The Loaf of Bread
Obsahy(1)
Krátký snímek Studia FAMU a Jana Němce pod pedagogickým vedení Václava Wassermana, Václava Hanuše, Bohumila Šmídy a Josefa Dobřichovského. Na sklonku druhé světové války stojí na nádraží vlak s vězni z koncentračního tábora. Tři zbědovaní muž přemýšlejí, jak se dostat k nedaleko stojícím vagónům s chlebem. Potřebují se před plánovaným útěkem posílit... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Na ploše necelých 10 minut rozehrává Jan Němec strhující momentku z války. Nevím jestli mě nějaký jiný krátkometrážní hraný film dokázal takovýmhle způsobem pohltit a napnout. Zatajený dech. Dokonalé. A to jde o školní FAMU film! ()
Předloha: Arnošt Lustig (povídka Druhé kolo). Cena: Stříbrná růže - cena Holandské filmové federace (studentský filmový festival ,,Cinestudio" Amsterodam / Nizozemsko/) ()
Maximalistický film, co se minimalismu týče. Deset minut, ve kterých sledujeme vězně z konzentračního tábora, kterak se pokouší sehnat bochník chleba. ()
Zajímá mě, kdy zase budu vídat školní filmy s podobným dopadem na diváka. ()
Klobouk dolů, na to, že Němec tento film natočil jako svou studentskou práci, pak jde o skvělý kousek, který nemá žádnou protiváhu, pokud ho srovnám s projekty dnešních studentů filmových škol, které mám možnost vídat v Noci filmových nadějí. Brilatní minimalistická studie lidského strachu, touhy přežít, odvahy a sebeobětování. Deset minut nabitých takovými emocemi se hned tak nevidí. Černobílý obraz jen podtrhuje syrovost prostředí a depresivní atmosféru. Celkový dojem: 90 %. ()
Tak krátký a přitom tolik emočně silný film. Tísnivá a dusná atmosféra, opravdu velké NAPĚTÍ, počítání té nejvyšší důležitosti a možná trochu zbytečně useknutý konec. Silné 4*, škoda, že není snímek delší. ()
Je mi krajně proti srsti uvědomění si návaznosti generačního střídání takových jako Wassermana a Němce, přesto jako zárodek je to slušné. A z Lustiga je to vybráno chytře. Kdyby se Němec tomuto nebránil a nepřiklonil se k těm svým manýrám, byl byl z něj lepší člověk. ()
Ilustrácia životnej pravdy: "Na chleba sa ťažko robí." v desaťminútovke plnej napätia. Trojica muklov zo zberného tábora sa snaží získať pred plánovaným útekom peceň chleba. Riskujú život. Atmosféra i napätie: sto bodov. Zvláštne pôsobilo pár detailov: väzni sa presúvali popod koľaje ani čo by boli duchovia, ktorých si bdelé oči dozorcov a vojakov nevšímajú; trest strážcu vagóna za priblíženie sa väzňa k zdroju chleba bol nedbalý, streľba priamo v lágri sa nikoho z väzňov vôbec netýkala, nevšímali si ju. Drobnosti, ktoré sa možno dajú vyvrátiť. No "vďaka" nim len za 80%. ()
Tři vězni se při zastávce vězeňského transportu potřebují najíst, aby získali dostatek sil k plánovanému útěku z koncentračního tábora. Chtějí využít toho, že o několik kolejí dál stojí vagón s chlebem střežený ozbrojenou německou hlídkou. Na získání bochníku chleba mají podle svých propočtů čas v délce 57 vteřin. Pro podvyživeného člověka, který nesmí být při běhu spatřen je to nadlidský výkon, ale možná také poslední šance na přežití. A tak se "šťasně" vylosovaný běžec staví do bloků, aby absolvoval svůj životní sprint. ()
napětí a tlukot srdce od začátku do konce - není mnoho studentských filmů, které by se mohly takovou bilancí pochlubit... velmi působivé. 80% [Festival Nad Řekou, 2009] ()
Neznám Lustigovu předlohu, spíše se mi zdá, že se jedná jen o motiv vytržený z nějakého většího celku. I přitom, že jde o kratičkou věc v délce 11 minut, mám pocit, že je tam všeho málo. Napětí, děje, možností domýšlet si hlubší významy, nic moc pointa. Dietní. ()
Někteří režiséři (zvláště pak ti z dálného západu) nejsou schopni atmosféru a důsledky nacistického programu vyvražďování podchytit ani ve dvou hodinovém celovečerním filmu. Janu Němcovi se to podařilo v 10.minutovém studentském. Až neuvěřitelně paradoxně to zní, a zároveň i hřeje u srdce každého diváka československé kinematografie. ()
Na rozdíl od Akyho se nedomnívám, že se jedná o dietní film, ba právě naopak, tenhle snímek má takovou výživovou hodnotu, že by nasytil armádu. ()
Přijde mi téměř neuvěřitelné v deseti minutách rozvyprávět příběh obsahující tak složité existencionální téma, absolutně pohltit diváka, rozložit ho..a následně snad ani nesložit. Janu Němcovi se to povedlo, a to se jedná "pouze" o kraťas z FAMU. ()
Na ploše deseti minut dokázal Jan Němec vystavět opravdu velké, jasné a srozumitelné drama. Možná to v současnosti působí jako jakýsi prolog k jeho celovečernímu debutu Démanty noci, ale to je dáno hlavně náměty z děl Arnošta Lustiga. Velký talent o sobě dal vědět hned na škole! ()
Detail podle Lustiga v Němcově podání je neskutečně autentický, téměř dokumentární. Několikeré odpočítávání cca do 56 navozuje napětí, naději, hrůzu... ()
Na pár minutách je nejen obrazově dokonale zachyceno napětí a strach. Taky jsem chtěla zmínit Lustigovu historku, ale bullshitski byl rychlejší. :) ()
Brilantné ! Neveril som, koľko emócií sa dá vtesnať do 11 minút. ()
70% ()
Vynikající prvotina Jana Němce. Režisér perfektně buduje napětí rytmizací zvukové stopy a zručně využívá subjektivního pohledu kamery. Nebojí se zastat při jednom pohledu třeba i půl minuty, což by v rukou amatéra mohlo způsobovat trapné rozpaky - obzvláště při dodržení jednoty času. Němcova režie je však suverénní už od dob jeho studia a snadno dokazuje, že se silným námětem a pevnou rukou není třeba komplikovaných scenaristických konstrukcí. Marno si povzdechnout, proč to, co se dnes točí jako absolventské snímky na uměleckých školách, nedosahuje zpravidla ani chlupatých lýtek Sousta. ()