Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce. V hlavní roli filmu ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce podává autentický výkon Helena Zengel. (Film Europe)

(více)

Recenze (145)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Už dlouho jsem necítil takovou beznaděj jako v tomto případě. Ty malý holky mě bylo líto, ale stejně tak okolí, které svým chováním vysloveně tyranyzovala. Silná sociální psychárna a stejně jako kolega hnědý, při scéně s miminkem se mě na chvíli úplně zastavil dech a bál jsem se každé následující scény. Scéna mezi maminkou a šéfkou ústavu dovršená objetím Benni byla vlastně srhnutí mých pocitů a emocí z celého filmu v jedné scény. Helena Zengel pokud se bude věnovat herectví může čekat zářivá budoucnost, protože její herecký výkon bere dech a Nora Fingscheidt má střibrného méďu právem. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Netušil jsem, že nezvládatelné dítě se v Německu označuje jako narušitel systému. Nicméně jsem byl fascinován, jak živelně, lidsky a syrově autorka vkradla tento námět do svého debutu. Nestačil jsem zírat a užíval si každou minutu tohoto námětu. Jedná se totiž o skvělý film, u kterého jsem se zamýšlel nad tím, zdali je to u nás jiné nebo tu také narážíme na nekonečnou byrokracii a absenci jednat lidštěji, než jen to, pokud mi umožňují pravidla. Řekl bych ale, že u nás to jiné nebude. Jen je spíš otázka, kolik takových narušitelů systémů dnes vyprodukovává náš stát… ()

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $-miliónovTržby USA Tržby Celosvetovo $546,444▐ Tak toto riadny nápor na city voči tým milím deťom. Teda nemci natočili riadne detské psycho. Desatročná Benny utrhnutá z reťazí, kto by ju teda ako že zniesol, asi nikto, sila. /60%/ ()

Fr 

všechny recenze uživatele

„KDYŽ SI S NÍ NEVÍ RADY ANI PROFESIONÁLOVÉ, TAK CO MÁM JÁ DĚLAT?“…„VY JSTE JEJÍ MATKA...“ /// Jako první musím napsat, že smekám před tou dvanáctiletou holkou! A k filmu – modrookej blonďatej spratek… traumatizovanej modrookej blonďatej spratek… může někdy žít normální život? V časech, kdy přibejvá dětí (vinou jejich rodičů) s různejma poruchama chování, působí tenhle film jako takovej názornej příklad… VŠEHO! Místy je to dost dobrej adrenalin i pro člověka, kterej už pár podobnejch mladistvejch provinilců v životě potkal. Takže vlastně ze života! A emoce tady rozhodně hledejte! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) První slovo, který mě napadne je MÁMA. 2.) Chci (neustále) domů (a nejsem E.T.). 3.) Thx za titule „Dionick89“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

EvilPhoEniX 

všechny recenze uživatele

Německo servíruje hutné, emocionální, nervydrásající, mrazivé a nepříjemné Drama po vzoru Seveřanů a je to zkrátka síla! Naposled mě z Německa podobně roztrhalo Tore Tančí a tohle je podobně silné kafe. Příběh se zaměřuje na 10 letou holčičku, která je doslova "Narušitel systému". Matka ji nezvládá a vlastně se ji i bojí, sociální pracovníci si nevědí rady, vlastně si s ní nevi rady vůbec nikdo a je postrach úplně všech. Je to časovaná bomba, která kdykoliv může vybouchnout. Mně osobně ji nebylo líto, protože s psychopaty nesympatizuji bez ohledu na věk, kor když vezmu v potaz, co za hrůzy provádí okolí. (Scéna na ledě je absolutní vrchol a nečekaná režisérská odvaha)! Film má několik nepříjemných a adrenalinových scén a místy se na film nekouká opravdu dobře. Jeden z těch filmů, který ve Vás něco zanechá a pokud děti nemáte, tak po tomhle zážitku po nich toužit zcela jistě nebudete. Příběh*****, Akce>ne, Humor>ne, Násilí***, Zábavnost****,Hudba***, Vizuál***, Atmosféra****. 8/10: ()

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Nejdepresivnější film z AFF. Klobouk dolů před hereckým výkonem malinké Heleny Zengel, při závěrečné scéně s dítětem a dotekem tváře mě mrazilo. [AFF 2019] ()

Bebacek 

všechny recenze uživatele

Divím se, že Helena Zengel nepřišla při všem tom křičení o hlas. A já se jdu zfetovat neurolem. Zásah. (více v mé recenzi na 25fps) ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Tohle je Benni. Ze začátku je trochu plachá. Ale to se rychle změní.“ Benni je nevyzpytatelná, chodící časovaná bomba s problémem se ovládat. A když jí navíc někdo nedopatřením šáhne do obličeje (drsné bruslení), je schopná snad všeho. Systém neví, co dělat, a tak si Benni s dalšími průsery ničí zbývající, už dosti prořídlé možnosti, každý dílčí pokrok totiž může v mžiku vyznít do ztracena. A pak už je vcelku jedno, že se najdou i tací, kterým na ní skutečně záleží (a se ztrátou odstupu dávají vsázku nejen svou kariéru, ale dokonce i zdraví své či jejich rodiny), protože snažit se musí obě strany. Na to, že jde v případě Fingscheidt o její celovečerní hraný debut, je divák svědkem až překvapivě suverénní režie, zvlášť v případě práce s emocemi vůči hlavní hrdince (perfektní Zengel!). Nutkání separovat toho nezvladatelného spratka od ostatních je silné, stejně tak ovšem i lítost, kdy si člověk plně uvědomí, že současný stav není jen její chyba (alespoň z pohledu té empatičtější části publika). A závěr je více než výmluvný…kvalitka, dávám solidní 4*. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Je suis Benni. Narušitel sytému (2019) všem vyrazil dech, věřím, že některým doslova. Hrají v pár kinech, teď, potrvá to mžik. Jděte. Poprvé v životě jsem v kině dvě hodiny bez ustání brečela, ani jsem se to nepokoušela brzdit nebo skrývat. Nepřestoupíš. Cokoliv jste učinili jednomu z těchto maličkých, mně jste učinili. Benni křičí. Křičí láskou, křičí lásku, snaží se prokřičet k srdcím lidí, kteří je prostě nechtějí otevřít, nemohou si to přece dovolit a nechtějí si to přiznat. Předstírají lidskost. Už to je hrůza, a každopádně – nikdo jiný než samí takoví lidé není. Kolem Benni v ústavech jistě ne – ale nakonec skoro všichni jsme dnes tak či onak placení lásku a péči jen předstírat, dobrovolně zbavení možností, síly něco změnit. A zároveň: my všichni jsme Benni. Jsme v tom spolu, protože náš osud je společný. Cokoliv jste jednomu z těch nepatrných učinili, sobě jste učinili. Křičím jako Benni kvůli nám. Lidskost nepřestoupíš. Křičí to někdy v každém z nás, když čelíme bezpráví. To se nesmí! To nejde dopustit! Otáčíme se kolem sebe, hledáme, kam se obrátit o zastání. Tehdy to víme, že člověk musí být lidský, jinak je zle, jinak se ocitáme někde, kde nemáme být, kde není a nebude dobře nic. Nepřestoupíš. Ale sami lidskost denně přestupujeme za pár stříbrných – necháváme se zbaběle platit za nelidskost, žijeme v čase placené lásky, která není láskou, nic s tím neděláme a nesnášíme ten křik. Mnozí z těch, kdo někdy sobecky předstírali, že mi jsou nablízku, že jsou přátelé, že se snaží a milují, zatímco se jen levně vymlouvali, neochotní doopravdy nasadit život a něco změnit, ví, jak ten Bennin křik zní naživo. ************************************ Devítiletá Benni je tu, dychtivá, lnoucí, vnímavá, milující, učenlivá, nesobecká, chytrá, citlivá, zručná... – a také obezřetná, mnohokrát zrazená, ostřílená, kolující mezi institucemi, urputně vzdorující absurdním pravidlům, provokující, testující, seismograf na faleš a všechny podoby psychického násilí a nátlaku. A nemůže se dovolat lásky, přirozeného projevu lidství, jenž jediný by tišil její křik z hrůzy, že nenachází zastání, že nemá, kde by mohla být bez podmínek, a v nelidských pravidlech ji nic neudrží. Jenže podle „našich“ pravidel si v ústavní ani náhradní péči svěřenec a vychovatel nesmí vytvářet citové vazby, sklapla past. Jsou to zaměstnanci, ne lidé, a tak neposlouchají, co jim říká srdce, ani tváří v tvář té živé touživé bytosti, která se v nich zoufale nemůže dovolat jediné pravdivé odezvy. Ona není zaměstnanec, je živá. A oni to vnímají, marně zavírají oč, ucpávají si uši, zašlapávají svědomí. Ale. ************************************ Každý ví, že placená láska není opravdová láska. Ale málokdo si připustí, že placená péče není opravdová péče, že placená pomoc není opravdová pomoc. Že placená výchova a výuka není opravdová výchova a výuka. Je nebetyčný rozdíl mezi dvěma krajnostmi: povoláním a zaměstnáním, jsou to dva konce škály, jak být či nebýt lidsky druhým k užitku. Jeden člověk odpovědně vnímá, k čemu je povolán, či povoláván, co ho šlechtí v jeho konání, co dobrého a pravdivého zmůže právě on ze svého místa, a je toho poslušen. Jiný se naopak nechává zaměstnávat něčím, co ho od jeho vlastního povolání, rozpoznávání toho, jak má poslušen svého svědomí konat, odvádí. Povolaný, povolávaný člověk koná s láskou, s odvahou, neúnavně, jeho práce povznáší a zušlechťuje, je darem pro druhé, dobrodiním, z nezbytnosti, náležitá, a může být odměňována, odvděčována, mecenována, se ctí honorována, ale i kdyby nebyla, musí se vykonávat. Povolaný člověk může být chudý, avšak nikoli duchem. Do zaměstnání se naproti tomu chodí za prachy. Člověk za mzdu, úplatu, ze zbabělosti prodává svou povolanost a lidskost, svého ducha, přihotovenost, odpovědnost za vlastní i vzájemný rozvoj v čase a prostoru, účast na sounáležitosti. V tomhle smyslu žádná práce námezdní, pro peníze, není opravdová, vlastní a dobrá. Tak jako ani žádná jiná práce motivovaná zbabělostí a umlčováním svědomí (je to klasická triáda: ze zbabělosti sebe prodávat lze za peníze, moc či oblibu). Takový člověk není svobodně poslušen vlastního nitra. I kdyby nakonec dělal pro peníze to, k čemu sám tíhne, ale přistupoval na cizí instrukce a nekonal volně podle svého srdce, i pak ubližuje, místo aby pomáhal. Poslušnost vnitřní motivace na základě soucitu, empatie, klidné vnímavosti vůči tomu, co se právě jedinečně děje, je to jediné, čím lze bezpečně rozlišit dobrodiní od zločinu. Prosazovaná modla ekonomické nezávislosti jedinců vede lidi k umělé lhostejnosti, odvádění pozornosti, otupování vnitřního hlasu, odstřihávání se od vzájemnosti, odpovědnosti být svobodně sebou pro druhé a být s nimi v neustále dosahovaném souladu. Možnost dosáhnout takového souladu se svým nitrem a druhými je ale vzájemně podmiňovaná, jeden člověk jí nedosáhne: i kdyby setrvával přihotovený, jen ukazuje cestu, ale pokud ti kolem něj jsou ve velké většině zaměstnaní a nehodlají naslouchat, je s nimi v pasti, z níž není cesty ven. Placené zaměstnávání se, nechávání se za žold najímat, prodávání se, nešlechtí, nevybrušuje ducha, ale odvádí od vlastních přirozeně lidských povinností, otupuje připravenost, zbavuje cti i svědomí. Člověk se tím jen zdánlivě vyviňuje z odpovědnosti za svou práci a za její dopad na druhé, zvlášť tehdy, kdy s ním lidsky nesouhlasí – kdo by stál dvanáct hodin u pásů s umírající drůbeží, kdyby mu za to neplatili –, ale přitom je jen člověkem výmluv, staví se lidsky neodpovědným, otrokem, a vyviněn není. ************************************ Můžeme se vymlouvat na systém, nátlak, že chodíme jako automaty či zombie do práce a musíme poslouchat nadřízené, i když bychom to či ono rádi udělali jinak. Vzali si Benni k sobě, místo injekcí a spaní o samotě ji objali a přitiskli a nenechali už nikdy zoufale křičet a utíkat před lhostejností – ale každý se přece musí dnes nějak uživit a co kdybych, ó hrůzo, kvůli projevu lidskosti přišel o práci. Ale. Systém jsme my. My všichni jsme v tom spolu, my všichni jsme – anebo nejsme – takový systém. V nás všech jsou zároveň i potlačovaní narušitelé takového systému, kteří křičí, že se na nich, jimi, děje nelidské bezpráví. A potlačujeme je také my sami, když zrazujeme takové jako Benni, ubližujeme sami sobě. Vyděláváme vymyšlené částky, které nijak reálně nevyjadřují skutečnou hodnotu naší práce, ani její dopad, ale vyjadřují velmi přesně cenu, za niž se prodáme. Za niž prodáme možnost vychovávat si a vzájemně si učit a vést své děti, trpělivě pečovat o své staré, o své nemocné, o potřebné a slabé ve svém okolí, o poutníky, kteří poprosí, o své génie, umělce, učitele, o své léčitele, o své další dobrodince, připravujeme se o možnost adekvátně se odvděčovat a nechat se přirozeně oceňovat.... Platíme ze svých bezectných mezd absurdně jiné ústavní zaměstnance, cizí lidi, které s námi nic nepojí než stejný strach a zbabělost, pro něž je to jen zaměstnání, s umělými pravidly a tabulkami, a jim svěřujeme své děti a rodiče a hlavně si přejeme, ať příliš nekřičí a rychle otupí. My všichni jsme Benni. Nejen odložené děti, my všichni spolu žijeme v čím dál zvrhlejším systému absurdně placených služeb a výrobků, v němž všechno je na prodej a nepravé, včetně umění jógy a trauma panenek s příběhem, a máloco je už vlastní, lidské, zušlechtěné, podané k odvděčení, k vzájemnému zlepšování, prospívání a tříbení, k dobrému životnímu družení – a i to málo je nedoceňované, nezrozpoznávané, a skomírá v pasti „našeho“ systému, kterým jsme, pokud se prodáváme. I ti, kdo myslí, že za peníze v takovém systému pomáhají, jsou ve stejné pasti a pomáhají především mazat a brousit její železa. Pomáhací profese, profesionální péče je kontradikce, protimluv. Jakožto zaměstnanci i oni uvíznou v systému nelidských pravidel institucionalizované. paušalizované výkazové činnosti, která s ideou pomáhání nemá nic společného, jen trýzní sebe i své svěřence, protože si nemohou dovolit dávat jim dostatečně pocítit lásku, záležení, péči a možnost spolubýt, protože si nesmí vytvářet skutečné pevné vazby, lnout k sobě a žít spolu na jejich základě, ačkoli právě o to jediné v životě a práci má a musí jít, jak Benni věděla. Jinak ze své práce dělají v „našem“ světě i oni účinnou vývěvu lásky a záležení, další skrytý zdroj sílící deprivace a frustrace z izolace a ponechanosti zlu a lhostejnosti, výrobnu povrchních náhražkových vztahů, v nichž své možnosti vymezujeme primárně penězi, tj. tím, co nám zaměstnanost dovolí, a pomáhají i oni prohlubovat nelidskost tohoto finančně výnosného systému placeného ubíjejícího společného zmírání v zaměstnané a ústavní izolaci namísto přirozené družné pospolnosti, odpovědné povolané vzájemnosti a skutečného tvořivého odvážného starání se o všechno a všechny přirozeně tak, jak to k nám přichází, v celé těžkosti, nečitelnosti a nezaručenosti takového bytí. Všichni jsme Benni a všichni si společně ubližujeme v systému, který za peníze pomáháme vytvářet. Anebo ne. Stačí tak málo, aby někde těch povolaných k dobrodiní začalo přibývat. *~ () (méně) (více)

Radko 

všechny recenze uživatele

Narušiteľ systému pokojného sledovania filmu. Alebo každé dieťa potrebuje aspoň mamičku, ak už nemá kompletnú rodinu. Ak ju nemá citovo trpí. Sebalepší terapeut to nespraví. Ak však matka neustále uniká a dieťa to cíti, stáva sa citovo deprivované, čo sa prejavuje napríklad aj tak, ako vidieť vo filme. Akože presné, emočne silné, no naozaj nič nové neprinášajúce. Poznámka: Z internetu som prebral z prvého gúglovského odkazu tie prejavy citovej deprivácie u dieťaťa ktoré som vypozoroval vo filme: sklon k ochoreniam, úrazom, horší školský prospech spôsobený chýbaním motivácie k učeniu, rozptýlenosťou a nesamostatnosťou dieťaťa, nedostatkom pozitívnej stimulácie, absenciou spätnej väzby, deti nechápu význam vlastného správania a význam správania iných ľudí, v dôsledku chýbania skúsenosti s citlivou matkou, ktorá by im sprostredkovala toto poznanie, v hierarchii potrieb dominuje potreba prijatia a citového uspokojenia resp. akéhokoľvek uspokojenia, prežívanie neistoty voči svetu, ľuďom, voči ktorým majú primitívne a povrchné vzťahy, konflikty s vrstovníkmi, prejavy egocentrizmu, chýbanie prejavov empatie, emočná plochosť, nedôvera, hostilita i agresivita, zvýšená dráždivosť, výbušnosť, psychické napätie, znížené prežívanie psychickej pohody a vyrovnanosti, aktivizácia obranných mechanizmov, preceňovanie svojich možnosti, prejavy nadradenosti, nedostatočné sebaovládanie, sklon k impulzivite. ()

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Snímok o “probléme”, ktorý by nikto z nás nechcel riešiť. Ľudské telo či myseľ sú rovnako prebádané, ako samotný vesmír. Mať dieťa s takouto poruchou správania, si vyžaduje viac ako len prístup či porozumenie. Chladnú hlavu, by zrejme dokázal zachovať len málokto .. ()

Xmilden 

všechny recenze uživatele

I přes fakt že je hrdinkou velmi mladá holka, tak samozřejmě byla často absolutně na pěst. Jinak tedy, ale rozhodně štěstí do života moc nedostala (matka nezodpovědná kráva), na druhou stranu film nezodpoví otázku zda-li Benni byla na pěst vždy nebo všechno rostlo od okamžiku, kdy o ni matka neměla zájem a podrazila ji nohy nejvíc jak jen mohla. Měl jsem připravené nižší hodnocení, ale závěr filmu rozhodně přidává bod navíc. 75% ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Film o tom, že komu není do vínku dáno, není mu pomcoci. Děj zdržují poněmecku "umělecké" zamlžení scény, překvapí poněkud brutální "neamerický" závěr, který by divák mohl očekávat. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Smutný námet, no akosi to na mňa nezafungovalo. Priznám sa, celý čas som mal chuť toho spratka prehnúť cez koleno. Ale uznávam, dramatizácia bola výborná, aj to postupné gradovanie. Tiež ma zaujalo, aké možnosti majú v Nemecku na liečenie takýchto prípadov - terapia v Afrike so zvieratkami a podobne. Vlastne celý ten sociálny systém ukázaný vo filme bol pre mňa ako niečo z inej planéty. Rozhodne zaujímavá záležitosť, slušný nadpriemer. 80/100 ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Neskutečně silná dávka emocí a také zřejmě nejvyšší level pojmu nezvladatelné dítě. Přitom zde máme bravurně zrežírovaný příběh o bezbranné dětské dušičce, záměrně obrněné vůči okolnímu světu zlostí a nenávistí, jen zoufale touží po rodinné všednosti...po tom nejzákladnějším, nejhlavnějším, co by každé dítě mělo mít. Vše nádherně vystiženo v srdcervoucí scéně, v níž Benni volá svou matku do ozvěny hlubokého lesa, pro mě jeden z nejsilnějších momentů, který jsem za poslední dobu od filmu dostal, stejně tak její sblížení s Michaelovým novorozenětem. Jestliže Helenka Zengel netrpí touto silnou emocionální poruchou i ve skutečnosti, nedokážu si vysvětlit, jakým způsobem z ní tento v podstatě autentický výkon mohla režisérka dostat, film chvílemi skutečně dosahuje formy dokumentu a malá Benni si hraje nejen se svým okolím ve filmu, ale i s divákem, výkon hodný nejvyššího ocenění. [Filmový klub Citadela - Litvínov] ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Vskutku nekompromisní a nepříjemně hlasité drama o dítěti, které se kvůli traumatu z minulosti stává nebezpečným sobě i svému okolí, ovšem jak mu pomoci? Jsme svědky kolotoče výchovných opatření, z nichž se všechna míjejí účinkem a řešení je v nedohlednu. Děj dvouhodinového filmu tím pádem ale trochu uvázne na mrtvém bodě, kdy je nám předkládáno vždy pár minut naděje a poté zklamání, stále a stále dokola. Nora Fingscheidt chtěla u diváků vyvolat frustraci z bezvýchodnosti situace, ovšem něco takového by mi stačilo v devadesátiminutovém snímku. Tady jsem si po první hodině už říkal, že by to tak nějak mohlo pomalu končit. Nemluvě o tom, že docela zásadní informaci o tom, jaké trauma si malá Benni nese a hlavně kdo jí ho způsobil (popř. jakou roli v tom hrála její matka, jež je zásadní postavou filmu), se nedozvíme. A neodpustím si ještě malou jízlivou poznámku na konec - že by devítiletá dívka dokázala pokaždé s přehledem běžet rychleji než kterýkoliv z dospělých pronásledovatelů, to je tedy skoro fantasy. Stále mám ale za to, že je prospěšné tento snímek vidět. [KVIFF 2019] ()

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Akurát som nedávno pozeral Instant Family a som si hovoril, že by som si niečo podobné pozrel aj spracované navážno. Nečakal som hneď horor. Hlavnú postavu som dlho neznášal. Potom zas opačné emócie... a celkom to so mnou pozametalo. Masaker na nervy. Brutal. ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

Na svůj hlas má zbrojní pas.“ Helena Zengel excelovala. Roli nezvladatelné zvládla na jedničku a být to na mně, tak jí Zlatý medvěd v zubech přinese Oskara. O to víc zamrzí, jaká manipulativní inkluzivní sračka se z filmu vyklubala. Naštěstí to vyvážily humorné komentáře těch, kteří tomu napálili 5 hvězd, ale současně píší, že holčička „byla na pěst“, tedy jim zcela uniklo humanistické poselství: „Nefackovat! Zahrnovat láskou a vono to s ní pude.“ Což o to, zahrnování láskou zní líp než zahrnování psychofarmaky, ale... Kam se, doprdelepráce, poděla vaše empatie... s jejími oběťmi?! Jaké jí měl Micha stanovit hranice? „Maximálně jedno zmlácené dítě denně, když do krve zmlátíš dvě, tři, tak večer půjdeš spinkat bez objímání?“ I dobroserská inkluze musí mít nějaké hranice aneb SVOBODA mojí, po LÁSCE toužící pěstičky končí u cizího nosu! Společenská pravidla nejsou „absurdní“ (© JitkaCardova) a dávat chudáky děti (imho taky zasluhující lásku a pocit bezpečí!) do jedné třídy s psychicky narušenou, agresivní, nezvladatelnou a naprosto nevypočitatelnou fretkou, je možná velice humánní vůči té pacientce, ale čiré zlo a velké bezpráví vůči jejím obětem. EMPATICKÉ OKÉNKO: [][] Co na to moje máma, moudrá a láskyplná žena? ♥ „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“ ♥ „Tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až... “ ♥ „Kdo chce kam, pomozme mu tam.[][] A závěrem tip pro sluníčkářské rodiče. Adoptujte si nějakou psychicky narušenou agresivní holku, je to ideální au pair. Hlavně k miminku. Zejména pokud rádi experimentujete, ale už vám došly tarantule a krysy se vzteklinou. ()

Související novinky

McQuarrie a Sandra Bullock na Netflixu

McQuarrie a Sandra Bullock na Netflixu

05.11.2019

Režisér posledních Mission: Impossible Christopher McQuarrie a herečka Sandra Bullock (Bird Box) teď spojí síly, aby natočili nové drama pro Netflix. Zatím nepojmenovaný snímek bude vyprávět o životě… (více)

6. ročník Be2Can startuje už 2. října

6. ročník Be2Can startuje už 2. října

25.09.2019

Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)

Reklama

Reklama