Pohotovost

Hned ze začátku mě to chytlo, postavy byly zajímavé, ale moc jsme se jim do života nepletli, spíš to bylo zaměřené na drama na pohotovosti. A já to žrala. Dokázala jsem si je oblíbit, zamilovat, a tak jsem byla ráda, že není jen jedna série a já s nimi mohla zachraňovat životy či o ně přicházet delší dobu. Bohužel postupem času se z lékařského drama stalo spíše drama až telenovelových rozměrů. Dejme tomu, že do té šesté série to ještě šlo, ale pak se to pořádně rozjelo. Všichni měli trauma, trable, brali drogy, … V podstatě se to drželo při chodu tím, že tvůrci trápili mé oblíbené postavy, případně je zabíjeli, případně je někam odklidili, aniž by řekli, co se s nimi stalo. V podstatě jsem to snesla do konce osmé série, ale jak zmizeli z pohotovosti úplně všichni ze začátku, tak jsem to vzdala. Prošla si pár dramaty těch nových, absolutně nezajímavých špatných kopií předchůdců, abych si na konci 15. série užila hostování mých oblíbených. Konec tedy byl trochu jako školní sraz, byl příjemný, sentimentální. Ale těch sedm sérií mezi tím... brrr, Afrika mě nebere. Takže do šesté série jsem to milovala, pak odešla postava, kterou jsem měla nejraději - Carrol, zbožňuju tě, hlavně s Rossem pohromadě - a přišlo nebetyčné drama. Pěkný seriál. Má své kouzlo. Pokud chcete akci na "sále" či unavené doktory se soucitem, myslím, že tohle by se mohlo líbit. (17.11.2015)

Začala ta jízda krásně. Vzbuďte mě v 6:30. (30.10.2015)