skôr ublížila, ako pomohla. V tom vidím zásadný rozdiel medzi mojim vnímaním tohto recitálu a o rok neskorším Proudy lásku odnesou. Nevadí. Som rád, že som si doplnil ďalší kamienok do mozaiky tvorby podlo zlikvidovanej speváčky. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo na zámku Veltrusy a na viacerých miestach Prahy. (dyfur)
Reklama