Jen žena

Film ako taký bol zaujímavo podaný, v chytľavom štýle rozprávača v podobe samotnej Aynur, ktorá sa stala obeťou tzv. "vraždy zo cti" - o čom nás informuje už v samotnom úvode, a ihneď je každému jasné, že tento film bude bez happy endu. Spracovanie rozhodne nadpriemerné, herecké obsadenie taktiež, akurát škoda, že to nebolo v turečtine - tá nemčina mi k tým postavám pochopiteľne vôbec nepasovala. Čo sa týka tejto radikálnej témy, takéto niečo je bez diskusie odsúdeniahodné, akurát sa mi nepáči, že sa takéto extrémy prostredníctvom súčasnej európskej kinematografie prezentujú akoby to bolo v moslimskom svete úplne bežné - a to nie je pravda... (za túto štylizáciu hviezda dole) (21.04.2021)

Filmařsky suverénně zvládnutá ne úplně běžná forma vyprávění, kde hlavní hrdinka, o které se hned na začátku dozvíme, že byla zavražděná, opakovaně vstupuje do příběhu svými posmrtnými komentáři. Dalším ozvláštněním jsou v decentní míře užívané dokumentaristické prvky v podobě fotografií a krátkých videoukázek z reálného případu. Bylo by to za hodně silné čtyři hvězdičky, ale je tady ještě to hlavní, a tím je poselství. K tomu jen stručně: tenhle film by mělo vidět co nejvíc lidí; věřím, že spoustě naivních propagátorů multikulturalismu za každou cenu by mohl otevřít oči. (14.05.2021)

Bohužel je asi jen otázka času, kdy "vraždy ze cti" dorazí i do ČR. V sousedním Německu jich je oficiálně spácháno zhruba 100 ročně, reálně to bude samozřejmě více. Je pravda, že v tomhle konkrétním případě asi mohla Aynur alespoň trošku předstírat, že se úplně nezřekla "pravidel" rodiny a asi by nedošla k jejímu zavraždění. Nicméně potrestání pachatelů směšné. (22.09.2020)

Brilantní rekonstrukce skutečného případu vraždy ze cti 23-leté Hatun Sürücü z roku 2005. Původně jsem chtěl snížit hodnocení, protože ten voiceover celým filmem s prokládanými foto a videa skutečné oběti z toho dělají jakýsi hraný dokument, ale musím dát pět hvězd, protože celá tahle skládačka, kdy každý díl přesně vykresluje co je vražda ze cti, jak funguje taková famílie a všechny mechanismy kultury a okolnosti, které k  tomu vedou je asi nejdokonaleji zfilmované, co jsem kdy viděl na toto téma. Není tam ani ň navíc a i při té dokumentárnosti to dokáže perfektně fungovat na poli emocí. I při tom vykreslení postav na malém prostoru v krátkém čase se člověk dokáže vžít do kůže oběti, která v patnácti musela na příkaz rodiny opustit gymnázium a odjet do Turecka vdát se za bratrance, který ji týral, takže odtud utekla zpět do Německa, kde se snažila osamostatnit, což její rodina nerozdýchala. Myslím, že stejným případem je inspirován film Cizinka (2010) se Sibel Kekilli, který má filmovější podobu, ale těžko říct, protože v Německu se vyšetřuje ročně okolo padesáti vražd ze cti ( skutečný stav se odhaduje na dvojnásobek ). (02.07.2022)

Sherry Hormann hned v úvodu odhaluje karty, víme kdo je kdo, v utajení dokonce nezůstává ani vrah. V tu chvíli mi to pro budoucí děj nepřišlo jako ta nejlepší cesta. Její pojetí příběhu je hold silně dokumentární, čemuž neodpovídá jen rychlá přesná kamera a časté vyprávění skrze fotografie, ale právě i zmíněný úvod. Můj pohled se naštěstí velmi rychle změnil, vyzrazení zásadního příběhu nijak neubírá, snad právě naopak. Použití vypravěčky (samotná Aynur), ta kamera, fotografie a gradace vyprávění jednoduše dokáží strhnout. Díky čemuž děj rozhodně napětí nepostrádá, naopak jsem několikrát doufal v jiný konec. 80% (27.08.2021)