poster

Po zkoušce (TV film)

  • Švédsko

    Efter repetitionen

  • anglický

    After the Rehearsal

Drama

Švédsko, 1984, 70 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist

Scénografie:

Anna Asp

Kostýmy:

Inger Pehrsson
(další profese)
  • Sandiego
    ****

    Nádherné a přitom vůbec ne adorující vyznání herectví a divadlu, do kterého Bergman vkládá velkou část své osobnosti, promlouvá skrze všechny tři postavy a v každé z nich se objevuje spalující upřímnost, která především u Thulinové skutečně drtí. Jako třešnička na dortu pak přichází výborně gradovaný závěr "alternativní budoucnosti", skvělý a oživující nápad. Nakonec tedy další niterná režisérova terapie s typickými rekvizitami a slovy, která však je zároveň i hřejivou výpovědí, jež dává tušit i určité obecnější smíření Begmana se životem a údělem. Alespoň nějaká hodnota a útěcha pro ty, co zrovna nemají Bergmana jako osobnost v malíčku.(12.5.2010)

  • zette
    ****

    Zajimavy namet, film o tom, kde dohromady tri lide ( reziser a dve herecky ) v divadelnim prostredi rozehraji vlastni realnou divadelni hru... Je jasne, ze herecke vykony vsech trech jsou velice dobre, pokud by tomu tak nebylo, tak je pruser, protoze cely film ( inscenace ) stoji jen na hercich a jejich dialozich. I kdyby film nebyl ve svedstine, tak si myslim, ze vetsine by drive ci pozdeji doslo, ze je to dilo Bergmanovo. A ten ma ve sve praci daleko vytribenejsi kusy, plne hodnoceni by si to asi nezaslouzilo. " To, ze te dostal do postele je triumf prumernosti"!(5.12.2008)

  • LeoH
    ****

    Hrozně příjemná miniatura, režisérské i lidské vyznání, jeden z těch Bergmanů, u kterých si říkáte (nebo aspoň já), jak se vlastně těch pár vcelku obyčejných slov a střízlivý děj-neděj může tak rychle dostat tak pod kůži a probouzet v člověku jeho vlastní vzpomínky, zasuté touhy a emoce, ale i chápavý smích nad sebou samým, a když ta hodina a kousek uběhne, dlouho doznívá potřeba žít... řekněme pomaleji a víc do hloubky. Tohle je pro mě opravdová magie.(7.2.2011)

  • Jellini
    *****

    Po celou dobu sledování jsem si připadal jako náhodný a vlastně nechtěný a původně nezamýšlený divák. Jakoby Bergman točil "Po zkoušce" výhradně jen pro sebe. Aby si něco zjistil, něco ověřil, upřesnil svůj ambivalentní vztah k čemusi. Výsledkem je maximálně soustředěný "režijní výkon". Hned, jakmile film dostříhal a ozvučil, podíval se na hotový film a možná něco zjistil. Možná ne. A už se o něj nestaral. Celý film působí, jakoby se dostal k divákovi náhodou. Nic podobného jsem nikdy neviděl. ... Ve filmu není předem nic rozvrženo, film nesměruje k žádnému předem vytyčenému cíli, postavy jsou proměnlivé. K tomu sotva postřehnutelné přecházení do několika snových scén/záběrů. Divák v podstatě nemá šanci se nudit.(11.6.2011)

  • Sarkastic
    ****

    Jedno velké Bergmanovo divadelní (a samozřejmě i osobní) vyznání. A to, jak film na svoji divadelnost poukazuje (dokonce si zní i trochu střílí, a to hlavně při mistrovském dialogu na konci snímku) a využívá ji jako svůj výrazový prostředek, je v očích diváka jeho největší přednost stejně jako slabina. Já v tom však viděl spíš tu pozitivní stránku. A Voglerova (Bergmanova) rekapitulujícího a za životem ohlížejícího se divadelníka jsem si užil (a rád se k němu vrátím i někdy v budoucnu). Za mě silné 4*.(31.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace