Fanny a Alexandr

Iba štyri hviezdičky, aj to iba také poslabšie. Bergmann mal určite ambíciu vložiť do tohto filmu to najlepšie, čo pri práci v divadle a s filmom získal. Podľa mňa sa mu to podarilo iba čiastočne. Vo filme je skvelo vykreslená atmosféra a život stredostavovskej rodiny na začiatku storočia, hrajú v ňom vynikajúci herci a obsahuje rad výrazných epizód. Ale tiež dosť výplne, ktorá celok príliš nedrží pohromade. Celkovo ho považujem za mimoriadny film, ale za najlepší ani v rámci Bergmannovho diela nie. (04.12.2014)

Z mojí dosavadní zkušenosti vyplývá, že zralou Bergmanovu tvorbu lze rozdělit do jakýchsi tří skupin: filmy rodové (např. Podzimní sonáta), filmy o lidském údělu (Sedmá pečeť) a výrazné experimenty (Persona). Fanny a Alexander pro mě spadá do oné první škatulky, která mi přijde nejméně zajímavá. První dvě třetiny filmu jsou věnované pomalému odvíjení rodové ságy a z mého pohledu by tuto část mohl autor výrazné zkrátit, protože jde vlastně o expozici pro závěrečný kontemplativní part, který je naopak možná tím nejsilnějším, co jsem z Bergmana viděl. Právě tahle nevyrovnanost mi brání hodnotit film jako celek lépe. (05.08.2018)

Nie svet podobenstiev, alegórií a intelektuálneho oparu zo zahmlených zmyslov, ale realistická epická sága rodiny Ekdahlovcov s oparom autobiografickým a až teraz s prídavkom priamočiarych surreálnych motívov a fantastiky. Boh prehovoril a tento zostrih by mohol byť božou tvárou, tak nadľudsky je dokonalý. Kukám, že existuje 5- hodinová tv verzia. Absolútne ma neláka, a šípim, že by som ju ani neuniesla, pritom vôbec Bergmana neupodozrievam z nezáživnosti, hej, len ako píšem, tomuto zostrihu nič nechýba a holt si nepredstavím, čo viac mi môže ponúknuť ten druhý..... Každé slovo má zmysel, každý pohľad či výraz tváre, každý obraz. Je jedno, koľko priestoru venuje tej-ktorej postave, každý moment zúžitkuje a majstrovsky vystihne charakter, otvára nám dvere do „malého ekdahlovského sveta“, vieme o nich všetko potrebné, až v tom našom ožívajú. Áno, to, čo Bergman podáva, je tak kus úprimného, zdravo ironického, nevypočítateľného života... života i ako miesta, kde prebývajú všemožné masky, a my sa s tým proste musíme zmieriť. Bergmanova láska k divadlu a osobná viera z Fanny a Alexandra priam prýšti. Všimla som si nejaké výčitky k záverečnej polhodine, podľa mňa vynikajúca. A záver, ten ma naplnil. Nechýba realistické vytriezvenie, ale všetko je bezvýznamné, i samo poznanie skutočnosti, jediné, čo je relevantné a čo dáva zmysel, je PRÍTOMNOSŤ. Po prvej tretine, kedy som sa s rodokmeňom a prostredím musela zžiť, už zážitok iba mohutnel a mohutnel a... Opojenie z detailov, dialógov a atmosféry prekvitá do rozpuku až pri druhej projekcii. A po druhej projekcii viem, že bude nasledovať trojka a teším sa ako malá, ako sa zamknem v izbe a s Bergmanom to opäť roztočíme:). Takto ja nazývam tvorivé a umelecké majstrovstvo. Veľkolepé zavŕšenie veľkej dvojice Bergman-Nykvist. (04.12.2008)

Dětskýma očima jeden z nejkrutějších filmů. Jestli mi tady distributor tvrdí něco o režisérově vrcholné pozitivní energii a humorizování lidských osudů, musím ho nařknout že snad u sledování filmu poslouchal vánoční koledy a nahříval griotku. Jediným tématem je smrt, na kterou různé charaktery nahlížejí odlišně. Její frustrativnost je pohledem dětí vystupňována do všudypřítomného strachu z neznáma. A k tomuto hledisku mě myslím opravňuje sám titul filmu. Zrodila-li se tahle "freska" opravdu z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, vidím pak spojení fantazie a depresivnosti jako přirozený pocit. Vysoké hodnocení si autor zasluhuje právem, nikoliv však za nelidský syžet, ale za umění jej nemilosrdně lidsky vyjevit. (10.10.2012)

Tenhle film je pro mě jako román. Bergmanův styl vyprávění ve mě neuvěřitelným způsobem sugeruje pocit, že onu rodinou ságu z konce 19.stol. skutečně čtu. Pohledy, chůze, pozvednutí sklenky Koňaku... několik stránek textu, celý život a osobnost, zachycené v jednom pohybu či gestu. Dětské oči úžasným způsobem zároveň prožívají, zároveň vyprávějí. Přes svou délku nemá film jedinou skulinku a několik míst je doslova uhrančivých. Hudba je zde použita téměř okrajově, zato s obrovským účinkem. Stejně jako v knize tu v postavách a jejich příbězích zůstává ono nevyřčené, které si každý může upravit svou fantazií a vložit do nich kus sebe. Samozřejmě jen ti, kteří se dokáží naladit na režisérovu strunu a ve stránkách této knihy listovat spolu s ním. (06.12.2005)