Tenki no ko

Emocionálního klimaxu Kimi no na wa. to nedosahuje. A už vůbec ne třeba 'Zahrady slov' (Kotonoha no niwa), která je pro mě prvním a nedostižným filmem japonského režiséra. Možná jsem zhrubl, možná mě moje deprese pohltila hlouběji. Ale i tak to byla fajn pohádečka se srdcem na správném místě. Šinkai je ve svých nejlepších počinech zkrátka sázka na jistotu, ale tady to trochu drhlo. (15.06.2020)

Je mi líto, že to musím říct, ale nejnovější Shinkaiův počin mě nezaujal tak, jak jsem si původně sliboval. Samozřejmě filmu nechybí originální zápletka a litry, opravdu ohromné litry deště. Tento oblíbený prvek, jenž je typický pro prakticky všechny Shinkaiovky, zde funguje ale reverzně - když prší, věci jsou v pohodě, ale jakmile přestane a vysvitne slunko, všechno je zkrátka špatně. Vizuální stránka výtečná, jen jsem si všímal, že i zde se přesto občas šetřilo - přelet nad nočním Tokiem byl dost odfláklý a neunikly mi ani statické detaily - nehybná světla vozidel na silnicích. Na to, že se jinak využívala klasická 2D animace a vše se hýbalo, mě i tyto malé detaily, jichž si normální člověk nevšimne, dost vyváděly z míry. Největší škoda je, že jsem si nedokázal udělat za skoro celé dvě hodiny k úhlavním postavám silnější vztah a zejména u vyvrcholení mi bylo prakticky jedno, co s nimi bude. Děj příliš sázel na fantastičnost spojenou s romantikou a od dost dobrého úvodu, kde se hrdina potýkal s realistickými problémy uprchlíka, upustil od jakékoliv snahy o větší logiku, nebo aspoň promyšlenější děj. Ano, třeba Zahrada slov pojednávala vyloženě o romantice a ničem jiném, ale tuto stránku vystavěla dokonale (a taky tam lilo jak z konve). Tady? Mišmaš, u jakého jsem nevěděl, na co se opravdu soustředit. Na celkem zajímavé osudy vedlejších postav? Na divně se rozvíjející vztah těch úhlavních? Nebo na tu fantasmagorii pojednávající o dešťové kněžce? To, co mě nejvíc zajímalo, jsem se stejně nedozvěděl - třeba důvod, proč skutečně hlavní hrdina utekl z domova, co přesně mu na jeho starém životě vadilo. Akorát jsem doufal, že se přinejmenším dočkám zajímavého závěru. A dočkal, jen trochu jinak, než bych si býval myslel. Kimi no na wa to zkrátka ani zdaleka nepřekonalo a myslím, že na tento snímek i přes jeho veškerou snahu navodit silné emoce brzy zapomenu. Tak snad se mi příště mistr Shinkai trefí líp do noty! (19.04.2021)

Jako ta utečenecká část se snahou se nějak protlouct v hezky vyobrazeném Tokiu, zahaleném v dešti byla fajn, ale ten "milostný patos" byl až moc a strhával to na fakt neuvěřitelný level neuvěřitelnosti. Vizuálně fantastické, ale toho patosu je tam příliš, minimálně pro mě a na poměry Šinkaiových filmů. (21.06.2020)

Jak jsem osobně nebyl unešen z předchozího veleúspěšného Shinkaiový díla, přistupoval jsem i díky okolním reakcím k Tenki no ko rezervovaně a nejspíš si kvůli tomu snímek užil víc než bych očekával. V čem mě anime oproti jiným stylům dokáže uhranout s nepoznanou intenzitou jsou ony krásné, rozkmitané obrázky s dechberoucím detailem a harmonií. Shinkaie bych překřtil na nejlepšího anime dokumentaristu, protože jeho světy jsou dychtivě podmanivý, úchylně perfektní, scénériemi opojený a k spokojenosti nás všech s tím nechce ani na chvíli přestat! Není scéna, kde by se kamera aspoň na chvíli nestočila ke kapkám na parapetu anebo neudělala z mraků okoukanou modelku. Celý film je od začátku až do konce zkrápěný vodou ve všech různých skupenství, až jsem zapomínal, co se vlastně na plátně odehrává. A možná pro Shinkaie dobře, protože ač je to velice schopný režisér, tak naopak je neskutečně tvrdohlavý scénárista. Příběh měl solidní tížívý začátek a klapal, dokud jsme se nesetkali s hlavním prvkem Shinkaiového klasického magického realizmu: Vztah hlavní dvojice opletený dávkou nadpřirozena. Ona "šťastná" část nekypěla hlubší substancí a nedokázala si mě dostatečně koupit. Rozdávání úsměvů a sluníčka je málo, vedlejší linky jiných postav nemají silná opodstatnění a návaznost na tu hlavní, jak bych si přál, a když pak má dojít k vyřešení onoho tak nezdravě moc nastiněného závěru a rozuzlení, má to tah motoru pracujícího na polovině otáček. Líbil se mi nápad užití Hininy schopnosti, ale toto pozitivum víc než přebíjely až moc opakované narážky na věk, které mi v konečném důsledku přišly jako větší překážka než mrzké počasí. Nejsme snad v nadpřirozených úrovních, tak proč, proč? Závěr byla slušná šmodrchanice prapodivných rozhodnutí hned několika postav, tak jsem poté ocenil dojezd v podobě návratu do kouzelných výjevů k uklidnění duše. Jen kvůli tomuhle bych doporučil Shinkaiovi ať nechá scénář někomu jinýmu, protože to je pro mě poslední (za to obrovský) schod k samotnému vrcholu. Uf. A já se jdu poplácat, že jsem to zvládl okomentovat aniž bych srovnával velmi podobný Kimi no na wa. Slabší 4*. Tokyo is scary (27.04.2020)

Romantický příběh o šestnáctiletém klukovi, který se v Tokiu po útěku z domova zamiluje do podobně staré osiřelé dívky, která umí na přání zastavit déšť a přivolat Slunce – ale pokaždé za to draze platí. Upřímně je to hrozně krásný film o síle lásky, touze po svobodě a o namáhavém protloukání se životem ve velkoměstě, které postupně mizí pod nánosy vody. Lze ho číst i v rovině metaforického komentáře k extrémním výkyvům počasí, jichž v poslední době přibývá. Jeho jedinou nevýhodou je, že opravdu hodně připomíná předchozí režisérovy filmy a zejména pak snímek Your Name, který byl navíc příběhově košatější, tajemnější a emocionálnější. Místy to skoro vypadá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po předešlém hitu zopakovat, a tak použil znovu stejnou formuli (zamilovaná mladá dvojice, kterou spojí magická fantasy schopnost) a opět ji opentlil svými oblíbenými motivy (rušná metropole, déšť, vlaky, soundtrack, hrozící katastrofa, riziko osudové ztráty milované osoby) s předpokladem, že to bude fungovat stejně, a ono to samozřejmě funguje, akorát že výsledek je tentokrát o něco průhlednější, přímočařejší a dramatičnost musí dohánět uměle, nejčastěji přes různé honičky s policisty. Finále mohlo být klidně podstatně delší a překvapivější. I tak ale Šinkai znovu potvrzuje svou pozici mistra v práci s detaily a s poetickými obrazy, s dialogy, věrným zachycením prostředí i s vyprávěním, které umí čapnout za srdce na těch správných místech. (21.10.2019)