Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Daniel BellHrají:
Pernilla Allwin, Bertil Guve, Börje Ahlstedt, Harriet Andersson, Mats Bergman, Gunnar Björnstrand, Allan Edwall, Stina Ekblad, Ewa Fröling, Erland Josephson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (188)
Zážitky z některých Bergmanových filmů jsou neskutečné... jedinečnou atmosférou, propracovaným příběhem, silnými emocemi, jimiž jsou naplněny v osobitém filmařském provedení, tentokrát i s nebývale pestrobarevným vizuálem, jenž naplno odráží veškeré (někdy i protichodné) dojmy, nálady a zážitky v měšťanské severské rodině v minulosti. První hodina plynula jako kouzelně poetický, až komediálně odlehčený vánoční film, s příchodem tragického zvratu se mění nálada a začne prostor pro vyznění nejednoho příběhu uvnitř spletitého rodinného dramatu, v němž dominuje postava kluka Alexandra. Zejména scény, které rozehrávají konfrontaci vyrůstajícího kluka se svatým Otcem a tedy i vlastní či jinou nadpřirozenou fantazií, vírou, přísahy a otázky pravdy nebo lži, na mě ohromně zapůsobily. Fanny a Alexandr mě díky častému vyprávění z pohledu kluka dokázali vrátit do dětství a to až zvláštně zneklidňujícím způsobem, zároveň však s obohacující reflexí a nečekaně lahodivým vyústěním k závěru. S chýlící se závěrečnou oslavou je to na jindy depresivního Bergmana, i přes všechny peripetie, zvláště kouzelný film. I přes absenci těch nejslavnějších bergmanovských tváří jsou zde opět k vidění vynikající herecké výkony včetně těch dětských, k nezapomenutelným za mě patří pohledy Allana Edwalla během posmrtných „duchařských“ zjevení a vtipem hýřící živelnost Jarla Kulleho v postavě vášnivého rodinného svůdníka. Viděl jsem kratší, tříhodinovou verzi, ale vůbec bych se nebránil v budoucnu opakovanému setkání s tímto dílkem v plném televizním sestřihu, dá-li se sehnat. [90%] ()
Monumentálne dielo, nádherná rodinná freska priblížená divákovi detskými očami. Navyše v mne milej dobe počiatku 20. st., doplnenej o nádhernú výpravu a výborné herecké výkony. Jediné čoho ľutujem je, že tu nehrali Bergmanovi dvorní herci - Max von Sydow a Liv Ullmann, pánečku, to by bola jazda... Keď rodina drží pokope tak zdolá takmer každú prekážku, veru, to sa javí ako dôležité. Trochu smutným je však fakt, že človek zistí čo má až keď to nadobro stratí, tak ako keď napríklad Alexander stratil svojho láskavého otca. Po jeho smrti sa pre rodinu všetko zmení a nastávajú krušné časy, ktoré má na svedomí bigotný a autoritatívny otčim - protestantský kňaz i s jeho matkou a sestrou, kde evidentne ani jeden z nich nemá všetkých päť pohromade. Ten prechod z radostného a bezstarostného detského obdobia do tohto smutného bol naozaj pôsobivý. Záver zase so sebou prináša ďalšiu peknú myšlienku a síce, že nech robíme čo robíme, svojej minulosti sa len tak ľahko nezbavíme, ak vôbec. Inak bolo by celkom zaujímavé vedieť do akej miery poňal režisér tento film ako autobiografický, pretože je známe, že aj I. Bergman vyrastal v krajne bigotnom prostredí a pod patronátom prísneho otca, ktorý bol tiež farárom. Film síce nerozoberá problémy ani postavy až do morku kostí ako to je v iných Bergmanových dielach, no zato sa mi zdal asi najkomplexnejší - je tu z každého rožku trošku a spolu to tvorí nádhernú, ucelenú fresku.85/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. ()
Jeden z nejlepších snímků tohoto švédského mága. Ano, říkám mága, protože film vypadá, jako když ho stvoří kouzelník pouhým mávnutím kouzelnou hůlkou. Precizní kamera, hra se světlem (už jsem říkal, že Sven Nykvist je bůh?) a perfektní režie, díky které tři hodiny uplynou tak rychle, že se tomu divíte ještě druhý den. Psát více nemá smysl, Marigold to vystihnul nejlépe. Jeden z nejabsolutnějších filmových zážitků. Ale řeknu vám, vidět to v kině na velkém plátně... ()
DVD s tímto filmem jsem měla na stole asi 2 měsíce, než jsem se odhodlala obětovat mu tři hodiny svého času. Nelituji. Děj ve filmu je plynulý a nenásilný a přitom ne zdlouhavý, je zkrátka jako splav, na který se dokážete dívat i několik hodin a přitom vám na mysl vyvstanou klidné obrazy z vašeho dětství. Ve filmu není nic, co by urazilo, nic navíc, ani tam nic nechybí, přesto se k němu ve vzpomínkách nebudu vracet často, neboť naopak neobsahoval nic, co by mě vytrhlo a nedalo mi spát. ()
Posledný Bergmanov veľký film je silnou rodinnou ságou s množstvom postáv a drobných zápletiek. Tu je práve kameň úrazu tohto filmu, lebo príliš dbá na rodinnú atmosféru v uvodnej hodine a v závere, a zbytočne rozptyluje diváka prílišnou popisnosťou. Samotná dejová linka venovaná Alexandrovi a jeho sestre je naopak posobivá a veľmi silná. ()
Galerie (107)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (12)
- První koncept scénáře vypracoval Ingmar Bergman již v roce 1979 a měl více než tisíc rukou psaných stran. (Kulmon)
- V roli biskupa Edvarda Vergeruse, kterého ztvárnil Jan Malmsjö, se měl původně objevit Max von Sydow. (Tygrys)
- Režisér Ingmar Bergman trpěl během natáčení vážnými záchvaty hypochondrie. (Kulmon)
Reklama