Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kriminalita v Sao Paulu je velmi vysoká, velký podíl na ní mají hlavně nezletilci, na které jsou zákony krátké. Jedním z řešení jsou nápravná zařízení. V jednom takovém se setkáme s mladičkým Pixotem a příběh začíná. On a další mladíci jsou vtaženi do nespravedlností zařízení. Jsou svědky vražd, korupce a lží. Za nedlouho je útěk nevyhnutený. Chuť svobody ale brzy zhořkne. Následuje sled krádeží, pouliční toulání a život bez cíle. Zdá se, že všichni uprchlíci přece jen najdou směr v prodeji drog. Svět Sao Paula je ale prohnilý a ani prodej drog není hračka. Ze čtyřčlenné skupinky zbyde už jen Pixote, Dito a transvestita Lilica. Jejich další "druh obživy" bude opět jen krok k horšímu. (venus)

(více)

Recenze (13)

Martin741 

všechny recenze uživatele

Funguje to na mna ako z toho pohladu ze kriminalita je v brazilskych velkomestach /Rio de Janeiro, Sao Pulo, Belo Horizonte/ nesutocne vysoka. No maju ju na svedomi chudobne deti, tam je potom problem s trestnou zodpovednostou maloletych a s tym, ze kradnu preto, ze nemaju pracu a slusnu obzivu : 70 % ()

Adrian 

všechny recenze uživatele

Realisticke zobrazenie zivota nastrocnych zo slumoveho prostredia Sao Paulo - z hladiska fabuly starsi "pribuzny" Mesta Bohov, pricom formalne ide o velmi umierneny film s takmer az dokumentarnymi crtami. ()

venus 

všechny recenze uživatele

Syrová, naturalistická, reálná ukázka ze života mladých kriminálníků v Sao Paulu... Příběh Pixota vás dostane hlavně tím, že víte, že všichni mladí herci žijí ve slumech, že vlastně ani nehrají, ale jen ukazují svůj život. Závěrečný pochod po kolejích, doprovázený jemně optimistickou hudbou, naivně nahodí dojem, že jde Pixote vstříc lepším zítřkům. Pak si ale znovu v hlavě promítnete celý film a začnete silně pochybovat. Po tom, co se dovíte, že představitel Pixota byl zabit v 19 letech, zůstane ve vás smutné zjištění, že umírat nezletilý je v zemích jako Brazilíe docela běžný fakt. Pro mě to byl velmi zajímavý a taky trochu poučný filmový zážitek, Město bohů ale nepřekoná. Tam se o životě ve slumech dozvíte trochu víc. Pixote spíše ukazuje nápravné zařízení a kriminalitu mladistvých. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Spoilery! Tento snímek rozhodně zasáhne svým tématem mnohem více než zpracováním. Další z hromady brazilských filmů, které hlasitě kritizují život v brazilských slumech a nelidské podmínky, ve kterých musí tamní děti vyrůstat. Pixote je až nepříjemně realistickým vyobrazením bez jakýchkoli zábran. Připravte se tak na pohled na dětské pelikány, velmi syrové dětské gay znásilnění či třeba pokus o kojení v lehce pokročilejším dětském věku. Druhá polovina snímku, kdy děti utekly z útulku a snažily se nějakým způsobem protloukat životem samy mě bavila o něco víc. Na mém hodnocení se negativně podepsaly i nepříliš kvalitní titulky, které bylo k tomuto filmu velmi problematické vůbec najít. [70 %] ()

ambron 

všechny recenze uživatele

Pixote - príbeh mladého chlapca, opustený svojimi rodičmi, ktorý najskôr okúsi väzenie v polepšovni pre mladistvých a potom drsný život v brazílskych uliciach. Hector Babenco prostredníctvom tohto príbehu zobrazuje jednu z najvážnejších tém Brazílie: chudobu a spolu s ňou prostitúciu, násilie a kriminalitu. Bezútešný film, pri ktorom si človek vydýchne, aké šťastie má, kde a ako žije. Realistickému obrazu dopomáha aj obsadenie nehercov, ktorých výkony sú vskutku pozoruhodné. Vyniká však Fernando Ramos da Silvu, výraz Pixoteho v jeho podaní sa s ubiehajúcimi minútami, ako sa menil jeho život, stával ťaží a starší . Pre mňa drsnejšie ako tematicky podobné Mesto bohov. ()

jondzavid 

všechny recenze uživatele

3 1/2 Ďalší z portrétov ghetto mládeže, tentokrát o čosi staršieho dáta. Film je to zaujímavý, ale zišlo by sa mu prestrihnúť o zopár hluchých miest. Núka sa porovnanie s Mestom Bohov - u mňa je Mesto pôsobivejšie nakrútené, ale Pixote na mňa pôsobí realistickejšie. A realistickosť filmu podčiarkuje ešte aj to, že predstaviteľ Pixota bol 5 rokov po nakrúcaní zabitý na ulici pri strete s políciou. ()

YURAyura 

všechny recenze uživatele

10/10 Jako volné pokračování Bunuelových Zapomenutých vypadá tato adaptace románu Dětství mrtvých Josého Louzeiroa. Film na pomezí dokumentu a fikce vytáhli hlavně mladí delikventi „hrající“ téměř sama sebe – bezprizorní adolescenti potýkající se s nepřízní osudu jsou nuceni adaptovat krutý svět dospělých, aby dosáhli alespoň vlastní zletilosti. V první části vidíme skupinu kolem desetiletého Pixota v pasťáku při přípravách do života na ulici, kde mládežnický gang v druhé polovině všechny nabyté zkušenosti bohatě zúročí v podobě práce dospělých jak ji znají nejlíp– krádeže, loupení, přepadání, prodej drog, kuplířství na ulicich Sao Paula a Ria . Na rozdíl od vykalkulovaně namistrovaného Města bohů je tento film nezaslouženě zapomenutý - vecne zive tema ()

tigre 

všechny recenze uživatele

Skvely a nesmirne syrovy film vas zavede do prostredi deti ulice, polepsoven a ztraty jakychkoliv zabran. Babencem nesmirne pusobive natoceny film s neherci, drsnym ale zivym tematem a vlivem italskeho neorealismu. ()

FeriusParfax 

všechny recenze uživatele

Tvůrci se rozhodně nerozpakovali vám ukázat nějaké to přirození a nechutnosti (a nebylo jich málo). Pobíhající, hladovějící, zfetovaný a chudý děti jsou v Brazílii téma číslo jedna. To už je známá věc. Mrzí mě, že jsem se na snímek nedokázala úplně naladit. Herecké obsazení totiž bylo perfektní. I děti hrály celkem dobře. Konec filmu rozhodně nešel vstříc lepším zítřkům. Bohužel si z tohoto snímku budu nejdéle pamatovat, jak tam malí teploušci znásilňují spícího chudáka… Město bohů už asi nic nepřekoná... ()

sibskyn 

všechny recenze uživatele

Už dlouho jsem neměl takovou potřebu vypnout film, tak jako tady. Nejde o to, že by to bylo vyloženě špatný, ale je to po psychické stránce neskutečně nechutný. Smutný pohled do světa reality. ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Ne vše v tomto sympatickém a záslužném dílku přesvědčuje, dokumentaristickému rázu se tu a tam vzpírá až příliš zjevný tvůrčí záměr. Kritici právem zavzpomínali na neorealismus, Buňuelovy "Zapomenuté" a Truffautovo "Nikdo mě nemá rád" : vybraná společnost. V závěru Babenco cituje gesto ze Steinbeckových "Hroznů hněvu", aby je vzápětí zrušil a navázal na ně (ironicky) ikonickým pohledem na Tuláka mizejícího v dál. Co je za obzorem, si lze domyslet. Sám představitel titulního hrdiny prý o pět (jinde se uvádí sedm) let později nepřežil přestřelku s policií. ()

Reklama

Reklama