A Dog Called Money
A Dog Called Money
A Dog Called Money
A Dog Called Money
Režie:
Seamus MurphyScénář:
Seamus MurphyKamera:
Seamus MurphyHudba:
PJ HarveyHrají:
PJ HarveyObsahy(1)
PJ Harvey, zásadní autorka a zpěvačka své generace, cestuje po Kosovu, Afghánistánu a dalších místech sociálních krizí, aby je poznala v přímé zkušenosti. Hledá, jak využít pop-music jako médium reportážní žurnalistiky. Spolu s ní cestuje filmař a oceňovaný fotograf Seamus Murphy, který s PJ Harvey spolupracuje od minulé dekády. Tehdy zpěvačka přešla od osobních témat k reflexi společnosti a stavu světa. Zároveň sledujeme, jak kreativní, soustředěná a vtipná umělkyně přetváří viděné, slyšené a prožité do písní na novou desku. Tak jako ona mohla zblízka pozorovat život v místech krize, režisér Murphy nyní zblízka pozoruje ji – a ze situací tká svůj film. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (4)
PJ Harvey je, jak je všeobecně známo, jedna z nejlepších zpěvaček všech dob, a tenhle dokument ukazuje nahrávání jejího posledního alba The Hope Six Demolition Project. Zpěvačka jezdila po Afghánistánu, Kosovu, Washingtonu D.C. a dalších místech lidské bídy a utrpení, a své dojmy přetvářela do písní. Takže pokud album znáte, film vám odhalí v textech věci, kterých jste si předtím ani nevšimli. Pokud PJ Harvey neznáte, tak asi nemá cenu na to koukat, protože jako cestopis to nestojí za moc a bude vás tam obtěžovat ta divná zpívající ženská, a od mého hodnocení si odečtěte 3-4 hvězdičky a stáhněte si její alba ASAP. ()
Film zachycuje nahrávání zatím posledního alba PJ Harvey a co mu předcházelo - PJ a filmař Seamus Murphy spolu navštívili 3 země (Kosovo, Afghanistan a Washington DC) a cestou sbírali materiál k písním. Po návratu do Británie se zavřeli do nahrávacího studia, které v rámci umělecké instalace vybavili polopropustným zrcadlem a nechali lidi zvenčí sledovat, jak natáčení desky probíhá. Film náhodně přeskakuje vpřed a vzad a kombinuje záběry z jejich cest i z nahrávací session. Záběry z cest po světě se střídají s nahrávací session ve studiu, výsledkem je několik skoro videoklipů. Vše mezitím komentářem doprovází samotná PJ Harvey - ale nejedná se o klasický nudný popisný voiceover, ale spíše o poetický proud slov - je to prostě umělkyně. Totéž platí o celém filmu: občas to působí až experimentálně, film se cíleně snaží působit jako umělecké dílo, a nějaké tradiční vyprávěcí postupy a obecná srozumitelnost jdou stranou. Napadá mě dost věcí, které by šlo filmu vytknout, z hlediska klasického dokumentu - snaží se máloco zodpovědět, spíše klade nové a nové otázky. Proč navštívili zrovna Kabul a Kosovo? Co přesně tam hledali a chtěli lidem ukázat? Film tedy ukazuje nějaké lidskoprávní problémy, ale nenabízí řešení, místo toho ukazuje, jak o tom PJ Harvey napsala písničku, protože ji to zasáhlo... Na to se hezky kouká, ale nejde to moc do hloubky, film nepředkládá naléhavou zprávu o stavu našeho světa. Nicméně film přesto působí soudržně, což je asi do určité míry dáno charismatičností PJ Harvey a dobrými písněmi. ()
Pro fanoušky PJ Harvey patrně zábavný dodatek k jejímu albu, pro diváka, který její hudbu jen povrchně zná, případně ji nezná vůbec, je těch 90 min zacyklené dramaturgie příliš. Střídající se systém "pár abstraktních záběrů cizí země doplněné o lyrický komentář" a "pár záběrů z nahrávání souvisejícího songu" je zajímavý třeba 20 minut. Na stopáž celovečerního filmu to nemá dostatečnou dynamiku temporytmu a dramaturgickou rozmanitost a co si budeme povídat, ani nějaké nosné téma. //KVIFF 2019// 5/10 ()
PJ som videla naživo na Pohode a bol to krásny zážitok. Milé vidieť jej sympatických kolegov a najmä ju aj takto akoby trochu viac zo súkromia, aj počas nahrávania aj počas cestovania. A John Parish, hah, ďalší veľmi milý pán, s ním som pred pár rokmi robila rozhovor, tak som si na to pekne zaspomínala pri pozeraní tohto filmu. (Lumiere - Music & Film - 14.1.2020) ()