poster

Po zkoušce (TV film)

  • Švédsko

    Efter repetitionen

  • anglický

    After the Rehearsal

Drama

Švédsko, 1984, 70 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist

Zvuk:

Bo Persson

Scénografie:

Anna Asp

Kostýmy:

Inger Pehrsson
(další profese)
  • liborek_
    ****

    V roce 1984 Bergman vypustil do světa svůj poslední celovečerní film Fanny a Alexander. Od té doby točí jen televizní filmy, které se ovšem svou kvalitou a hloubkou vyrovnají i jeho dřívější tvorbě, naopak se v nich setkávají dlouholeté zkušenosti a jsou jakýmsi vyvrcholením celoživotního úsilí o čistou bergmanovskou formu. Po zkoušce Strindbergovy hry Hra snů se setkají stárnoucí režisér Henrik Vogler s mladou herečkou Annou Egerman. Mezi nimi se pak rozvíjí dlouhý rozhovor o divadle, jeho smyslu, vztahu režiséra a herce. Jde o vyjímečnou sondu do samostatného světa, který je normálním lidem uzavřen, ale přesto je mu jaksi blízký. Minimálně pro svou střízlivou a velice komorní atmosféru rozhodně stojí za pozornost."Proč tohle říkám? Vždyť je to nesmysl, prázdné řeči. Proč jsem se pustil do té směšné komedie, téhle parodie na přesvědčování. Proč se musím ospravedlňovat před tou mladou osobou? Koho vlastně zajímá, co říkám?" (Henrik)(8.5.2006)

  • Sandiego
    ****

    Nádherné a přitom vůbec ne adorující vyznání herectví a divadlu, do kterého Bergman vkládá velkou část své osobnosti, promlouvá skrze všechny tři postavy a v každé z nich se objevuje spalující upřímnost, která především u Thulinové skutečně drtí. Jako třešnička na dortu pak přichází výborně gradovaný závěr "alternativní budoucnosti", skvělý a oživující nápad. Nakonec tedy další niterná režisérova terapie s typickými rekvizitami a slovy, která však je zároveň i hřejivou výpovědí, jež dává tušit i určité obecnější smíření Begmana se životem a údělem. Alespoň nějaká hodnota a útěcha pro ty, co zrovna nemají Bergmana jako osobnost v malíčku.(12.5.2010)

  • Cimr
    ****

    ,,Nepřestává mě fascinovat, že lidé stavějí domy, abychom si v nich mohli hrát..." Pure Bergman. I na tohoto mistra filmového minimálu jsou tentokrát filmařské prostředky střídmé, a to je co říct. Muž, žena, jedna cimra a spousta trefných postřehů o divadle. Myslím, že jde o jeden z jeho snímků. co nikdy nezestárnou. Fascinace divadelní magií a věčně opilé ztroskotané herečky tu s námi budou vždy.(13.8.2018)

  • LeoH
    ****

    Hrozně příjemná miniatura, režisérské i lidské vyznání, jeden z těch Bergmanů, u kterých si říkáte (nebo aspoň já), jak se vlastně těch pár vcelku obyčejných slov a střízlivý děj-neděj může tak rychle dostat tak pod kůži a probouzet v člověku jeho vlastní vzpomínky, zasuté touhy a emoce, ale i chápavý smích nad sebou samým, a když ta hodina a kousek uběhne, dlouho doznívá potřeba žít... řekněme pomaleji a víc do hloubky. Tohle je pro mě opravdová magie.(7.2.2011)

  • Jellini
    *****

    Po celou dobu sledování jsem si připadal jako náhodný a vlastně nechtěný a původně nezamýšlený divák. Jakoby Bergman točil "Po zkoušce" výhradně jen pro sebe. Aby si něco zjistil, něco ověřil, upřesnil svůj ambivalentní vztah k čemusi. Výsledkem je maximálně soustředěný "režijní výkon". Hned, jakmile film dostříhal a ozvučil, podíval se na hotový film a možná něco zjistil. Možná ne. A už se o něj nestaral. Celý film působí, jakoby se dostal k divákovi náhodou. Nic podobného jsem nikdy neviděl. ... Ve filmu není předem nic rozvrženo, film nesměruje k žádnému předem vytyčenému cíli, postavy jsou proměnlivé. K tomu sotva postřehnutelné přecházení do několika snových scén/záběrů. Divák v podstatě nemá šanci se nudit.(11.6.2011)

  • - Film Po zkoušce byl v roce 1984 uveden mimo soutěž na MFF Cannes. Pořadatelé tak vyjádřili úctu k tvůrci, který sice jejich festival kdysi odmítal jako příliš komerční, ale jehož díla hned několikrát pomáhala umělecky profilovat hlavní soutěžní sekci. (Zdroj: Letní filmová škola)