Fanny och Alexander
Fanny et Alexandre
Fanny und Alexander
Fanny a Alexander
Fanny and Alexander
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Daniel BellHrají:
Pernilla Allwin, Bertil Guve, Börje Ahlstedt, Harriet Andersson, Mats Bergman, Gunnar Björnstrand, Allan Edwall, Stina Ekblad, Ewa Fröling, Erland Josephson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (188)
Chcete se cítit nejblíž co to jde k již dávno ztracenému kouzlu dětství? Chcete vidět do své duše? Koukněte se na tento film. ()
"Všechno se může stát, všechno je možné a pravděpodobné, čas a místo neexistují. Fantazie přede a tká nové vzory na bezvýznamném podkladě skutečnosti." Toto veledílo je skutečně velkolepým dovršením bohaté Bergmanovy kariéry. Je tu všechno - divadlo, sny prolnuté se skutečností, ponurost, otázka boží existence, humor, sex a dokonce i zázrak... Tři hodiny nádherné podívané. Výprava a kostýmy doslova berou dech. Divadlem film začíná i končí. Ukazuje nám tím Mistr Bergman, že právě divadlo je jeho největší životní láskou? Nápis "ei blot til lyst"" na Alexandrově loutkovém divadle v prvním záběru filmu znamená "nejen pro zábavu", což režisérovo dílo dobře charakterizuje. Jak Ingmar Bergman přiznává ve své autobiografii, jako dítě si rád vymýšlel : "Že můj otec není mým skutečným otcem a já že jsem syn slavného herce..." Tato dětská fantazie tvoří jádro filmu. Jak režisér s autobiografickou látkou nakládá, ukazuje i postava služky. U Bergmanových pracovala jistá Linnéa. "Bylo mi šest a okouzloval mě její veselý úsměv, její bílá pleť a její bujné rusé vlasy". Jednou ji nějaký muž přivedl do jiného stavu, ale své otcovství popřel. Pastor ji propustil, protože si ve svém domě nemohl dovolit těhotnou služebnou. Mladá žena nato skočila do řeky. Zato ve filmu dopadne všechno dobře : rodina chůvu Maj s láskou přijme a ona porodí. Film upravuje skutečnost, čímž získává pro Bergmana nezvykle veselý základní tón. ()
Protože je to absolutně nezařaditelný film. Pohádka o zlém nevlastním otci, romance o malých i velkých láskách, o dětství, o smrti, smutku, smíchu, fantazii. Všechna zařazení se hodí pro tento film. Dávám pět hvězdiček, ale přiznávám, že bych uvítala sedět v kině méně než tři hodiny ;) ()
Ingmar Bergman tímto filmem opět potvrdil svoji genialitu . ()
Vedle dnes už polozapomenutých Úsměvů letní noci asi divácky nejvděčnější Bergman. Není to jeho nejlepší film ale jako rozloučení s karierou filmového režiséra víc než důstojná tečka. 91 procent for me. Ty tři hodiny které mne zpočátku děsily uběhly jako voda. ()
Všechno se může stát, všechno je možné a pravděpodobné. Čas a místo neexistují. Fantazie přede a tká nové vzory na bezvýznamném podkladě skutečnosti. Bergman dozrál jak víno, ukolébá diváky vidinou rodinné ságy, aby posléze udeřil svou obvyklou silou, navíc ještě umocněnou zkušeností. "Divadelní" příběh o rodině malého Alexandra, je skutečně výkladově nejednoznačný, a pokud si divák nepřečetl program, také dějově nepředvídatelný. Rozdělen je na tři výrazně odlišné části, a to formálně i obsahově. Jakési smířené vzpomínání na dětství typu Felliniho Amarcordu nelze očekávat, tady není místo pro nostalgii a hledáním významů můžeme trávit dlouhé diskuze. Každopádně přes vražednou délku je to jeden z nejpřístupnějších mistrových kousků, a také je zde až překvapivě pozitivní a uvolněná atmosféra v několika momentech - například zapalování strýčkových prdů bych u Bergmana skutečně nečekal. ()
Pro mě osobně nejlepší film z Bergmanova "pozdního" tvůrčího období. První verze scénáře, kterou Ingmar Bergman dokončil v roce 1979, obsahovala asi 1000 stran ručně psaného textu. Ve švédských kinech byla s úspěchem uveden pětihodinový Director´s Cut . Později byl tento rozdělen do 4 dílů uváděných v TV ( od 60 do 96 minut). Roku 1989 oznámil Bergman projekt, o němž prohlásil, že by to mohlo být volné pokračování Fanny a Alexander. Vzešla z toho minisérie a film Nejlepší úmysly (Den goda viljan) , natočené v letech 1991-92 Bille Augustem. Film získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 1992. Bergman si Billeho Augusta vybral jako režiséra pod podmínkou, že v roli Bergmanovy matky bude hrát herečka z filmu Fanny a Alexander Pernilla Wallgrenová (zde pod jménem Pernilla August). ()
Je jedna hodina ráno a já přemýšlím nad tím, co jsem právě viděl. Hoří tam spousta svící, spousta lidských životů propojených v jedné rodině. "Svět je jeviště a my všichni jsme jen herci." To by mohlo být krédo tohoto klanu, kde muži přednášejí velké monology a ženy v pozadí vedou spoustu dialogů. Jednu svíci někdo sfouknul a co dál? Malý svět bojuje o své sny s krutou realitou... Každý charakter v tomto filmu ve vás zanechá hluboký dojem, každá scéna má své kouzlo, a všechna slova dávají smysl. Nádherný trojhodinový zážitek. ()
Zatím můj nejdelší film, který jsem viděl (312 min) a musím říct, že jsem se ani jednu minutu nenudil. ()
FILM, KTERÝ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE....................... Raději umřít než se na tohle dívat znova. ()
Udělejte si čas, čistou hlavu a nechte se přenést do vánočně vyzdobeného domu milované babičky někdy na přelomu minulého století. Třeba se dočkáte i zázraku. Absolutní meister stück! ()
Krásný film o zlu,které je výsledkem fanatiků. Fanatik nevidí rozpory, je přesvědčen,že dělá vše pro velké DOBRO. ()
První film, který má 3 hodiny, nenudil jsem se a u kterého mi přišlo, že tam ještě spousta chybí. Alexander je i přes svou délku asi nejpřístupnější a pro mě možná i díky tomu nejlepší Bergman. Opravdu spíš román než film, ale je to tak výborně zpracované a podané, že mě to vtáhlo a nepustilo. 88 % ()
Bergmanovo závěreční vyúčtování s dávnou, přesto zdánlivou minulostí, která vyniká svými šťastnými i strašlivými dětskými vzpomínkami, které obrazově zhmotňuje do podoby velkolepého, smyslného a detailního dramatu, který lze v oblasti mizanscény považovat za jeho vůbec nejlepší počin. Mnoho stylistických motivů filmové fresky s rozsáhlými odkazy na historické formy umění. Bergman opakovaně projevuje vášeň pro metafyzická, psychologická a náboženská témata. Velkolepá, temná, krásná a velkorysá rodinná kronika, kterou mnozí považují za magnum opus Bergmana, který avšak vyžaduje takřka nekonečně velkou dávku trpělivosti a shovívavosti. ()
Po zhlédnutí tříhodinové verze říkám, že bych zvládla i pětihodinový director´s cut. Něco na filmu vás nutí se dívat pořád dál, abyste věděli, co se s postavami stane. Velmi zajímavý je pohled na svět očima Alexandra, ženy z jeho okolí ho hodně ovlivňují, přesto se nemůže zbavit stínů mužů. Film nenásilně rozebírá různé typy postav (od těch navenek klidných, ale uvnitř nevyrovnaných, až po rozšafné pijany, které ale musí žena milovat). Jediné, co bych vytkla, že Bergman mohl věnovat více prostoru vztahu Alexandra se sestrou Fanny. Možná by jejich společný svět dal vzniknout ještě dalším úhlům pohledu na prožívané situace. ()
Já si jindy s evropskými filmy docela rozumím, a snad se dá i říct, že je většinou preferuji. Mám ale takovou bláznivou představu: dobrý režisér pouze neklade otázky (či dokonce jen tak sem tam nehází myšlenkové okruhy ehm, ehm) nýbrž se s divákem pouští do interakce, někdy je to dialog, někdy taková hra. Takže proč dávám tři hvězdy. To asi proto, že si nemyslím, že by tohle zde Bergman dělal. Servíruje nám zde paletu myšlenek tak ultra-poetických, že mi to křiví ústa. Stojí kousek od diváka na svém stupínku pro starého moudrého pána, který už přece ví, jak to všechno chodí, tvář obrácenou do zrcadla a onanuje nad vlastní poetičností, sem tam namaže divákovi trochu sentimentálního medu kolem úst, aby si nestěžoval. Nemůžu si pomoct, ale tento film si o sobě myslí, že je víc, než je. Nehledě na celkem pěkné životní postřehy, tohle žoviální podání zakoukané samo do sebe mi prostě naprosto zkazilo žaludek. ()
Jsou díla, která lze jen stěží hodnotit v několika větách. Asi si seženu director´s cut. ()
Film jsem již dřívě viděl (na DVD, které vydaly Levné knihy - uváděná délka 188 min je ve skutečnosti i s titulky 181 min.) a nyní se na něj podíval po přečtení knihy: První cca čtvrtina knihy byla pro mě trochu těžká (jedná se o upravený scénář k filmu, napsaný v roce 1979). Autor hodně popisuje a dost trvá, než se něco vůbec začne dít. Nutno ovšem poznamenat, že se nejedná o suchý popis, ale kouzelné detailní líčení postav, pachů, stínů, prostředí i historie. Naštěstí se dál kniha rozjíždí a skoro se od čtení nemohu odtrhnout. Zvlášť scény s biskupem jsou tak působivé, až mi v žilách pění krev. Film ve srovnání s knihou byl nyní pro mě trochu zklamáním. Předloha totiž dokázala lépe vylíčit i "zákulisí", než film dokázal zobrazit. I když je Bergman výborným a uznávaným režisérem, dle mého názoru je ještě lepší spisovatel. Stejně jako v knize je začátek trochu nudný, ale ani později film nedokáže tak emotivně působit jako literární předloha. 80%, 14.8.2014. ()
Jedno z nejvýznamnějších děl světové kinematografie sleduje osudy rodiny Ekdahlových. Díky postavě mladého Alexandra, který se kvůli smrti otce a neshodám se svým otčímem, dogmatických biskupem, dostává na pokraj psychické poruchy (upřímné lhaní, vulgární výrazy, stírání hranice mezi snem a realitou), se film v poslední čtvrtině mění ve fascinující podobenství o smrti a duši. ()
Ze začátku se mi film velice líbil.Prostředí mocných a bohatých rodin v honosných sídlech se mi líbí, jakož i rodiny které jsou plné ruzných vyhraněných individualit.První hodinu snad, nechápal jsem o čem film je, postupně se však začala přikrádat do vědomí ta vypravěčská atmosféra, tím jsem pochopil oč v tomto snímku jde.Nejde zde o nic a přece o hodně.Nestane se zde žádný dějový zvrat, ale přesto film baví po celou dobu.Nevím která postava se mi zamlouvala nejvíce, ani netuším která část mě nejvíce bavila, nepřinesl jsem si z tohoto filmu žádný velký dojem ani mě nedonutil celý den nad ním přemýšlet, avšak je velmi dobrým zážitkem/divadlem.Ohodnotil jsem 5-ti hvězdičkami protože teprve čekám na Bergmana kterému dám 4. ()
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)
SCANDI – Severská filmová lekce
Česká a slovenská premiéra aktuálního vítěze festivalu v Benátkách, výtečného filmu Roye Anderssona Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě, zahájí historicky první ročník festivalu severských… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)