Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aky
    *****

    Film, ze kterého je blaho na duši. Těžko vypichovat jednotlivé klady, nejpřípadněji dokážu dojem z něj vyjádřit slovy harmonická dokonalost. Můžu jej vidět, a viděl jsem, mnohokrát, a bez ohledu na znalosti point a promělnlivých motivů, nikdy nepřijde ani stín nudy. Vždycky jen pohoda, uskopojení, pocit, že jsem mohl čas stěží utratit lépe.(3.12.2006)

  • kyselina
    *****

    Bergman má neuvěřitelný dar na to, jak si pohrát se smrtí. Tady působí spíš pohádkové než děsivě, a to především kvůli přítomnosti dvou zklidňujících postav, babičky a strýčka Izáka. Já bych osobně z názvu Fanny úplně vypustila, protože pro film není nijak důležitá. Hlavní roli hraje Alexander a s klidným srdcem můžu říct, že zejména Alexandrovy oči. V nich se odvíjí celý příběh, místy veselý a místy děsivý. Stačí se dívat do toho páru za všech okolností vzdorujících očích a víte, jak se cítí mimořádně nadané dítě, které se dospělým nechce a nemůže podvolit. Jestli Bůh je, nakopal bych ho do prdele.(17.5.2005)

  • giblma
    *****

    Původně poslední velké dílo se nakonec stalo (alespoň pro mě) dílem největším. Kumulace všech Bergmanových oblíbených témat. Jsou tu vzpomínky na dětství, rodinné a mezilidské vztahy, postava ušlechtilé ženy ubíjené mužem (protože Bergman je víc než kdokoliv jiný ženským tvůrcem), divadelní prostředí, trocha té filozofie o smyslu života. A všechno to při stopáži tří hodin, která by nejeden film potopila, funguje. (ZF UH)(29.2.2008)

  • Silas
    *****

    Fanny a Alexandr. Nejrozmáchlejší snímek geniálního seveřana Ingmara Bergmana. Ten na nás hrál doposud „divadla dvou, tří, čtyř herců“, v nichž se zabýval především pozoruhodnými duševními problémy ženských představitelek (Mlčení, Persona, Jako v zrcadle, Šepoty a výkřiky). Snímky měly značně divadelní ráz, často se děj odehrával jen v několika místnostech (Scény z manželského života) a byly založeny na výborně napsaných mrazivých dialozích, přičemž Bergman projevoval výrazný vypravěčský talent, neustále diváka překvapoval svou nápaditostí a vizuální dokonalostí. Fanny a Alexandr je film poněkud jiný, autobiografičtější. Autor zde vyznává lásku k divadlu a umění vůbec. Shrnuje všechny své vzpomínky, události a tradice, je to taková otevřená nostalgie. Divák tedy film zcela docení až tehdy, je-li ve věku, kdy už něco podobného zažil, protože snímek „zprostředkovává“ vzpomínkám vyplutí na povrch. Copak se vám nikdy ve snech nezjevoval blízký člověk, který nedávno zemřel? Neříkali jste si, že to není možné, a z dálky jste jej poznávali v cizích lidech? To vše zde naleznete. Úspěch a radost po poslední zimní odehrané hře, následný rozpad rodiny, odcizení, nepřijetí nových norem... Bergman nikam nespěchá, více než roční příběh vypráví pomalu, jasně definuje postavy a vztahy, a přestože je na ně nahlíženo z pohledu dětí, nijak zvlášť je „nedeformuje“. Herci jsou obsazeni s typovou pečlivostí a navíc všichni odvádějí výbornou práci (proslov majitele divadla na konci roku o jejich „malém světě“). Precizní kamera může mezi nimi jen tak bloudit a pochytávat jejich těžký umělecký, ale pestře vztahově rodinný život. Věřte, že s každým dalším zhlédnutím (a přibývajícími léty) se vám bude Fanny a Alexandr líbit víc a víc. Na takový finiš kariéry nemohl snad ani sám Bergman na začátku pomýšlet. Všemi svými předešlými filmy dozrával a mnoho úsilí, které vložil do tohoto ohromného opusu, se mu rozhodně vyplatilo.(3.7.2006)

  • curunir
    *****

    Vrcholné dielo Bergmanovej tvorby bolo pre mňa prvým stretnutím s týmto velikánom svetového filmu. Obsadenie destských hrdinov do hlavných úloh je pre Bergmana atypické, avšak skvelo fungujúce. Napriek pomalšiemu spôsobu rozprávania si film stále drží svoje tempo, až na poslednú polhodinu v ktorej sa už prakticky nič nedeje a to je jediným no nie nijak veľkým kameňom úrazu tohoto filmu. Zasadenie príbehu do obdobia Vianoc je výborne, ukazuje národnú povahu a tradície, o to viac v kontraste so smrťou otca rodiny. Film je rozhodne tým najlepším, aký Bergman nakrútil a je potupou, že zaň nezískal Oscara za réžiu.(2.11.2007)

  • - Jedná se o první film, který natočil Ingmar Bergman ve svém rodném Švédsku po 4letém exilu v Německu. (PSJR)

  • - Igmar Bergman původně chtěl, aby roli babičky Heleny Ekdahl hrála Ingrid Bergman. (Kulmon)

  • - Scény byly nezvykle natočeny ve chronologickém pořadí. (PSJR)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace