Nur eine Frau
A Regular Woman
Režie:
Sherry HormannScénář:
Florian OellerKamera:
Judith KaufmannHrají:
Almila Bağrıaçık, Rauand Taleb, Merve Aksoy, Aram Arami, Tamer Arslan, Mehmet Atesci, Samir Fuchs, Özgür Karadeniz, Christian Kuchenbuch, Jacob Matschenz (více)Obsahy(1)
Aynur, krásná a energická dcera tureckých přistěhovalců žijících v Německu, je v šestnácti letech proti své vůli provdána za násilnického muže, s nímž otěhotní. Když zjistí, že život není takový, jaký si ho její ortodoxní muslimská rodina představovala, uteče do Berlína, aby začala znovu. Porodí syna, najde si práci a naváže milostný vztah s Němcem, který ji miluje takovou, jaké je. Zdá se, že konečně našla na světě své místo. Ale její rodina, která Aynuriny činy považuje za vážné porušení jejich kodexu cti, jí odmítá dovolit, aby se vydala vlastní cestou. Film je inspirován skutečným příběhem Hatun 'Aynur' Sürücüové, zavražděné ve třiadvaceti letech v Berlíně svým nejmladším bratrem ve jménu ochrany rodinné cti. (Cinemax)
(více)Recenze (40)
"Moji rodiče odešli z Turecka v polovině 70. let a starý svět nechali za sebou." Kdepak, nenechali, vzali si ho s sebou. Hodnotový žebříček si člověk utváří už v rané fázi věku a představa, že běžný imigrant se jen třese na to přijmout evropské hodnoty (které si intelektuální elity stejně vykládají výrazně odlišně od plebsu z ulice), je naprosto mylná. Kulturní návyky jsou něco, co se jen velmi obtížně mění a překonává. Pokud větší množství imigrantů vytvoří diasporu, proces integrace do nové společnosti se ještě více zkomplikuje, protože příslušníci diaspory ztrácí zájem investovat čas a energii pro přizpůsobení se okolí, když můžou žít po svém. Jen malá poznámka: vraždy ze cti nejsou žádnou specialitou islámu a vlastně s náboženstvím ani nesouvisí. Je to jev, který se vyskytuje v konzervativní kmenové a klanové společnosti, která si neprošla fází modernizace, a vyskytuje se i u části asijských a afrických křesťanů, ultraortodoxních židů nebo třeba jezídů. Pokud jde o film samotný, je to slušná práce tíhnoucí částečně k dokumentárnímu pojetí. Představitelka hlavní role je charismatická a svůj part utáhne bez sebemenších problémů. Celkový dojem: 75 %. ()
Vynikají doku drama ze současného Německa. Dosidlování je průser. ()
Snímok možno smelo zaradiť do “shockumentary” žánru. Presne takéto filmy zvierajú žalúdok, pričom s názorom užívateľa, ktorý ho “odporučil”, nemožno inak ako nesúhlasiť. Mix kultúr v kontexte s náboženstvom a kultúrno výchovnými tradíciami, je doslova vraždou skutočných, morálnych hodnôt, a preto mám krásny odkaz pre všetkých dementov čo by sa radi na námestiach beztrestne cicinami šermovali: “Liberáli všech zemí, vyližte si prdel!” A keď sa niečo stane vašej dcére, choďte revať dofetovanému Sulíkovy pred barák, ktorý sa dostal do parlamentu potom, ako sľuboval zlegalizovanie jemných drog. Pokiaľ chcete týmto veciam predísť, spýtajte sa rodín, ktorých dcéra odišla do Nemecka za prácou a tam si chtiac-nechtiac narazila takéhoto parádneho mahagóna, ktorý jej z času na čas takú “vyjebe”, že by ste ju po pózovaní vedľa Rockyho ani nespoznali. ()
Myslím, že by si snímek zasloužil víc diváků. Poukazuje na reálný velký problém a prezentuje ho naprosto otevřeně. Myslím, že většinovému českému názoru by dost hrál do noty a podpořil jejich názor, ale těžko odhadovat, film totiž zároveň jasně ukazuje, že ne všichni jsou stejní. Hned na začátku je řečeno, jak to dopadne, přesto je nesmírně zajímavé sledovat veškerý průběh a vývoj a Aynur v jejím těžkém boji nelze nefandit. Snímek reprezentuje osud stovek, nebo spíše tisíců dalších žen a i díky tomu je velmi znepokojivý a dost bezútěšný. Nenechme prohrávat ty, o které bychom měli stát nejvíc a nemějme slitování s těmi, jejichž smýšlení se zaseklo v sedmém století. ()
Film je to docela dojemný, s jednoduchým, srozumitelným, zajímavě vyprávěným příběhem. Po jeho skončení si člověk logicky musí říct: Jestliže do Evropy přicházejí, ať přijmou evropská pravidla; nechtějí-li, ať zůstanou tam, kde platí pravidla, podle kterých chtějí žít. ()
Pred necelým polrokom som videl The Stoning of Soraya M. o ukameňovaní ženy falošne obvinenej z cudzoložstva a teraz tureckú obdobu obnovovania rodinne cti. Je mnoho ľudí, ktorí relativizujúc tieto zločiny tvrdia, že sa obmedzujú iba na radikálnych islamistov. Čítal som bonmot o odlíšení islamistov. Radikálny odrezáva nevercovi hlavu a umiernený mu pritom iba drží nohy. Ani tvrdenia o islame ako o zaostalom náboženstve, ktoré tlačí jeho vyznávačov o niekoľko storočí späť nie je úplne korektné, pretože kresťanstvo v rovnakej etape vývoja, v akej je súčasný islam, veselo upaľovalo čarodejnice a šírilo svoje učenie ohňom a mečom. Príbeh Aynur je dobre sfilmovaný, justícia dáva početnej menšine nádej, že onedlho si už aj v Nemecku budú žiť podľa tradícií a svojho výkladu práva. Otázkou ostáva, načo vlastne prišli do Nemecka, keď namiesto prispôsobenia majú ambíciu prispôsobovať domácich. ()
Film ma postupne nahromadenou silu.Tragicky pribeh je intimne vypraveny z pohledu obeti.Film neni odsuzovani muslimskeho nabozenstvi, ale kritiks kazdeho, kdo znehodnocuje zivoty zen, nebo zachazi se zenami jako s priveskem muze. Nemecko jak vime,je uz castecne islamska zeme. ()
Veľmi dobrá kombinácia dokumentárna a normálneho filmu s rozprávaním osoby, ktorá už prehovoriť žiaľ nemôže. Každopádne, ak niekto hovorí, že konzervativizmus je návrat do stredoveku, tak by sa mal progresívne pozrieť na to, čo za mentalitu púšťa v rámci tej skvelej liberálnej vyspelosti do svojej krajiny. Európski lídri sú tak zmagorení slniečkárstvom, že nevidia, že pre niektorých ľudí je 7. storočie a jedna kniha plus tradície staré tiež tisíce rokov viac než nejaká túžba po demokracii a slobode. A kto chce byť aspoň trochu slobodný, dopadne v tejto komunite tak, ako vidíme práve v tomto filme. ()
Veľmi bolestivý film. Žena v zajatí ortodoxného náboženského fanatizmu a tradícií. Bolo by zlé chápať tento film ako obyčajnú kritiku islamu, to by bolo príliš zjednodušené, ale zároveň je odsúdeniahodné ak žena v tomto tisícročí stále nemá rovnaké práva ako muž, nemôže slobodne žiť a pracovať. Snímok je natočený zvláštnym pútavým spôsobom, kedy vieme, čo sa stane a ako sa to stane a sledujeme cestu k zbytočnej tragédii. ()
Prečo musí byť každý druhý európsky film silou - mocou proti niečomu angažovaný? Chcem sa baviť, nie trpieť pred TV. ()
Silná a někdy až popisná výpověď o části turecké komunity v Německu, fotografická zastavení podtrhují sílu sdělení. ()
Film ako taký bol zaujímavo podaný, v chytľavom štýle rozprávača v podobe samotnej Aynur, ktorá sa stala obeťou tzv. "vraždy zo cti" - o čom nás informuje už v samotnom úvode, a ihneď je každému jasné, že tento film bude bez happy endu. Spracovanie rozhodne nadpriemerné, herecké obsadenie taktiež, akurát škoda, že to nebolo v turečtine - tá nemčina mi k tým postavám pochopiteľne vôbec nepasovala. Čo sa týka tejto radikálnej témy, takéto niečo je bez diskusie odsúdeniahodné, akurát sa mi nepáči, že sa takéto extrémy prostredníctvom súčasnej európskej kinematografie prezentujú akoby to bolo v moslimskom svete úplne bežné - a to nie je pravda... (za túto štylizáciu hviezda dole) ()
Pred zhlednutim jsem uplne nevedel, co od filmu cekat. Dockal jsem se celkem odvazne natoceneho snimku, ktery je podle skutecneho pribehu. A ktery nam divacky atraktivne nabizi pohled do turecke rodiny, ktera zije v Nemecku uz pres ctvrt stoleti. Asimilace neprobehla. Pro nemecke divaky smutna podivana, kdyz vezmou v potaz, jake sousedy si k sobe pozvali... Film pusobi ve vsech smerech skutecne, oslovilo me i zpracovani. Za me vyborne drama. ()
Kdybych se narodila do ortodoxní muslimské rodiny, tak bych asi dopadla stejně jako hlavní hrdinka tohoto drsného příběhu. Nevyznávám žádné náboženství, všechna zcela jistě mají své klady i zápory, ovšem rovnost pohlaví by snad měla být samozřejmostí. U muslimů tomu tak evidentně není, což jsem věděla už dávno, ale teprve snímek Jen žena mi opravdu otevřel oči. Jde o neotřele pojaté drama, které jsem sledovala doslova jedním dechem. Moje dojetí nad smutným osudem Hatun Aynur Sürücüové se však dostavilo až v samotném závěru vyprávění. Tvůrci po emocionální stránce nijak netlačí na pilu a stejně to s vámi zamává. Takhle nějak si představuji, že by měl vypadat povedený film natočený podle skutečných událostí. (85%) ()
Film je perfektní skládačkou případu, jenž na konci devadesátek otřásl Berlínem. Film povinně zařadit na školy a palec nahoru za odvahu režisérky, že si takový film vůbec dovolila natočit. Ted' aby spala s pistolí pod polštářem. Divák cítí po shlédnutí jen vztek. Čtyři a půl hvězdiček. ()
Bohužel je asi jen otázka času, kdy "vraždy ze cti" dorazí i do ČR. V sousedním Německu jich je oficiálně spácháno zhruba 100 ročně, reálně to bude samozřejmě více. Je pravda, že v tomhle konkrétním případě asi mohla Aynur alespoň trošku předstírat, že se úplně nezřekla "pravidel" rodiny a asi by nedošla k jejímu zavraždění. Nicméně potrestání pachatelů směšné. ()
kdysi,v nějakém reálném dokumentu,jsem viděla ukamenování dcer vlastní rodinou.Víc se o tom rozepisovat nebudu.Můj názor absolutně koliduje s tím co se nám tlačí do hlavy, ()
Filmařsky suverénně zvládnutá ne úplně běžná forma vyprávění, kde hlavní hrdinka, o které se hned na začátku dozvíme, že byla zavražděná, opakovaně vstupuje do příběhu svými posmrtnými komentáři. Dalším ozvláštněním jsou v decentní míře užívané dokumentaristické prvky v podobě fotografií a krátkých videoukázek z reálného případu. Bylo by to za hodně silné čtyři hvězdičky, ale je tady ještě to hlavní, a tím je poselství. K tomu jen stručně: tenhle film by mělo vidět co nejvíc lidí; věřím, že spoustě naivních propagátorů multikulturalismu za každou cenu by mohl otevřít oči. ()
Sherry Hormann hned v úvodu odhaluje karty, víme kdo je kdo, v utajení dokonce nezůstává ani vrah. V tu chvíli mi to pro budoucí děj nepřišlo jako ta nejlepší cesta. Její pojetí příběhu je hold silně dokumentární, čemuž neodpovídá jen rychlá přesná kamera a časté vyprávění skrze fotografie, ale právě i zmíněný úvod. Můj pohled se naštěstí velmi rychle změnil, vyzrazení zásadního příběhu nijak neubírá, snad právě naopak. Použití vypravěčky (samotná Aynur), ta kamera, fotografie a gradace vyprávění jednoduše dokáží strhnout. Díky čemuž děj rozhodně napětí nepostrádá, naopak jsem několikrát doufal v jiný konec. 80% ()
Brilantní rekonstrukce skutečného případu vraždy ze cti 23-leté Hatun Sürücü z roku 2005. Původně jsem chtěl snížit hodnocení, protože ten voiceover celým filmem s prokládanými foto a videa skutečné oběti z toho dělají jakýsi hraný dokument, ale musím dát pět hvězd, protože celá tahle skládačka, kdy každý díl přesně vykresluje co je vražda ze cti, jak funguje taková famílie a všechny mechanismy kultury a okolnosti, které k tomu vedou je asi nejdokonaleji zfilmované, co jsem kdy viděl na toto téma. Není tam ani ň navíc a i při té dokumentárnosti to dokáže perfektně fungovat na poli emocí. I při tom vykreslení postav na malém prostoru v krátkém čase se člověk dokáže vžít do kůže oběti, která v patnácti musela na příkaz rodiny opustit gymnázium a odjet do Turecka vdát se za bratrance, který ji týral, takže odtud utekla zpět do Německa, kde se snažila osamostatnit, což její rodina nerozdýchala. Myslím, že stejným případem je inspirován film Cizinka (2010) se Sibel Kekilli, který má filmovější podobu, ale těžko říct, protože v Německu se vyšetřuje ročně okolo padesáti vražd ze cti ( skutečný stav se odhaduje na dvojnásobek ). ()