The Collini Case
Prípad Collini
The Collini Case
Režie:
Marco KreuzpaintnerKamera:
Jakub BejnarowiczHudba:
Ben Lukas BoysenHrají:
Elyas M'Barek, Alexandra Maria Lara, Heiner Lauterbach, Manfred Zapatka, Jannis Niewöhner, Rainer Bock, Catrin Striebeck, Pia Stutzenstein, Peter Prager (více)Obsahy(2)
Advokát Caspar Leinen se zdánlivě ocitá v bezvýchodné situaci, když je pověřen obhajobou podezřelého v případě brutální vraždy. Brzy však začne odhalovat jeden z největších právních skandálů všech dob, sahající až do 2. světové války... Fabrizio Collini (legendární italský herec Franco Nero) nedávno odešel do důchodu. Je to tichý, nenápadný muž a nic nenasvědčuje tomu, že by dokázal komukoli ublížit. A přesto v jednom z nejluxusnějších berlínských hotelů brutálním způsobem zavraždí významného průmyslníka. Colliniho případ dostane na starost Caspar Leinen (Elyas M'Barek), mladý obhájce, který touží zahájit kariéru verdiktem „nevinen“. Brzy se ale objeví komplikace. Collini se k vraždě sice přizná, zároveň však odmítá prozradit svůj motiv a s kýmkoli mluvit. Leinen při pátrání po důvodech vraždy zjistí, že on sám má s obětí osobní pouto, a současně odhalí strašlivou pravdu o německém právním systému. Ale kolik je toho ochoten obětovat, aby tuto pravdu vynesl na světlo? (HBO Europe)
(více)Recenze (95)
Typické! Korektně pokřivená Salafistická republika Německo pošle Turka, aby ji veřejně vypral špinavé prádlo. Říct čistokrevný Árijec, že tam od války v podstatě tahají za nitky pohlavníci SS a jejich ke sluníčkařskému korporátnímu fašismu převychovaní potomci, mohlo by to znít jako nežádoucí konstruktivní kritika současných poměrů. Ale když na to poukáže Němec jako poleno Zimír Uzunoglu, je to jen roztomilá fabulace nezaujatou třetí stranou dávno přežité temné minulosti, ve které fotr křesťansko-demagogické oportunistky Andělky Mrdkové vůbec nebyl Oberbannführer Hitlerjugend, poté aktivní důstojník Wehrmachtu, a Andělka nikdy nebyla agentka Erika, asi tak stejně jako Bureš nikdy nebyl Bureš ani bezskrupulózní hrabivá kunda. Dreherův zákon byla taky jen kampaň, přičemž novelu Zákona o evidenci skutečných majitelů firem (svěřeneckých fondů) se dozajista brzy také podaří protlačit. Vše je tedy v pořádku a my můžeme s nadšeným bekotem na rtech kráčet vstříc ke sluníčkové, globalizačně fertilní korporátní multikulti Evropě s vládnoucí hrstkou úděsně altruistických filantropů a stádem mezi mešitami spokojeně přežvykujících euroovčanů. Inšalah, nebude to dlouho trvat, svoboda slova a projevu je už nyní stejným kusem legislativně zakotveného či korporátně direktivního hajzlpapíru jako za jakékoliv minulé dicktatury. Každopádně pomineme-li onen přičmoudlý alibismus, jedná se o sice kapku telenovelizovaný, nicméně svižně odsejpající, solidně natočený i zdramatizovaný a poměrně originální právní napínač, který velmi slušně dal i ten cigánský kokotmediálně vyfuckovaný učitel. Jen je trochu škoda té nepovedené exhumace kdysi hvězdného Františka Černého. Asi už ze zoufalství bere i role, které mu dicktují celou dobu bezhlesně strnule čumět, tvářit se, jako by právě olízal měsíc nemytý žalud, a na konci říct „konec“. ()
Pro mě osobně je veliké překvapení už to, že se komediant Elyas M´Barek chopil vážné role. Přitom ji bravurně zvládl a ještě si vybral film, kde si Němci opět otevírají rány, trošku si v nich jehlicí od pletení popíchají a pak to na nečisto zalátají doufající, že jim to někdo z okolí pofouká. Mám tyto filmy od Němců moc rád. Nemají problém se vracet v minulosti do období světových válek a poukázat na to, co udělali špatně. A tady toho udělali špatně víc než dost. Kromě Elyasa si zaslouží pozornost ještě Franco Nero. Moc toho neřekne, ale co řekne, to jeho galantnost povýší na absolutno. Hodně solidní soudní drama! ()
Fanoušci soudních dramat si nemohou stěžovat. Německo překvapilo a Elyas M'Barek jakožto komediální herec zvládl vážnou roli s přehledem. Film má skvělé téma, kdy čerstvě vystudovaný právník získává svůj první případ, kde bude muset obhajovat vraha, který zabil dědu jeho bývalé lásky a ještě k tomu je proti němu postaven nepříjemný a uznávaný soupeř. Skvělé soudní přestřelky, slušné zvraty, skvělí herci a největší soudní skandál v historii Německa vůbec. Co víc chtít? ! 8/10. ()
Němci opakovaně prokázali, že s minulostí umí zúčtovat náramně... ve filmu. Trochu pozornější audit však záhy odhalí v položkách zpracování, dialogy a některé herecké výkony manko, které sráží výslednou výši aktiv někam na úroveň Šarlatána z Alp. ()
Srdceryvná tuctovka, kde sice nic není "špatně", ale rovněž se mi chce říci, že tam ani nic není "dobře". ()
„Já pojedu s váma.“ - „To nejde kvůli pojištění.“ - „Tak to vás můžu uklidnit. Jelikož pracujete podlé právní normy, která se na vás dívá jako na autonomní podsubjekt, tak vám nic, právnicky řečeno, nehrozí.“ - „Vždycky balíš holky takhle?“ - „Pokazilo se mi auto.“ Nezkušený ale nadšený mladý právník dostane za úkol obhajovat mlčícího, zlověstně vypadajícího Itala, který je obviněn z vraždy, a zdá se, že případ nemůže být jasnější…. Bavilo mě to, tak 3/4 filmu dokonce velmi. Hlavní hrdina je sympaťák, sešlý Franco Nero si to zase uhraje očima (nemusí ani mluvit), tlumočnice přináší příjemné osvěžení spolu s odlehčením vážného tématu a celkově jde o zručně natočenou žánrovku s historickým přesahem. Ale jak už jsem naznačil, závěr se moc nepovedl, poněkud jednostranné vyznění (ambiciózní právník velmi rychle zapomene na to, kdo pro něj byl náhradní, milující rodinou, a jak se k němu naopak zachoval jeho vlastní otec) bohužel výsledný dojem trochu sráží. Nic to ale nemění na tom, že jde o záležitost za slušné 4*. ()
Spoutaný Django aneb Fakjů pane profesore práv! Odkrývání poměrně jasného motivu je zbytečně natahované a nevyhne se to typickým žánrovým klišé, nicméně k dobru lze přičíst otevírání starých ran a snahu o sebereflexi (kritika zákonů na míru, zakořeněné předsudky). Otázkou je, jestli to má v tomhle formátu nějakou hodnotu.. Škoda, že si na začátku Franco Nero nepřitáhl na hotelový pokoj svou oblíbenou rakev, bylo by to stylové.. ()
No, tak si to teda zrekapitulujme. Právnikovi s 3 mesačnou praxou, pridelia prípad “storočia”, aby obhajoval vraha človeka, ktorý ho komplet vychoval. Tú otočku na schodisku pri prvotnom vstupe do budovy súdu, aby zapózoval ako Caprio s Winslet na konci Titanicu, ešte prekúsnem, no práve vďaka týmto totálne zbytočným klišé prvkom, ako priamo “z pece” Hollywoodu, ma samotné odkrývanie pravdy nesmierne iritovalo. Chvíľu mi trvalo, kým sa mi z tváre stratil ten kyslý výraz, no najmä v úvode bude treba mozog prepnúť do módu “OFF”, lebo zdravý rozum tu má asi taký priestor, ako plechovka Pepsi vo fabrike na Coca Colu. ()
U tohoto snímku se opětně ukazuje, jak důležitá je práce ve střižně. Zde bohužel střihač nebyl dost ambiciózní a nechal režiséra se vyřádit. Případ Collini je bohužel po většinu času děsivě rozvláčný, stopáž by mohla být o dobrých 20 minut kratší a bylo by to naprosto akorát. Tím se celé to "drama" rozmělnilo do řídké nic neříkající filmové kaše a je to upřímně škoda, protože poselství filmu (viz vysvětlující douška před finálními titulkami) je silné. ()
Velmi napínavé soudní drama s překvapivou pointou. Možná trochu v hodnocení přídávám, ale obdivuji Němce, že si takové filmy o sobě točí. ()
Čo sa človek nedozvie, keď si len tak pustí pomerne neznámy film lákajúci predovšetkým na popularitu v súčasnosti obľúbenej európskej hviezdy a pre pamätníkov je tu zase veľký Franco, preberajúci po Connerym titul najšarmantnejšieho dedka filmového priemyslu. Spočiatku ma film veľmi nechytil, v podstate bolo očakávateľné, čo sa stane a akoby divák na veci prichádzal skôr ako právnik. Návštevou Talianska a najmä prechodom do súdnej siene ale Prípad Collini naberie poriadne na obrátkach, čakajú nás aj zvraty a ako bonus sa dozvieme, ako šikovne sa dá právnicky zakryť v podstate akýkoľvek brutálny zločin. Neviem, či som na vine ja, že som sa o tomto škandále dozvedel až z nemeckého filmu, alebo ide o všeobecne známu udalosť, každopádne ide o veľmi dôležitý film, i keď až príliš konvenčne nakrútený, aby sa stal klasikou medzi súdnymi drámami. ()
Elyase miluju. Sice ho mám hozeného do komedií, ale tady se mu to taky moc povedlo. Navíc případ je hrozně super a konec je celkem nečekaný, takže výborná podívaná. ()
V tej záplave príbehov zo súdnej siene a iba o niečo menšom počte filmov, v ktorých mladý, neskúsený a neznámy právnik s obrovským šťastím a úžasným nápadom vyhrá stratený proces sa Prípad Collini spoľahlivo stratí. Ničím sa totiž nevymyká schémam platiacim pre tento typ filmov. Úsmevný je nanajvýš Turek vychovaný nacistom obhajujúci o mnoho rokov neskôr vraha svojho otčima. Ale sme v 21. storočí a dnes je možné v rámci politickej korektnosti a umierneného sebabičovania Nemcov prakticky všetko. ()
Ako právnik s trojmesačnou praxou položil na lopatky nemecké súdnictvo. Slušná dráma so zaujímavým príbehom, dobrým tempom a réžiou a prekvapivo dobre hrajúcim komediantom Elyasom. Muzika tiež dobrá. ()
Možno ospravedlniť vraždu vraha? Toto je nosná časť celého príbehu, ktorý opäť siaha k druhej svetovej vojne a otrepanej téme nacizmu. A pozornému divákovi zrejme neujde, ako sa Nemci okrem toho samomrzkačstva snažia ešte poukázať na to, akí sú strašní rasisti medzi pôvodnými Nemcami (minimálne 3 krát je tam Elyas M'Barek nazvaný ako Turek, ale takým pohŕdavým spôsobom). Prípad bol ale zaujímavý, a mal taký prekvapujúcejší záver, kedy človek čaká na rozsudok a príde niečo iné. ()
Hezky si to, parchanti, ošéfovali, jen co je pravda. Pochopitelně jsem nežila v bludu, že by se vše vyřešilo v Norimberku nebo změnou identity a pohodovým důchodem v Panamě, vlastně mnou zmítá podezření, že z početné skupiny skopčáků nácka vymýtit nelze, je to v nich a dědí se to stále. Sere je akorát, že se jim na to přišlo, že svět pochopil, že se na zvěrském počínání podílela a věděla o tom celá společnost a tak fintí pokání. Jakási prapodivná obdoba hluboko zakořeněného rasismu kupříkladu na Floridě nebo v jiných jižanských amerických státech. Z těch to taky nevytlučeš, je to jejich náboženství a výjimkám čest. Film byl sice o jiném zločinu, ale zmínit jsem to musela, protože vytvořit a odklepnout si regulérní zákon na vymydlený trestní rejstřík a spokojený život v Evropě, ba přímo v poválečném Německu pro každého takového zmetka? To je moc. Ty krávo! Čuměli jsme na to, jak vyoraní, protože tohle asi úplně nečekáš. Dává smysl, že se řada lidí postižených hrůzami té doby navždy odstěhovala mimo Evropu a odmítla se sem vrátit, byť jen na dovolenou. Měli recht. Společnost, která toto dopustila, ta se během dvaceti, třiceti, padesáti, osmdesáti let nezahojí. Pokřivená verbež, která se vykrystalizovala ve třicátých letech z národa spisovatelů, básníků, filosofů, s vyspělou kulturou a bohatou historií prorostla národem jako plevel, který stále bují a to je děsivé, stejně jako jejich pedantský pořádek v dokumentaci.Takže film je jednak velmi dobře natočený, zajímavý, téma by se dalo označit za šokující, Elyas má dobře našlápnuto už od lehkých komedií, tohle dal levou zadní a nemám chuť řešit, proč byl obsazen tak okatě zrovna on. Někomu je nutno předložit určité věci názorněji, jiný je chápe i bez toho, každopádně tady s tímto tahem nemám problém. A líbí se mi, že si německý film zastřílel do vlastních. Problém je stále aktuální a účel světí prostředky. Franco Nero, starý bard, jednoduchou roli neměl, ale dal to. Aspoň já mu to zbaštila i s navijákem. ()
Súdna dráma ako vyšitá, určite je najlepšie, keď divák o filme vie, čo najmenej. Kvalitná predloha, prepracovaný scenár do najmenších detailov, aby bolo možné pochopiť všetky motívy, sústredená réžia a v neposlednom rade skvelí herci. Franco Nero nemal príliš veľa replík, ale jeho tvár rozprávala za všetko. Nemecký príspevok k žánru je určite hodný povšimnutia a ponúka hlboké zamyslenie. ()
Dusné atmosferické soudní drama v čele se skvělým Elyasem M´Barekem. První hodinka je takový ten nutný právnický ukecaný rozjezd, ale jakmile se odhalí ústřední zvrat, začne se film obracet vzhůru nohama a až do finále jede čistě v soudní síni. Dialogy jsou neskutečné, atmosféra je depresivní a ponurá, herci přesvědčiví a samotný nápad šíleně originální a neokoukaný, protože spojení válečných zločinů a moderního soudního drama-thrilleru jsme zatím tuším neviděli. Tleskám, bavil jsem se a díky škatulce “podle skutečných událostí” je film ve výsledku ještě daleko mrazivější. ()
Příběh sám je klasickou šablonou. Nezkušený advokát bojuje v na první pohled ztracené soudní při, přičemž proti němu stojí právnické eso a univerzitní profesor v jedné osobě. Asi bych ani nespočítal, kolikrát jsem tohle viděl. Určitý stereotyp nabourává jen blízký vztah, který má hlavní hrdina k protistraně. Ale i když se jedná o kýč, Němci opět využili svojí ojedinělou schopnost pálit do vlastních řad a poslali do světa další neotřele působící sebekritiku. Tentokráte míří nejen na nacistickou minulost, ale i na představitele justice, kteří kodifikovali poválečné právo. Nenašel jsem tu jediný aspekt, který by stál za kritiku. Sice mi ze začátku lezlo na nervy zavilé mlčení obžalovaného, ale i to časem dalo smysl. Soudní jednání sice nepůsobila takovým divadelním dojmem jako ta zaoceánská, ale to neznamená, že by byla méně dramatická. Naopak. Co vyčíst není ani hercům, přičemž M'Barek mile překvapil a Alexandra Maria Lara mě nezklame nikdy. Jako třešničku na dortu beru autorství Ferdinanda von Schiracha, který je sám vnukem nacistického pohlavára odsouzeného v Norimberku. 90% ()
Výborný film natočený podľa rovnomenného románu nemeckého spisovateľa Ferdinanda von Schiracha (Der Fall Collini). Dej sa prelína v troch časových líniách , súčasnosť, 80 roky a obdobie 2. svetovej vojny. V skutočnosti ide o fikciu aj keď takmer ku všetkým filmovým udalostiam je aj historický rozmer. Hlavnou nosnou ideou je prijatie tzv. Dreherovho zákona, podľa ktorého od 8.5.1960 boli po 15 rokoch premlčané všetky vojnové zločiny zahrnuteľné pod pojem zabitie (EGOWiG z 24.5.1960). Týmto zákonom zostalo nepotrestaných mnoho vojnových zločinov a oslobodených voči, ktorým už bolo vedené trestné alebo súdne konanie. Takto unikli odplate za svoje hrozné činy a medzi nimi bola aj obeť vraždy z tohto filmu Hanz (Ján Baptista) Meyer. Z dôvodu vypršania premlčacej doby nebolo možné ich potrestať za to, čo spáchali počas druhej svetovej vojny. Obdobným filmom bol aj „Vzpomeň si“ z roku 2015 aj tu vojnoví zločinci, ktorí mučili a vraždili ľudí, mohli aj naďalej si žiť voj život bez obáv z následkov za svoje činy. Takže film nám rozpráva o troch trestných činoch, o vražde Jana Baptistu Mayera, o jeho vražde nevinných civilných obyvateľov v Montecalini v talianskom Toskánsku z júna 1944 a v neposlednom rade o desivom trestnom čine právnom z roku 1968 v NSR, ktorým sa všetci doposiaľ nepotrestaní vojnoví zločinci stali beztrestní. „Prípad Collini“ je veľmi príjemným filmom a je príkladom, ako pri úcte k svojej krajine, jej rešpektovaní aj čiernych stránok histórie sa dajú uznať dejinné chyby, uznanie spáchaných zločinov aj keď bez ospravedlnenia. ()