Pohotovost

Jak prostředí nemocnic v reálném životě nenávidím, tak ho v tomto seriálu zbožňuju a zrovna na takové pohotovosti bych se rád nechal hospitalizovat. Velmi dlouho jsem tento seriál ignoroval, protože jen ttak z doslechu mě prostředí nemocnice příliš nelákalo, nesledoval jsem Nemocnici na kraji města jako moje matka. Jedním z kladů Pohotovosti, který velmi oceňuji je dobrý poměr citové a profesionální části životů jeho hlavních postav. Z pár epizod Chicago Hope, které jsem viděl jsem nezískal tak dobrý dojem. Pohotovosti navíc nahrává samotné prostředí, ve kterém se odehrává, je atraktivnější a akčnější. Další světlou stránkou je charakterová pestrost personálu pohotovosti, kde si snad každý najde svého oblíbence (u mě John Carter). Pro mě osobně jde o jeden z vrcholů seriálové tvorby. 6.7.2013: hodnocení sníženo na 4* (druhá půlka je holt slabší) (13.11.2004)

Cože? Já ještě neohodnotil tenhle seriál? Tak hodnotím. Tedy aby bylo jasno - seriály fakt nemusím. Většinou je přímo nesnáším, protože nesnáším i zdlouhavost a rozvláčnost. Ale v devadesátkách jsem pracoval několik let ve špitále, konkrétně na operáku a na ARO, a považuju to za hodně významnou kapitolu mýho života. Takže když se nějaký čas na to objevil na televizních obrazovkách tenhle (dabovaný) seriál, a já tehdy ještě čuměl na bednu, docela jsem ho žral, respektive ty jeho pohotovostně akční scény, ta telenovelická vata mezi nimi mě tolik nebrala. A říkal jsem si, že na takový pohotovosti pracovat a nervově se nezhroutit by byl učiněný zázrak. No jo, hollywoodští scénáristi to s tím hektickým tempem (ne)pěkně přeháněli, ale koukalo se mi na to tehdy dobře. (12.09.2019)

Jak už to tak u mnohodílných seriálů chodí, ani tenhle se nevyhnul úpadku v průběhu natáčení dalších a dalších sérií. Zkratkovitost a rychlost, s jakou jsou prezentovány jednotlivé případy, přispívá k pocitu větší realističnosti oproti jiným seriálům z nemocničního prostředí, které se obvykle v každé epizodě soustředí na léčbu jediného pacienta. Za první dynamické řady "Pohotovosti" (a za fešáka G. Clooneyho:-)) bych dala tak 85%, za další repetetivní série s nezajímavými hrdiny už maximálně 45%. (20.03.2009)

Seriál z nemocničního prostředí,za jehož zrodem stál Michael Crichton(jako námět posloužil jeho román"E.R.")a který do své smrti také produkoval(sám byl lékař a na pohotovosti několik let pracoval).Seriál je skvěle napsaný a všichni herci výborní.Zejména díky Crichtonovi působí velmi autenticky.Postav je tu opravdu mnoho,hlavních synopsí také a těch vedlejších nepočítaně.Opravdu mě to bavilo sledovat od začátku do konce.Jistě,pár dějových linek a dílů bylo malinko slabších,ale opravdu nijak zásadně,což je u takhle dlouho vysílaného seriálu skoro zázrak.Spousta herců se tady rozjela(N.Wyle,G.Clooney,M.Tierney,J.Marguiles,G.Visnjic a další),takže seriál svého času byl opravdu továrnou na úspěch.Nechybí v něm ani spousta vtipných témat,postav a dialogů.A na druhou stranu spousta závažných témat,jak zdravotních,tak životních.U mě jasně pohotovostních 100%. (25.02.2011)

Vyniakjúci seriál, technicky zvládnutý na jednotku, psychológia postáv na jednotku, scenár na jednotku. Veľkým plus je to, že tvorcom sa vždy podarilo nájsť kvalitné náhrady za odchádzajúcich hercov. Častokrát ma príjemne zaskočilo do akých problémov sa pustili tvorcovia a ako ich riešili. Či už to bola eutanázia alebo americká zahraničná politika. Zároveň to bolo aj emotívne (hlavne Mark Green s dcérou v dome na pláži) ale nikdy nie presladené. Občas trochu surové ale nie brutálne. Vyvážené ako kvalitná strava. Poteší ma každá repríza tohto seriálu. (19.10.2005)