24

Včera jsem na Retro Tv viděl pás klipů z devadesátek, tedy spíše z jejich z konce. Čím dál víc si v téhle době medím (bohužel jen vzpomínkově), protože krom peněz člověku vlastně nic moc nechybělo a navíc byl tak blbej, že si se samozřejmostí nevážil věcí jako je svoboda, minimum cenzůry a vůbec všelikých těch bezva progresívních věcí, které sebou přinesla moderní doba posledních deseti let. A tak jsem koukal na Kollerband, Annu K a najednou jsem si všiml v klipu a zaboha si teď nevzpomenu kdo v něm zpíval, na jehož pozadí byly evidentně ukázky z nějakého devadesátkového filmu. Léto, kabriolet, pár z nějž jsem poznal jen hooodně mladou Seidlovou. Ou, řekl jsem si, to jsem ještě neviděl a navíc to díky červenému americkému křižníku bez střechy s krásně klokotajícím motorem a s mladičkou Zubejdou vypadalo docela zajímavě. Sem jsem se pochopitelně nekoukal, nerad si občas film kazím tím, že se jinému nelíbil nebo co hůř v první větě vykecá pointu. Hned první minuty kdy mladý Trnavský krade skrze Norton Commander :-) odkudsi peníze (dnes se říká odklání) a ženský hlas v počítači hlásí provedené operace dával tušit velký filmový zážitek. Ne nebylo to tím primitivním kompem, chápu, že před deseti lety to mohlo být dělo na vrcholu tehdejších výkonů procesorů... Ale celé to jaksi bylo od počátku - řekněme si to na rovinu blbé. Naštěstí z potemnělé místnosti začala roadmovie ve stylu Vanishing pointu a Jízdy. Trnavskému před dvoumetrovej chromovanej nárazník Chrysleru sedne mladá Zubejda s tím, že se chce nechat přejet. Trnavský stejně jako by to asi udělal každý v pěkný letní den s proklatě prázdným sedadlem spolujezdce svého kabrioletu si vezme Barunku na palubu. A pak se dějou věci. Hrdinové spolu začnou mluvit, ale vyslovené věty nekorespondují s děním. Prostě často úplně nedávají smysl. Jako by tam byla vložena jiná zvuková stopa. Když už to náhodou místy sedí, vedou spolu hrdinové neuvěřitelně debilní dialogy. Dvacetiletá Seidlová přehrává až se palce u nohou kroutí a Trnavský pro změnu alespoň mne fascinoval se svojí obuví. Připomenu pamětníkům, nebo mileniálům, v té době byla móda nosit velké podrážky a teď nemyslím tehdy oblíbené farmy a martensky, ale opravdu brikety vysoké často 5 cm a více. Slávek Boura v jakémsi teenagerském pořadu stanice TV Nova tak získal o dobrých 50 cm výšky navíc... A v těchto botkách za parného dne Trnavský jezdí a samozřejmě tančí. Film má i napínavou zápletku, protože hrdina má 24 hodin na vrácení zřejmě odkloněných peněz. Takže co chvilku mu jakýsi mafián volá ne předpotoní mobil s tím, že už mu zbývá jen tolik a tolik času... Film je opravdu esencí amatérismu a snahy natočik západní biják. V devadesátkách krom super věcí vzniklo i několik hrůz co se chtěly tvářit už světově. Jmenujme třeba Nahotu na prodej... Problém těchto filmů byl, že jejich tvůrci měli velké sebevědomí, velké ambice a málo kaček. Točili tak rádoby evropské filmy, ale mnohdy v komunistických kulisách, což jakoukoliv snahu spolehlivě zazdilo. Tohle je přesně ten případ. Autor chtěl zřejmě natočit cosi ve stylu amerických roadmovie filmů, kdy obrovské americké koráby brázdí nekonečné dálky a táhnou za sebou dlouhé ohony prachu...Za volantem psanci, ne nepodobní svým pradědům na koních s kolťáky u pasu proklatě nízko. Jenže když se celkem pěkný červený Chrysler prohání po českých okrskách s nezbytnými továrními komíny na pozadí nebo co hůře, se stříbrnými střechami sil a kravínů všelikých to JZD, působí pak trochu jako létající talíř, který tam omylem přistál. Dějovou linii hrdinů a pokračující dialogy raději ani nebudu rozebírat... Ale divte se nebo ne, jsem rád, že jsem to viděl. Tohle byl tak čistokrevný konec devadesátek, jako by jste si otevřeli konzervu z té doby. Za snahu dávám jednu plechovku Coca Coly z automatu letiště. * (13.02.2021) (méně) (více)