Systemsprenger
Narušiteľ systému
System Crasher
Režie:
Nora FingscheidtScénář:
Nora FingscheidtKamera:
Yunus Roy ImerHudba:
John GürtlerHrají:
Helena Zengel, Albrecht Schuch, Lisa Hagmeister, Gabriela Maria Schmeide, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce. V hlavní roli filmu ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce podává autentický výkon Helena Zengel. (Film Europe)
(více)Recenze (145)
Osobne som si vopred myslel, že táto takmer desaťročná dievčinka je na tom o niečo horšie a budem svedkom neustáleho teroru z jej strany. Samozrejme som nečakal pointu v zmysle, že ide o satanovo dieťa, aj keď kto vie, jej skutočného otca sme nespoznali, ale uznajte, dávať plienky na ksicht malému decku, to dokáže možno vážne len pán pekiel. Tu sa treba zamyslieť aj nad názvom filmu a sledovať, ako sa k prípadu stavajú rôzne inštitúcie a jej zamestnanci. Nie sú to žiadni diabli, nebudeme tu rozdeľovať ľudí na dobrých a zlých, skôr sa budeme venovať samotnému systému, kde by možno stačili iba drobné zmeny a všetko by bolo zrazu priechodnejšie. ()
Celá recenzia TU. ()
Hodně silné a představitelka Benni mě fakt dostala! ()
Hutné drama o desetileté holce s agresivními záchvaty vzteku, které se její vlastní matka bojí, a sociální zařízení si ji předávají jako Černého Petra. S přehledem nejukřičenější snímek roku, jenž obstojí i jako celovečerní reklama na antikoncepci, se skvělými herci a empatickým náhledem do starostí sociálních pracovníků, jejichž pocit bezvýchodnosti, ohrožení a neustálého teroru se zdařile přenáší i na diváky. Film exceluje v budování obav z dalšího hrdinčina záchvatu a nabízí řadu překvapivě mrazivých scén, ve své druhé polovině se však příliš dlouho motá v kruhu, mírně bezradný to trápení nějak uspokojivě ukončit. ()
Těžko říct, jestli mě víc překvapila Nora Fingsheidt v roli režisérky, nebo Helena Zengel v hlavní roli ukřičené dívky, které jsem měl sto chutí několikrát při sledování filmu dát jednu pěstí. Virtuálně, samozřejmě, děti nebiju a moc dobře vím, že bez toho by to bylo celkem o ničem. Celkem depresivní a neradostné, ale jednou za čas, nic proti. Uvidíme, kam se obě výše uvedené dámy posunou, zatím je to poctivá plichta. Moje maličkost je bude bedlivě sledovat. ()
Po dlhšej dobe film, ktorému som mohol dať po miernom váhaní štyri hviezdičky. Problematika zvládnutia narušeného dievčaťa, s ktorým si nevie rady nielen vlastná matka, ale aj odborníci a príslušné ustanovizne je veľmi vďačná na spracovanie. A keď má režisérka k dispozícii takú presvedčivú herečku, ako je Helena Zengel, zdalo by sa, že výsledok bude impozantný. Problém je, že celkom dobre rozohraný príbeh postupne stráca dych a opakuje sa až do milosrdného konca. Škoda, dúfal som, že pri hodnotení nebudem plný rozpakov. ()
Chvílemi je to smutná malá holčička, kterou nikdo nechce, ale většinou je to malý blonďatý skřet s nezvladatelnými výbuchy vzteku a agrese. Je vidět, že režisérka přišla z oblasti dokumentu, protože vše působí až dokumentárně přesvědčivě. Klobouk dolů před mladičkou Helenou Zengelovou, která to podle všeho jen hrála. Rozhodně je to více než ilustrace faktu, že s některými problémy si nikdo neví rady. Ani tento film rozumně žádné řešení nepřináší. Kdyby se tam v rámci vyšponování některých scén až do oblasti thrilleru nechovali někteří dospělí až zbytečně moc jako pitomci, bylo by to vlastně dokonalé (lepší čtyři hvězdičky). ()
<3 okamžitej top <3 i s tou přepálenou stopáží. ()
V neustálom kolotoči, ale ako z neho von? A koľko je takýchto, alebo podobných prípadov. Bravó Nora! ()
Kto toto zvládol pozerať a ešte spokojne naparil tomu 4-5 hviezd, tomu klobúk dole, ja takéto psycho nezvládam. Pozerať sa na ukričané, šialené decko dve hodiny, veď to je totálne na hlavu a vymetača diabla. Je mi ľúto všetkých posihnutých touto chorobou, ale filmy s takouto tématikou sú zbytočné, žiadny súcit vo mne nevzbudzujú. To sa radšej nechám zavrieť s reálnymi bláznami na samotku a zahrám si karty, ako tu ospevovať jednu detskú herečku, že celý film prekričala ako šialená. ()
Nikdo si s holčičkou neví rady. Nejblíže k tělu si ji pustí specialista na mladé delikventy. Představitelka Helena Zengelová by měla kandidovat na Oscara za dětský herecký výkon. Má uši rvoucí chorobné záchvaty vzteku a rudé vidění, které utlumuje léky. Zároveň touží vrátit se domů k matce. Ta ale má partnery, jiné děti a z dcery má strach. Příběh chvíli naznačí naději by za chvíli přišla zase beznaděj. Tento typ snímku úplně rozdírá, ale nepoužívá černobílé šablony. Pro Noru Fingscheidtovou je to vydřený debut. Nestranný a pozorovatelský. Diváka k sympatiím k holčičce nepřemlouvá. Protože pokud už ve své osamělosti k někomu přilne, drží se ho jako klíště se strašidelnou vážností: „Kdybych zabila tvou ženu a tvoje dítě, měla bych tě jen pro sebe.“ nakonec se vše začne pohybovat v bludném kruhu. ()
Excelentní výkon Heleny Zengel. Té holčičky jde přímo strach a můžu vám říct, že jsem se těšil, kdy bude konec. Blonďatý ďábel, který touží po rodině a zároveň být středem pozornosti, ale především po rodině a bezpečí. Možná ten film ani nebudu hodnotit. Možná později. ()
Bernadette “Benni“ Klaaß má 9 rokov, a je k tomu aj extra výbušnej, cholerickej povahy, ba hádam kľaje ešte oveľa horšie, než posadnutá Regan z legendárneho hororu - Exorcista, a byť v jej blízkosti znamená väčšinou hotový «HOROR» , pretože pomerne často býva extrémne náladová, asi podľa toho, ako sa zrovna vyspí, že dotyčný človek, ktorý je práve s ňou, nikdy nedokáže poriadne odhadnúť, aký bude jej nasledujúci krok...? O malú chvíľu je dobrá, ako anjelik, keď už o sekundu neskôr dokáže byť zase protivná, ako čert, ak ju čokoľvek nahnevá. S mamou bývať vôbec nemôže, úrady si s ňou nevedia dať rady, keď aspoň jeden „vychovávateľ” Michael “Micha“ Heller to skúsi. Je strašne hyperaktívna, divoká a nevyspytateľná. _ Sekvencie za sekvenciami sú jednak strhujúce, a taktiež i zaujímavé, asi najlepšia časť z filmu, je tá, v ktorej strávia niekoľko dní v chatke v lese bez elektriny, či samých výdobytkov techniky, pre ňu to bolo určite prospešné, ale ako, a či sa vonkoncom pozviecha zo svojich všetkých vnútorných i vonkajších aspektov, či bude úplne normálne dievča, ako jej rovesníčky, tak to nechám na divákovi, aby sa o tom sám presvedčil na vlastnej koži ? Ja osobne to už teraz viem, že s postupne pribúdajúcou agresivitou a drzosťou, udalosti naberajú čoraz viac na obrátkach, keď trochu načrtnem, ako sa snímok vlastne skončí... ? Poslednou scénou bude tá z letiska, kedy sa Benni chystá do africkej Keňe, „kde jej svitá na nádej, ktorá umiera posledná” . Zopár slov k réžii Nory Fingscheidt a k hlavnému hereckému výkonu predstaviteľky Heleny Zengel. Minimálne tá prvá forma sa mi zdala - nekonzistentná, absolútne mi neprirástla k srdcu. Druhé uchopenie pred kamerou bolo o čosi priaznivejšie a pozoruhodnejšie, i keď to nie je žiadna veľká sláva ! PS: Nemec - Albrecht Abraham Schuch, sa snažil, ako mu sily stačili. PS2: Čakal som od Narušiteľa systému v podstate ešte o trochu viac, než sa mi filmovým spôsobom dostalo. ()
Zdrcující psychologické drama malé dívky bez zázemí, bez kotvy, bez jistoty, Benni po tom všem zoufale touží, po milující náruči, pocitu bezpečí, rodině, domově a v neposlední řadě by si velice přála být se svou vlastní matkou.. Nevěřím v to, že by se zoufalství, vztek či zlost dala překřičet, jak to na ní praktikovali někteří dospělí, stejně tak si nemyslím, že by cesta vedla skrze „zvedneme dávky léků“ (to se mi obrátil žaludek, umlčíme ji, aby byl od ní klid?!). Měla jsem pocit, že je Benni balík, který putuje z pošty na poštu a nikde si ho nikdo nevyzvedne.. Velice smutný film nejen o jedné bolavě zraněné duši, rovněž o špatně nastaveném systému, který v případě problému naprosto selhává a nejsmutnější na tom všem je, že jsme toho součástí.. Tekly mi slzy jako hrachy.. ()
Tento film byl opravdu nepříjemě impozantní, zejména s ohledem na to, že je to režisérky první celovečerní film. Helena Zengel, která hraje Benni, byla výborná a skvěle jí sekundoval Albrecht Schuch v roli vychovatele. (KVIFF2019) ()
Mrazivé, bez planých nadějí, z hlediska rodičovských pudů i sebezáchovy opravdu třaskavá nálož. Nejpodnětnější věc na téma výchovy narušeného dítěte, jakou jsem zatím na velkém plátně viděla. ()
Devítiletá Benni zažila v útlém dětství trauma a od té doby se chová často nepříčetně. Vlastní matka ji příliš nechce a Benni se protlouká různými ústavy, psychiatrickými léčebnami a sociálními zařízeními. Ze všeho nejvíc touží po trvalém zázemí a někom, kdo by ji měl rád. Když dostane nového školního průvodce, který ji pozve na výukový pobyt do lesa, zdá se, že konečně našla někoho, komu na ní záleží. Jenže Micho má vlastní rodinu a čekají druhé dítě. ()
Jen pro silné povahy, silné emoční psycho, které vás rozhodně nenechá chladnými, popravdě znovu bych si to nejspíš nedala, výborný herecký výkon hlavní představitelky, velmi dobře, že se takové filmy točí... ()
V tejto nemeckej dráme krásne vidíme krehkosť a individualitu vo vzťahoch. Nielen, ak sa bavíme o vzťahoch a ich komplikáciách ale aj vo vzťahu s pravidlami a inštitucionálnymi mechanizmami. Ak sa pozeráte na konflikt z jednej alebo druhej strany, vidíte, že v živote nemusia existovať kľúče na riešenia problémov ale iba krehké utlmovanie a občasnú elimináciu ich najnežiaducejšich účinkov. ()
Související novinky
McQuarrie a Sandra Bullock na Netflixu
Režisér posledních Mission: Impossible Christopher McQuarrie a herečka Sandra Bullock (Bird Box) teď spojí síly, aby natočili nové drama pro Netflix. Zatím nepojmenovaný snímek bude vyprávět o životě… (více)
6. ročník Be2Can startuje už 2. října
Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)
Jedním slovem: intenzivní. Musím říct, že mně z tohoto filmu bylo až fyzicky zle. Už ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy při sledování filmu cítil tak nekonformně, tak zranitelně. Mísily se ve mně pocity bezmoci a lítosti, lomcoval mnou vztek. Skoro po celou dobu jsem měl chuť brečet, chvílemi jsem měl chuť řvát (spolu s Benni). To by jako pozvánka k sledování mohlo stačit, ne? Že chcete slyšet i, co mě tak rozrušilo? Inu, máte to mít (spoiler alert)! ___ a) Až poté, co jsem se uklidnil (pár hodin po projekci, byl jsem tedy v moci filmu ještě dlouho po doznění závěrečných titulků) jsem si uvědomil, proč mě bylo z tohohle filmu tak děsně úzko. "Zdrcla" mě ta beznaděj, ta marnost všech těch pokusů Benni "uzemnit", "ukotvit", najít pro ni místo. Dosud jsem věřil (chtěl jsem věřit?), že i děti z dysfunkčních rodin, brzcí sirotci, opuštěné děti mohou najít (obnovit) rodičovskou lásku. Že společnost je s to ji jim nějakým způsobem suplovat (když už ne plně nahradit, tak se k ní aspoň přiblížit). Ne, teď neútočím na monopol (co se týče péče, pochopení, pozornosti) funkčních rodin - jen nepředstírám, že ne každé dítě se do nějaké té funkční rodiny narodí (kdybych byl škarohlíd, tak bych řekl, že většina se do ni nenarodí), jaké pak má tohle dítě možnosti? Jak mám po "Narušiteli systému" (po snahách paní Bafané, Michy a Sylvie) věřit, že pro každého existuje naděje (naděje, že všechno bude v pořádku a že každý z nás někam patří a nemůžeme to místo míjet donekonečna)? b) Znáte to přísloví, že všichni jsme jednou dole, jednou nahoře? Že se život pohybuje v sinusoidách, a tak to má být, jelikož si nikdy nezaslouží být absolutním vítězem (na úkor druhých) a absolutním poraženým? Ještě nikdy pro mě nebyla drobná vítězství (chvíle radosti) Benni tak bolestivé. Cykličnost (selhávající pokusy s Benni něco udělat) tohohle filmu mě doslova ubíjela, vskutku za každým sluncem (př. Benni tančí na stole poté, co jí matka přislíbila, že si ji vezme domů) jsem viděl vykukující mraky ohlašující bouři. c) Skutečným průserem bylo, že Benni měla dosti patologickou představu o lásce (jinou ale asi mít nemohla, když se jí ji dostalo velice málo, téměř žádná), proto se s ní nemohu plně ztotožnit (ví sice, co je na světě nejdůležitějšího, ale má o tom pokroucenou představu). Nelze si nevšimnout, že Benni (její představa citu) byla trochu žárlivá, trochu egocentrická, trochu majetnická. Vzpomeňte třeba repliku, kdy říká, že by mohla zabít Michovu ženu a jeho dítě, aby byli jen spolu. Její problémy v dětských domovech plynou z toho, že si nerozumí (nechce rozumět) s jinými dětmi, které jsou na tom částečně jako ona. K Justinovi, adoptivnímu synovi Sylvie, se taky nechová zrovna příkladně (a teď nemyslím onen nešťastný incident na ledě, to byla nehoda; tak trochu z Benni cítím, že chlapce bere jako konkurenci). Bojím se (to už je však čiročirá spekulace), že kdyby Benni jednou měla dítě, tak by se to dítě nemohlo nadechnout, nereplikovala by tedy lhostejnost či strach ze zodpovědnosti (případ její matky), nýbrž přehnaně ochranitelskou podobu mateřského citu. 95% () (méně) (více)