poster

Po zkoušce (TV film)

  • Švédsko

    Efter repetitionen

  • anglický

    After the Rehearsal

Drama

Švédsko, 1984, 70 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist

Zvuk:

Bo Persson

Scénografie:

Anna Asp

Kostýmy:

Inger Pehrsson
(další profese)
  • Jellini
    *****

    Po celou dobu sledování jsem si připadal jako náhodný a vlastně nechtěný a původně nezamýšlený divák. Jakoby Bergman točil "Po zkoušce" výhradně jen pro sebe. Aby si něco zjistil, něco ověřil, upřesnil svůj ambivalentní vztah k čemusi. Výsledkem je maximálně soustředěný "režijní výkon". Hned, jakmile film dostříhal a ozvučil, podíval se na hotový film a možná něco zjistil. Možná ne. A už se o něj nestaral. Celý film působí, jakoby se dostal k divákovi náhodou. Nic podobného jsem nikdy neviděl. ... Ve filmu není předem nic rozvrženo, film nesměruje k žádnému předem vytyčenému cíli, postavy jsou proměnlivé. K tomu sotva postřehnutelné přecházení do několika snových scén/záběrů. Divák v podstatě nemá šanci se nudit.(11.6.2011)

  • mortak
    *****

    Z hlediska vědy jsou herci duševně nemocní lidé. Mají poruchu osobnosti, která se nazývá histriónská - nemají přístup k vlastnímu Já a místo toho mají v šatníku dle potřeby pověšené různé osobnosti pro každé počasí. Režisér je pak zvrácený terapeut, který místo léčby s nimi manipuluje tak, aby naplnili jeho koncepci divadelní hry. Herci mu oplácí stejnou měrou a pokouší se ho zmanipulovat ve svůj osobní prospěch. Nebezpečné jsou obzvlášť mladé herečky, které používají svůj jediný nástroj, své krásné tělo, jako sexualní vějičku, která je má dovést k vrcholnému úspěchu. Bergmanova analýza oboustranné manipulace v magických kulisách jeviště je opravdu vynikající.(27.3.2009)

  • sinp
    ****

    Bergmanův diskusní kroužek, tentokrát už pod televizní ochranou. Jako intelektuálně nápadná inscenace je to účelné a jedna otráveně postavená kamera rozhodně nevadí. Koneckonců, trpký příběh o stárnoucím divadelním režisérovi, co hloubavě moralizuje na prknech vlastních her, by větší prostředky ani neměl kam dát. Ale jedinečný autorův myšlenkový vklad je právě tou nadhodnotou, kterou se Bergman od nudných moralizátorů odlišuje. Zde se to nejvíce blíží prudkému proudu vědomí a myšlenek bez důraznějších uzamčení cyklů. Jestli režisér jednu chvíli zapáleně řeší trable vlastního uměleckého vkladu a následně odbočí k pojmům život a smrt, tak je to autenticky zmatené. Naštěstí pro mě (a i pro všechny neasketické diváky) dosazuje Bergman do děje úžasné protihráčky. Jako vždy dokonalá Ingrid Thulin si v destruktivní roli sáhne na dno sil a mladá Lena Olin je krásná a důstojná v jednom. Že Vás to bude bavit neslíbí nikdo, ale to asi Mistra moc netrápilo. S filmu ční pocit, že ho dělal hlavně pro sebe.(16.3.2010)

  • Sandiego
    ****

    Nádherné a přitom vůbec ne adorující vyznání herectví a divadlu, do kterého Bergman vkládá velkou část své osobnosti, promlouvá skrze všechny tři postavy a v každé z nich se objevuje spalující upřímnost, která především u Thulinové skutečně drtí. Jako třešnička na dortu pak přichází výborně gradovaný závěr "alternativní budoucnosti", skvělý a oživující nápad. Nakonec tedy další niterná režisérova terapie s typickými rekvizitami a slovy, která však je zároveň i hřejivou výpovědí, jež dává tušit i určité obecnější smíření Begmana se životem a údělem. Alespoň nějaká hodnota a útěcha pro ty, co zrovna nemají Bergmana jako osobnost v malíčku.(12.5.2010)

  • Martin741
    ***

    Reziser Yngmar Bergman natocil len priemerny film o divadle, divadelnych reziseroch a zalezitosti s tym suvisiace. Filmy z divadelneho prostredia maju aj cosi do seba, ale na dobry film treba obcas divadlo opustit, ukazat kulisy, popripade exteriery. Tuna som toho nasiel len minimum, a tak ma nebavilo to casto prazdne tlachanie o medziuludskych emociach. Takto : moze sa tarat vo filmoch o ludskych emociach, ale nie do prazdna, nie prilis casto a neurobit z toho samoucelnu nudu. Takze tento Bergmanov /Vargtimmen, En Skammen, Smulltronstallet/ film ma nenadchol. 50 %(2.10.2014)

  • - Film Po zkoušce byl v roce 1984 uveden mimo soutěž na MFF Cannes. Pořadatelé tak vyjádřili úctu k tvůrci, který sice jejich festival kdysi odmítal jako příliš komerční, ale jehož díla hned několikrát pomáhala umělecky profilovat hlavní soutěžní sekci. (Zdroj: Letní filmová škola)