Tenet
Tenet
Tenet
Tenet
Tenet
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
John David Washington, Robert Pattinson, Elizabeth Debicki, Kenneth Branagh, Aaron Taylor-Johnson, Michael Caine, Clémence Poésy, Dimple Kapadia (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Hlavní zbraní hrdiny akčního sci-fi spektáklu filmového vizionáře Christophera Nolana je jediné slovo - TENET. V temném světě mezinárodní špionáže bojuje o záchranu celého světa. Vydává se na extrémně komplikovanou misi, ve které pro časoprostor neplatí pravidla, tak jak je známe. (Vertical Entertainment)
Recenze (1 447)
Obsahuje přítlačná křídla a brojlery. "Ty umíš bulharsky?" - "Bulharsky? Já!? Mně dělá potíže i mateřština." / "Rimmerosvět jsme už zažili. Teď nám dělá větší starosti ta ošklivá věc, co se stala Listerovi." Povinný trefný citát z Červeného trpaslíka máme za sebou, teď k "poslednímu Nolanovi". No, neberte to s ohledem na hodnocení úplně doslovně, mám Nolana rád a Interstellar, Dunkirk či Dokonalý trik patří k mým nejoblíbenějším filmům. Proto ho nezahazuju, nicméně nesmlčím, že Tenet je pro mě těžký ústřel s opačnou entropií, než se kterou byl zamýšlen. Ať už je na vině přespříliš komplikovaná konstrukce zakrývající chabé jádro či co je toho příčinou, film se mi jednoduše nelíbil. Přes všechnu zdánlivou složitost je to svým způsobem jen obrácený Interstellar. Tam nám naši potomci pomáhali, tady nám škodí. A to tak, že místo aby nám zabili Johna Connora, rozhodli se zabít nás rovnou všechny. Bez nábalu hrátek s časem tu zůstává jen tuctová Bondovka, ve které není nic snazšího než vykrást dobře zabezpečený sklad, odcizit tajný materiál z pancéřové dodávky nebo unést letadlo plné zlata. No zkrátka jako v Bondovce. Ony časohrátky, možná si fandím, není zas tak těžké pochopit, nikoli si je však užít, na to není čas a prostor, navíc si troufám tvrdit, že nejednou jsou nastavená pravidla porušena podle toho, jak se právě scénáři hodí (např. "invertovaní" někdy dýchací přístroje potřebují, jindy zase nikoli). K tomu postavy, ke kterým jsem necítil žádné sympatie (a říct o Elizabeth Debicki, že je šeredná jak noc, je vysloveně urážkou krásné hvězdné oblohy), ne moc uvěřitelná motivace "budoucích" (leda by budoucnost ovládli Greténi) a vyloženě směšný přepálený ultrazáporák, který chce všechno a když to nemá, zničí celý svět (k takovému jistě chcete do jeho armády). Zkrátka nebavilo, nelíbilo. Jakýkoli díl Trpaslíka obsahující hrátky s časem, či naše české Zítra vstanu a opařím se čajem, je neskutečně zábavnější. P. S. vzpomněl jsem si na Crichtonovu knihu Proud času, tam Crichton v předmluvě (či doslovu) otevřeně přiznal, že mechanismus cestování časem, který popsal, se nezakládá na alespoň teoreticky fungujícím principu či logice, prostě potřeboval dostat lidi do minulosti. Možná je takový upřímný způsob čestnější než se tvářit "mám všechno na háku a promyšlené za vás, tak mi věřte a nesnažte se to pochopit." ()
(1001) Film se velmi snažil být citově odtažitý, well, mission frickin' accomplished, nic jsem necítila. A že jsem toho napsala tak málo, tak ještě přidám pár komentářů opsaných zpod Honest Trailers: "It's not Nolan at his best, but Nolan at his most." "Of all the Chris Nolan movies, this was definitely one of them." "Go hang a salami I'm a lasagna hog." --- P.S.: Od premiéry jsem film viděla asi bambilionkrát, protože se mi líbí Göransson, Pattinson a Washingson (hehe), i když si pořád myslím, že to není moc dobrý film. Nicméně jsem se naučila mít ráda soundtrack, Protagonistův úsporný smysl pro humor a Neilovo zakoukání do Protagonisty (plus jeho šály, viz skvělá scéna v low cost Tenet parodii). Kdyby byl Kennethovo záporák úplně jiný, tak bych ten film snad mohla mít i ráda, ale Sator bohužel zosobňuje všechno, co je na Nolanově přístupu k výrobě Tenetu špatně: je na sílu, megalomanský, tak překombinovaný/přeplánovaný?, až postrádá zajímavost, a nerozumí tomu, že ženy jsou taky lidé. ()
Intelektuální výzvu Tenet určitě nepředstavuje a patří k snímkům, které si užijete tím lépe, oč méně budete přemýšlet o časových paradoxech, motivech filmových hrdinů a jejich cestě za porážkou bondovského zlosyna. Jako popkornovka, která úmyslně připomíná příběhy agenta 007 ve sci-fi kabátku, a jako akční spektákl ale Nolanův snímek opravdu funguje. Díky Johnu Washingtonovi tak vlastně máme prvního "nebílého" Bonda v historii. Pobavil jsem se dynamickým úvodním přepadením opery, kdy Nolan vyšel ze skutečného teroristického aktu, potěšil mě i Kenneth Branagh, který svého padoucha záměrně přehnaně buduje jako monstrózní zrůdu komiksových rozměrů. Celkový dojem: 65 %. ()
Nevím, co na tom komu připadá složitýho. Stačí si představit čas jako klubko nití, zapálit ho a poslat ho do série propojených spirál uvnitř dalších propojených spirál, kudy se bude pohybovat samozřejmě bez ohledu na gravitaci, až se vynoří v blouznivém snu, který se zdá něčemu v zákulisí vesmíru. Fakt, takhle primitivní to je. První polovina je bondovka, jakou by natočil Michael Mann - taková jakože seriózní a ne úplně zábavná, třebaže se tu loupeže provádí stylem Rychle a zběsile - potřebujem něco ukrást, tak nabouráme letadlem do trezoru, to dá přece rozum. To platí i o automobilové honičce, ale jednotlivé typy akčních scén (bitky, honičky, přestřelky) hlavně demonstrují reverzní princip filmu, který se naťukne v první polovině a v druhé vám zavaří hlavu. Problém vidím trochu v tom, že pouštět si auta rotující po dálnici pozpátku je taková divná atrakce a popsané verbálně ty scény zní zajímavěji, než jak vypadají… Jinak o co ve filmu celou dobu jde a jak to tak nějak funguje zhruba chápete, ale abyste to rozpletli kompletně napoprvé zjevně nebyl tvůrčí záměr. S tím jsem ale problém neměl, pro mě nefungovaly hlavně postavy. Ústřední agentská dvojice je charakterově i herecky dost nevýrazná a chybí jim i nějaká osobnější zainteresovanost do mise - v podobném Inception měl hrdina jasnou osobní motivaci a minulost a sledovali jsme herecky hodně sympaticky poskládanou partu. Nikdy předtím mi ta údajná nolanovská chladnost nevadila, ale tohle je fakt velkolepý a pozoruhodný intelektuální konstrukt bez srdce. Když tedy pominu Nolanovo vyznání lásky luxusním oblekům. ()
„Přenos tepla byl obrácený. Jsi první případ podchlazení z výbuchu benzínu v historii.“ - „V tomhle bodě mě už nic nepřekvapuje.“ Nolan mě (opět) nezklamal. Snímek je naprosto precizní, a to ve všech ohledech. Při jeho sledování instinktivně víte, že se díváte na kvalitní filmařinu. Navíc ozvláštněnou hrátkami s časem…a ta až zdánlivá „překombinovanost“ a neschopnost publika (min. při prvním zhlédnutí) vysledovat, zda tu opravdu všechno sedí, nebo je divák jen umně ošálen všemi těmi efektními serepetičkami (které jsou do něj neustále pumpovány po litrech) mě vlastně vůbec nevadily, naopak jsem si je užíval, stejně jako nadupanou akci. I ten fakt, že operaci a de facto celé lidstvo ohrožuje labilita jedné blondýny, jsem přešel jen s pobaveným úsměvem. Za co ale už 1* srazím, je jistá emocionální vyprázdněnost (v tomhle ohledu mi víc sedl tématem nepříliš vzdálený Počátek, který v Nolanově tvorbě řadím výš). „Mohu vám doporučit krejčího?“ - „To zvládnu. Vy Britové nemáte monopol na snobství.“ - „Ne monopol, ale spíš kontrolní podíl.“ ()
Lid žár dráždil. Motal atom. Nebude duben. V elipse spí lev. Litým aktem zmetka mýtil. Nese zem, z meze sen. Pane Nalon, nevíte, kudy se jede na Nýdnol..? Po technické stránce tradičně precizní, jenže už předtím, s každým ťuknutím do klávesnice při psaní scénáře, bylo na monitoru víc a víc bílého místa. S každým pokusem dostat tam emoce se jen potvrzovalo, že autor dlouhodobě neumí napsat ženskou postavu. Don´t try to understand it. Feel it. Něco na tom bude, ale tady to nešlo. Při banalitě zabalené do vytrhaných stránek učebnice fyziky pro střední školy budou někteří extaticky tleskat a někteří nezúčastněně kroutit hlavou. Chrise možná potěší, že když obě činnosti invertujete, nepoznáte rozdíl.. ()
Samozřejmě pořád lepší než většina produkce Hollywoodu, ale v rámci Nolan filmů za mě nejslabší článek. Chápu, že postavy agentů jsou (snad) záměrně zaměnitelný, aby zapadly do prostředí, které je záměrně nudně sterilní, obyčejný a každodenní, když se tu ostatně zachraňuje naše denní nuda života. Ale mně tahle realisticko fantasmagorická variace na Bondovky nepřesvědčila konceptem, který je prostě perspektivně pretáčená VHS, úsměvně stereotypním padouchem (Jack Ryan reloaded), a už vůbec ne průhledností zápletky, která drtí špiónská a timetravel klišé se strojovou přesností a marně se snaží dodávat osobní emoce skrze obligátní rodinný motiv vazby na dítě. Poprvé mám pocit, že Nolan potřebuje dramaturga, anebo aspoň studiový dohled. Nebál bych se totiž mluvit o dosažení hranice nabubřelosti, která by už brzy mohla být směšná. Menší měřítko by Nolanovi prospělo. ()
Cez všetkú technickú vycibrenosť, ktorú som od Tenetu podľa očakávania aj dostal, musím konštatovať, že som sa už dávno po žiadnom filme necítil tak prázdne. Nolan už aj doteraz balancoval na hrane emocionálnej ľadovosti, ale v Tenetu dosialhol novú úroveň odosobnenia od postáv a príbehu. Ten film neobsahuje jediný moment či dialóg, kde by som si dokázal vytvoriť hlbší vzťach ku ktorejkoľvek postave. Hrátkou osudu - či reality - je, že kôli Dune tu režisérovi nemohol vypomôcť ani jeho dvorný skladaťeľ, Zimmer. Nie že by Hans skladal hudbu, ktorá je najcharakteristickejšia svojou schopnosťou podporiť emočné dianie na plátne, ale predsa len, jeho inštrumentácia na rozdiel od Göranssona obsahuje celkom slušný arzenál živých nástrojov, a jeho skladby majú hlavne schopnosť umocniť jedinečnými harmonicko-melodickými kombináciami v už stokrát videných i nevidených scénach. V Tenetu je hudba digitálna, cyklická, a len nahráva duniacej prázdnote, ktorá obklopuje celý film. Bolo to pre mňa o to ťažšie sa s tým zmieriť, pretože inak má film neuveriteľné scenérie a dychberúce zábery. Samotný príbeh je tiež veľkým sklamaním. Paradoxne jeho komplikovanosť vedie k dvom zásadným problémom: neschopnosť diváka nasadnúť na príbehový vlak, a k celkom jasnej predvídateľnosti. Nolan sa odtrhol z reťaze v jednej pre mňa veľmi dôležitej veci: Doteraz mal filmy, ktoré boli obdivuhodné z dôvodu ich výnimočnosti medzi mantinelmi fyzického sveta a jeho pravidiel, plus sveta snov. Ale Tenet poprvýkrát totálne vybočuje, a hrá na strunu vlastných imaginárnych pravidiel, kde spätný efekt v časopriestore je len vizuálnou hrátkou, ktorá nedodržuje žiadne pravidlá, a používa sa v momentoch, keď to na plátne môže vyzerať najlepšie. V mnohých prípadoch mi ale daný efekt vadil omnoho viac, než bol zážitkom - a nie len pre to, že sme celý život zvyknutý na niečo iné, ale preto, lebo ma to jednoducho vizuálne nenadchlo. --- Nepochybujem o tom, že strihačka Jennifer Lame mala nespavé noci, aby sme my, diváci mohli mať jedinečný zážitok, ale tentokrát ma to celkom minulo. Budem len dúfať, že sa Nolanovi v blízkej buducnosti podaria ešte podobné skvosty, akými pre mňa boli The Prestiege, alebo The Dark Knight. ()
Míra komplexnosti tohoto filmu je určitě na škodu celkovému hodnocení, ale pokud bedlivě sledujete, dá se vše do jisté míry pochopit a film si užít. Určitě to není druh filmu, kdy člověk vše pochopí na první dobrou, jelikož se toho často v různých scénách prostě děje hrozně moc zároveň a tak se i docela těším na druhé shlédnutí. Film hodnotím rozhodně kladně, ale i tak se do pětihvězdičkového klubu dostal jen tak tak a u druhého sledování budu ještě přehodnocovat. 85% ()
Konec Věčnosti... SATOR AREPO TENET OPERA ROTAS ()
V síti TE-N-ET: "Začnu stejně jako Nolan z uprostřed (z klíčového N jako každého NYNÍ, tady a teď (NOW) oné zpětnovazebně se v čase postupně obousměrně zahušťující sítě (net) lidské existence TE-N-ET – Time Existence Net of Existence in Time): Ve chvíli, kdy se jedna reprezentace Kat z konkrétního bodu v budoucnosti rozhodne nečekat a zabít v konkrétním bodě minulosti jednu reprezentaci svého muže Andreje Satora, vplétá do příběhu o přežití lidstva od toho bodu dál novou kauzální linku, s otevřeným průběhem a konsekvencemi. *** Pracovat s pevně vrženými kostkami minulosti („co se stalo, stalo se“) je v Nolanově narativu nutné a žádoucí jen tehdy, kdy invertovaný člověk postupuje proti proudu času. Libovolně na ně navazovat lze ve chvíli, kdy z určitého bodu navážete po směru času a vplétáte nový děj (jste tam tedy reprezentováni dvakrát, nebo třikrát, či vícekrát a každá vaše reprezentace má jiné povědomí o ději, jinou interpretaci, jiný obsah znalostí, a ta, která právě ví nejvíc, musí dbát, aby ji - sebe - nepoznala ta méně vědomá "já"). Měnit kauzální děj vplétáním nových kostek a vrhů („Co se stalo, stalo se, ale –“.) lze jak při pohybu proti proudu času, tak po proudu, ale proti proudu je to náročnější, protože pracujete s konsekvencemi, které nemůžete změnit, které proti vám vystřelují pevně dané – můžete ale měnit jejich význam a množit následky (přičemž zhušťujete a zesložiťujete další pohyb proti proudu času každému, kdo se o to po vaší intervenci znovu pokusí, i sobě samému pozdějšímu). *** Nolan se stručně řečeno snaží ztvárnit rozvíjení nelineárně kauzálního děje mnoha multiplikovanými postavami, a to i při vědomí, že lidské narativní a konsekvenční uvažování a chování je striktně lineární a nemůže být jiné - ale přitom si dokážeme do jisté míry představit, jak komplexní nelineární děje (zpětnovazebné, kdy budoucnost ovlivňuje minulost, viz teorie komplexity) probíhají. Vzhledem k tomu budou vůči filmu vždycky vyvstávat i jednoznačně nezodpověditelné otázky (vedle těch jednoznačně zodpověditelných); Nolan tento typ situací buduje na hypotézách, které nemají z naší pozice jednoznačné rozřešení, nicméně vždycky můžeme určit, které odpovědi nezapadají do množiny těch přípustných, čili konstruktivní a inspirativní dialog se nad filmem vést dá. *** S tím souvisí i to, že konec je de facto infinitně otevřený (vždy se dá kamkoli vplést nová vše zesložiťující linka, pokud jsme dost bystří, abychom se neanihilovali jako nepřípustná, nekonzistentní interference: géniem je v tom postava Neila: multi-pavoučka, který neustále vyráží "spřádat nějakou další minulost v tkanině téhle mise") a nikdy nezjistíme ani jednoznačnou pravdu o tom, kdo je tu ten v nejkomplexnějším pojetí kladný hrdina snažící se překlopit celé dění ve prospěch nesobeckého smyslu a pokračování života (klimatické varování a obvinění z budoucnosti ukazující prstem právě na naši generaci, která to na své lince „nevratně“ zkazila, určuje, že právě za našeho života se vede časová válka o to, jestli a čí život bude mít pokračování a trvání. *** Nesouhlasím s tím, že hudba se snaží kopírovat Zimmera, není to pravda. Je to Nolanova hudba, jeho představa konzistentní s celkem filmu a vůbec celé jeho tvorby, ta zdejší má s Zimmerem společnou jednu věc, stejně jako s minulými hudebními podkresy: je to živoucí takt, rytmus, tempo, vzrušení poplatné tekuté povaze dění, hudba nás svými zmoženými schopnostmi časování provádí děním v analogovém tanci, instinktivně, zatímco se zadrháváme v reflexích, kvantech, horečném spojování zaznamenaného v narativní celky, abychom se mohli racionálně rozhodovat, po částečkách... hudba, konejšivý rytmus a tempo, nás tím instinktivně pronese jako tekoucí vlna... občas inverzně... Jen naplňováním Nolanových požadavků se Zimmerova a Göranssonova hudba sbíhají, nemá ale smysl je porovnávat nebo mluvit o kopírování. Dělají, co mají, jsou funkční, jinak by je tam Nolan nesnesl. Víc k tomu není co dodávat, je to jako srovnávat dvojí tep různých lidí v různých životních situacích. I proto Andrej Sator neustále pohledem na hodinky upozorňuje na důležitost tepu pro klíčové instinktivní chápání toho, co se děje. *** A mimochodem, Andrej Sator (etymologicky objasněno: ANDREJ = ČLOVĚK, SATOR=SATORI, čili VRCHOLNÉ POZNÁNÍ) je tu ČLOVĚKEM VRCHOLNÉHO, OSVÍCENÉHO POZNÁNÍ, tedy pravděpodobně je to opravdu on, kdo z těch, které sledujeme, ví nejvíc, je nejméně pánem své libovůle, nejvíce poslušen svého širokého vědomí a svědomí a jedná co nejúčelněji tak, aby pomohl zachránit svět před zhoubou, způsobenou naší ze řetězu utrženou sobeckou generací, zatímco ostatní hlavní postavy se – při vší úctě k jejich vybičovaným schopnostem – krátkozrace snaží jen malicherně, dětinsky a sobecky zachránit své vlastní lineární pokračování, bez respektu k významu a smyslu toho, proč se jejich vlastní budoucnost z nutnosti obrací proti nim. *** Co je pro finální porozumění a užasnutí třeba neopominout, je Nolanovo triumfální (byť s geniální ironií jemu vlastní lehce přehlédnutelné) vyzdvižení existence odevzdaně milující, a právě proto bezbranné ženy jako alfy a omegy veškerého konání a bytí, ta posvátná úcta k laskavosti téměř jako k přírodní zákonitosti, či alespoň jako k podmínce finálního přežití, což je ale totéž – všem jde o přežití lidstva, světa (a válka se vede jen o rozumění, jehož definiční limitnost v konkrétním čase staví aktéry z různých časů paradoxně proti sobě), a přece (ale spíše právě proto!) se možnosti k zachraňování otevírají jen těm, kdo berou vážně starost matky o psychickou pohodu jejího syna, jehož není za žádnou cenu přípustné sklíčit. Co lidštějšího lze nabídnout jako výběrový klíč k zachování života, jeho nepodkročitelné hodnoty a smysluplnosti? A vůbec je úchvatně existenciálně uspokojující (další význam satori, saturovanosti, naplnění) onen Nolanův respekt k laskavé a pečující povaze žen jakožto komplexně inteligentních, intuitivních a vrcholně nesobeckých ochránkyň života. K jejich instinktu ("Nejspíš o nic nejde, ale..." / "It's probably nothing, but..."). Je to žena, kdo vynalezl klíčový algoritmus pro inverzi entropie a následně se obětoval pro spásu světa. A je to vždy žena a její nekonečná bystrost, inteligence a činorodost podepřená laskavostí, trpělivostí, obětavostí, ohleduplností a milosrdností, koho lze odhalit za každou „mužskou zástěrkou“, za každým zdánlivým mužským hybatelem světa, a dá se tedy právem předpokládat, že nakonec i za postavou Andreje Satora, byť to není ve filmu explicitně vyřčeno (nicméně vícekrát je naznačeno, že Andrejovy kroky vede někdo z budoucnosti) stojí v budoucnosti žena, a která jiná, než vědomější verze jeho vyvolené, jíž se šelma v něm chtě nechtě podvoluje, rozlícená jen nechápavostí Katiných ranějších, nezralejších reprezentací, žena, která řídí jeho kroky, zachráněná k tomuto úkolu záchrany světa v dřívější časoprostorové úrovni a lince i tím, že ho v ní sprovodí ze světa. Kat je spojovníkem úhelným kamenem, jímž se řídí jak Andrejovo konání, tak jednání jeho jen zdánlivého protivníka, Protagonisty. – Nezapomínejme totiž při pokusech struktuře filmu (a komplexnímu dění obecně) co nejlépe porozumět, že smrt jedné reprezentace postavy v některém okamžiku nutně neznamená zánik jejích ostatních reprezentací, i budoucích, naopak někdy může být její zánik podmínkou k tomu, aby vědomější verze mohly vůbec dosáhnout hlubšího pochopení a vyladěnější poslušnosti vůči své roli v osudu světa zpřesnit své kroky k jeho záchraně. *** A tedy nejvíc k ocenění na Nolanově posledním filmu je ta absolutně dosažená krása obousměrně spirálovitě a stále zahuštěněji dosahovaného souladu ve stále složitější a celistvější, až nakonec plně komplexní zpětnovazebně dokonale provázané symfonii o sebezáchraně světa jakožto vrcholné nepodmíněné lásky zhmotněné do časoprostorové manifestace vlastního uvědomění. *** A je tedy asi jasné, že bytostně nesouhlasím s tím, že Nolan by byl ve své tvorbě odtažitý, chladný, neemotivní a že se obejde bez žen. Nikoli, Nolan je jen minimalistický v povrchním oplácávání, jeho postavy jsou úsporné a zdrženlivé, kontrolují se, což ale ani náhodou neznamená, že neprožívají, netouží, neplanou. Jen to nevytrubují, stačí jim jemné náznaky, spolehnutí se, že kdo má porozumět, to pochopí. *** PS: Upřímně se těším, až tu sebe-ob-jímavou krásu krok za krokem zkušenějšího a zvědomovanějšího lidského bytí, v němž se postupně spájí a stéká počáteční svobodná libovůle s umravňující touhou po hlubším rozumění, až se ve výsledku přetaví v téměř dokonalou poslušnost článku v momentě nejúplnějšího možného prozření a pochopení celku, uvidím a v užaslém uspokojení prožiju podruhé. Pro pochopení mi sice i díky tomu, že se stejným paradoxům komplexního dění jako Nolan věnuji podobně fascinovaně od začátku svých studií, stačilo vidět TENET jednou, nicméně pro dosycení se tím okouzlením z jeho půvabu, harmonie a úchvatnosti mi to jednou opravdu nestačí. Nikdo mi ještě nemluvil z duše tak krásně, uctivě, ušlechtile a celistvě jako Nolan touhle zahušťující se sítí TENETu. *** PPS: Svůj účel plní i takové nenápadné legrácky o časovém obchvatu, jako červeně vyvedený znak společnosti Werner Bross na začátku a modře vyvedený na konci. *~ (ČSFD projekce Cinestar Anděl) () (méně) (více)
Christopher Nolan vás dokonale vtáhne za hranice přítomnosti. Musel bych ale zapomenout na minulost, abych si přál budoucnost bez postav a filmových emocí. Pro mě tentokrát téměř neřešitelný divácký paradox. ()
Toužebná chvíle konečně nadešla, na rozdíl od jiných naštěstí jen o měsíc později. V podstatě první letošní pořádný blockbuster, který má redefinovat význam tohoto slova a nahnat lidi opět do kin, které téměř zdevastovala korona. Zda se to Nolanovi podaří se dozvíme za pár týdnů a jestli už něco vím teď po zhlédnutí je fakt, že si Tenet patrně neužije každý jako neškodnou marvelovku, za to je ovšem vysoká šance, že se i váhající divák vydá do kina opakovaně. Tenet je vskutku pozoruhodné dílo s těmi absolutně nejvyššími produkčními hodnotami, jaké si v moderní filmařině vůbec lze představit. Člověk by si řekl, že to už není nic výjimečného, protože se jedná již 15 let o Nolanův standard, jenže o to víc si musíme cenit takových originálních blockbusterů; obzvláště když najdeme roky, ve kterých nenarazíme ani na jeden. Nolanův standard lze definovat jako absolutní vrchol řemesla co se týče megafilmů, počínaje silným důrazem na praktické efekty, vždy prvotřídní a v tomhle případě velice drásavou hudbou (Zimmer si dal tentokráte pauzu) po tradičně skvostné obsazení a nafouklou stopáž. John David Washington a Robert Pattinson jsou přesně těmi typy neokoukaných tváří, jež budeme v následujících letech často a rádi vídat v kině. V prvním případě absolutně neznámá tvář (protože málokdo viděl výborného BlacKkKlansmana), v případě druhém kvalitního herce, který v předešlých letech restartoval svou kariéru artovějšími a menšími filmy, aby počínaje Tenetem a Batmanem plně udeřil na mainstreamové vody a totálně si podmanil publikum. Zcela záměrně se věnuji věcem kolem filmu než filmu jako takovému, protože si myslím, že toto by měl člověk před zhlédnutím vědět a naopak se komplet vyvarovat příběhu. S přáteli jsme se po projekci shodli, že vlastně nevíme, jak člověku vyspoilerovat tento snímek, protože i po osvětlení hlavního děje to nezúčastněnému divákovi vůbec nemusí dávat smysl a pravdou je, že i po zhlédnutí to člověk patrně celé nedokáže rozebrat do důsledků. Tenet je svůj film, který ani náhodou není bondovkou a který ani náhodou nebude bavit každého..film, který člověka naprosto konsternuje hektickým prologem (my šťastnější již mohli zhlédnout jeho kratší verzi před Star Wars), ale následně diváka během 150ti minut i trošku udolat a ztratit, aby jej následně vychrstnul až po konci závěrečných titulků. Tak a teď už jen sledovat ty naskakující čísla, abychom měli vůbec šanci ještě letos vidět v kině něco dalšího pořádného...9/10 ()
Už je to od Nolana moc velká exhibice. 150ti minutová horská dráha, která chrlí stále stejné narativní schéma velkých nolanovských spektáklů typu Inception, či The Dark Knight Rises. Tzn. dvě hodiny rozevírá nůžky a v hodině třetí se vše zeširoka, za hřmotné hudby postupně uzavře. Fungovalo to s rytířem v kápi, i s Leem v obleku, Tenet už je ale moc. Je to studené, složité a absolutně nepřehledné. Tak trochu bondovka, kterou ani nemá cenu snažit se ji pochopit (a když to řeknou přímo ve filmu, tak to platí dvojnásob !). Příběh bez barev, bez emocí, bez zajímavých figur. Snad jen ten Washington se potatil, a že jde o syna Denzela pozná každý po pár minutách, když ho vidí chodit a mluvit. Akce je rafinovaně natočená, ale pomyslný vrchol je stejně klasická ruční zápletka v kuchyni. Goransson a Hoytema - tam je vše v pořádku. Goransson trochu kopíruje Zimmera v těch robustních kulervoucích syntezátorech, avšak kýžený efekt se dostavuje. Poslední půlhodina se dá už ale s klidným svědomím prospat, pokud se to tedy někomu přes všechny ty výbuchy a dramatickou muziku podaří. ()
Řemeslně je Nolan prostě někde jinde, to se mu upřít nedá. Na první pohled posouvá určitou "složitost vyprávění" z Počátku, či Interstellaru zase o level dál, ale pokud divák nezačne při náznaku první nejasnosti nesouhlasně kývat hlavou ze strany na stranu, zjistí, že v průběhu děje do sebe začne (téměř) vše pěkně zapadat. Osobně jsem Nolanovy spektákly většinou patřičně docenil až napodruhé a opakovaná návštěva kina bude i v tomto případě příjemnou "povinností". Zatím tedy 80%. PS: Kenneth Branagh je jako main villain jednoduše epesní! EDIT: Po týdnu od prvotního (IMAX) zážitku a druhé návštěvě kina (TDL sál) zvedám na plný počet. Počáteční WOW efekt už se úplně nedostavil, nicméně po lepším zorientování se ve složitějších částech filmu prostě musím ocenit režisérovu hravost a Tenet jako úctyhodně promyšlený celek - 90%. ()
Je asi zbytečné rozebírat všechny aspekty Tenetu ve chvíli, kdy je ještě slušností vyvarovat se všech SPOILERů. Základní problém, který s novým "Nolanem" mám totiž spočívá v pochopení inverzí a "časové myšlenky", která se v něm skrývá. Zatím tak řeknu jen to, že od scény po automobilové honičce začne problematika, která byla do té doby dost nejasná, dávat absolutní smysl, a vlastně na ní není vůbec nic složitého. Pokud máte alespoň minimální povědomí o časových paradoxech, měli byste tak od té chvíle být víceméně v obraze. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že Nolan vytváří dokonalou iluzi perfektního filmu, který se sice tváří velmi novátorsky, ale přitom si do značné míry jen poupravuje jednu ze základních teorií o cestování časem. Dělá to však precizně, a není mu kromě zbrklého startu, či neosobního přístupu k postavám co vytknout. Možná je to neobjektivní, ale nejít o Nolana, tak to bude za pět. Takhle to ale dopadá, když si na sebe upletete moc velký bič očekávání... (Rád si o mých teoriích podiskutuji, takže mi klidně pošlete zprávu do pošty.) ()
V minulosti je budoucnost a já zívám v současnosti. „Nesnažte se to pochopit!“ Přátelé, kamarádi, jméno režiséra a scenáristy Christophera Nolana neznamená, že tomu automaticky lupnu pět hvězd!! Fakt ne. Velká díra v hlavě a chladné jako psí čumák. Každá vize by měla mít své hranice. Už opravdu dost. Ano, jde o originální kus, to bezpochyby. Hybným elementem je tentokrát čas a jeho přetáčení zpátky a zase naopak. Zatímco v první polovině šlapeme vesměs lineárně kupředu, zhruba v polovině se to všechno zlomí a nastoupí (pro někoho) cosi novátorského (a půjdou na to několikrát, aby onanovali nad každičkým detailem téhle šarády), pro jiné (a jsem přesvědčený, že je to většina) absolutní guláš s pravidly, které mi vůbec nesedly. Když v kině tři mladíci za mnou začnou po vyběhnutí závěrečných titulků debatovat, co všechno nepobrali, když pár vedle zoufale kroutí hlavou a rozpačitě a velmi rychle mizí z přítmí sálu, když můj kolega – bývalý učitel fyziky – tvrdí, že některé Nolanovic filmy vůbec nepochopil, asi je něco špatně. Já na Nolanovo rozsévání indicií asi jednoduše nemám, hbité dialogy srší další a další poznatky, hlavní hrdina je od nejrůznějších kapacit kvapem pobírá a směle motá divákovi hlavu dál. Představuje agenta, který po jedné fušce s rukojmími zjistí, že svět je v ohrožení, protože existuje nová zbraň: a totiž tok času. Vstoupí do služeb organizace Tenet, podle které bezprostřední hrozbu představuje miliardář Kenneth Branagh (přehrává a jeho ruský oligarcha se občas vytasí s pohodovou angličtinou, ač o půl hodiny dřív do ní na sílu vkládal mateřskou ruštinu). Do toho se rozjíždí osobní dramata dalších hrdinů (Pattinson, Debicki) a hlavně zmiňovaný guláš kupříkladu s časovým obchvatem, kdy se lze dostat do jednoho místa v časoprostoru z minulosti a z budoucnosti zároveň (asi teda). Prostě v určitý moment to diváka otupí v přemýšlení, zda opravdu pochopil to, co viděl, nebo slyšel z úst ústředních spasitelů. Nolan si dál sedí na svém egoistickém vedení, emocionální odtažitost zase dosahuje vrcholu, tentokrát mě ani moc nebavila akce. I tempo bylo hrozně monotónní. Zvuk naopak paráda. Nechci vědět, co se muselo dít v postprodukci. ()
Stalo se něco, čeho bych se nenadál a sice... Christopher Nolan mě jako diváka poprvé zklamal. A to tak, že pořádně. Jeho TENET je strašně přehlučený, vizuálně samozřejmě povedený blockbuster, skákající z místa na místo, plný nesympatických postav, kde stojí za zmínku snad jen, světe div se - Robert Pattinson. Zhruba po hodině mi film byl zcela lhostejný a dokoukal jsem ho v pozdních ranních hodinách spíš jen ze zdvořilosti k tvůrcům. Úplně mimo mě, je mi líto. Kde je ten Nolan, který natočil atmosferický a chytrý Dokonalý trik, fantastickou kulervoucí trilogii o Temném rytíři či bezchybně promyšlený Počátek? ()
Nolan je jeden z mojich najobľúbenejších filmových mágov. Toto nie je jeho prvý počin (a zrejme ani posledný), ktorý ťaží z nápadu časovej slučky, pričom toto je opäť, zas a znova, absolútne originálne podaná myšlienka, ktorá nemá obdobu. Lenže réžijne i námetovo sa to od Nolana očakáva, a tak sa mi hlavou premáva jediná, zásadná otázka: bavilo ma to vôbec? Film má dve a pól hodiny, je veľmi pravdepodobné, že bude obsahovať pasáže, ktoré nebudú natoľko pútavé, aby divák nepretržite dosahoval orgazmus. Lenže keď je takýchto pasáži viac, ako tých, ktoré bavia, čo potom? Mne to tunajšie hodnotenie príde ako udelená medajla za “zásluhy”. Ja som skrátka očakával niečo, čo ma okamžite, maximálne vtiahne do deja, ktorý počas celej dĺžky stopáže udrží moju koncentráciu, a nie niečo, čo som ochotný dosledovať len preto, že chcem nasilu vedieť, ako to celé dopadne. Pre mňa je “Tenet” prekombinovaná, komplikovaná nezábava, na priemernej úrovni. K filmu sa ale vrátim keď bude v dabingu, možno my potom budú dávať tie úmorné, hĺbkové dialógy, väčší zmysel. Teraz nemám pocit, že som videl niečo výnimočné .. ()
Související novinky
Warner Bros. chce získat zpátky Nolana
Po turbulentním období, příchodu nového vedení a nově naleznuté stabilitě to vypadá, že studio Warner Bros. opět hodlá začít pečovat o vztahy s uznávanými filmaři. Ty byly narušeny během pandemie a… (více)
Christopher Nolan odhalil svůj příští film
Režisér Christopher Nolan byl jedním z prvních filmařů, kteří se loni rozhodli vyzkoušet sílu kin během pandemie, když de facto vlastnoručně protlačil svůj snímek Tenet k letní premiéře. Místo… (více)
Nová sci-fi Garetha Edwardse nabírá hlavní hvězdu
Britský režisér Gareth Edwards (Godzilla, Zakázaná zóna) se po svém posledním režijním počinu v podobě velkolepého Rogue One: Star Wars Story z roku 2016 chystá po letech vrátit k žánru sci-fi s… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (více)
Inception 2. Interstellar mi dokázal, že aj Nolan dokáže natočiť komplexný film, ktorý funguje v každom ohľade, ale pri Tenet zase predvádza presne svoj štandard, ako aj pri Dunkerk alebo práve Inception, čo je tentoraz kritika. Prvotriedne funguje audiovizuál, ten je skutočne priam dychberúci, nádherný obraz, špičková kamera a dokonalý strih, aký sa pri moderných veľkofilmoch objavuje len veľmi zriedka, celé to vyzerá takmer až fotorealisticky, vrátane špičkových efektov. Tu si dali všetci veľmi záležať a výsledok je vidieť. A rovnako funguje aj akcia, tu sa Nolan stále len zlepšuje. Ešte pred desiatimi rokmi ma akcia v jeho filmoch vôbec nezaujímala, točil ju príliš sterilne, ale odvtedy sa len zlepšuje a tu sú všetky tie súboje, prestrelky, naháňačky a explózie parádne. Finále ako z vojnového filmu si s radosťou pozriem ešte viackrát, ale moc nezaostávajú ani taký obrátený súboj alebo automobilová naháňačka. Vlastne každá dynamickejšia scéna je výborná, ešte aj taká plavba na jachtách je okulahodiaca. Absencia Zimmera tiež nakoniec nie je veľký problém, hudba síce samo o sebe zase tak dobrá nie je, ale v rámci filmu funguje perfektne. Ale tu už klady prakticky končia, zvyšok je už príliš rozporuplný. Hlavne ten príbeh. Nolan si opäť vybral netradičnú tému, ktorú sa snaží pojať netradičným spôsobom, tieto hry s časom na prvý pohľad vyzerajú parádne, ale nemôžem si pomôcť, mňa to jednoducho priebehom času pomaly prestávalo zaujímať. Scenár je poriadne prepracovaný, to sa mu uprieť nedá a nie som si istý, či som úplne všetkému pochopil, ale prišlo mi, že si to Nolan časom upravoval podľa toho, ako mu to práve vyhovovalo. Hlavne tá posledná tretina. Tempo je mimo tých dynamických scén dosť pomalé a dávkovanie nových informácií dosť sporadické, tak som sa už aj občas celkom nudil. Stále som dúfal, že príde nejaký zvrat, ktorý to celé dostane do inej roviny, alebo sa aspoň dozviem niečo viac o budúcnosti, ale nanešťastie sa film až do konca drží len ten sci-fi špionážnej roviny a tak na konci som sa nevedel zbaviť silnej pachuti, že som čakal podstatne viac. A rovnako sú na tom aj postavy. Herci sú schopní, skvelý je Robert Pattinson, ten tu s prehľadom vyniká, k tomu charizmatický záporák Kenneth Branagh, sympatická Elizabeth Debicky a ani ten John David Washington nie je zlý, aj keď na hlavného hrdinu takéhoto ambiciózneho veľkofilmu podľa mňa nemá, ale mňa tie postavy skoro vôbec nezaujímali a ich motivácie boli teda veľmi zle podané. Nikomu som neveril vôbec nič. To nemohla mať napríklad matka nejakú spoločnú scénu s vlastným synom, aby som jej trochu fandil v snahe získať ho pre seba? Tu som jej ani v tom necítil potrebu fandiť, keď som ich za tie dve a pol hodiny spolu prakticky nevidel. Jedine ten Pattinson pôsobí trochu živo, ostatní vôbec. Nolan točí väčšinou tak neuveriteľne chladne, že sa to prenesie aj na mňa a je mi úplne jedno, kto prežije a čo sa vlastne deje. Aj keď ide rovno o záchranu sveta. Takže Tenet rozhodne nie je film, ktorý by sa dal odpísať, kladov má dosť a rád si ho ešte pozriem, ale lepšie ho hodnotiť nemôžem, nudil som sa dosť často a keď ma nezaujíma, ako skončia hrdinovia a ani ten príbeh, je to dosť veľký problém. Ale určite sa oplatí vidieť v kine. 66% () (méně) (více)