Situace je vážná, nikoli však zoufalá

Žabožrouti tyhle blázniviny sice točili jak na běžícim pásu, ale většinou to účel splnilo. Já jsem se u toho zasmál a 100 minut uteklo jako voda. Sice film chvílema působil poněkud překombinovaně, ale na druhou stranu se tam aspoň pořád něco dělo, takže jsem se nenudil ani na chvilku. Jako určitej nedostatek bych viděl to, že ve filmu trochu schází nějakej hlavní tahoun, kterym by byl komik formátu Funése nebo Richarda. Tady mě prostě žádnej z herců nějak vyloženě nenadchnul. 75% (10.03.2012)

Tak tenhle film přesně osciluje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Není to tedy právě výstavní exponát francouzské kinematografie, ale tak nebo tak, má své kouzlo. Zasazení příběhu do mrazivého prosincového dne mu jen prospělo. Film není trapný, v zamotaných dějových liniích se člověk při udržování drobné pozornosti také neztratí. Co mi však připadalo vysloveně hloupé, byla postava mrtvého-živého manžela, která se 90 minut schovává všude po domě a děsí pokojskou. Tady tvůrci šlápnuli totálně mimo. (29.10.2004)

Až příliš bláznivá a překombinovaná převleková komedie, kterou dokáží natočit jedině Francouzi. Založena na principu - v jedné místnosti něco objevíme (věc/postavu atp.), běžíme zpět do původní, vezmeme s sebou potenciálního svědka a jdeme do té inkriminované, kde se ale daný objekt/subjekt již nenachází, a tak v podstatě pořád dokola. Tento koncept může být v některých chvílích opravdu katalyzátorem vtipných momentů (Serrault a Lefebvre se snaží, seč mohou), ale neutáhne celý film s celkem chatrným scénářem. (05.01.2014)

Stará dobrá francouzská komedie. Bláznivá, ztřeštěná, místy chaotická. V hlavních rolích: ministr posera ("Puritán, poctivec, co proboha dělá v politice? Dobré skutky?") s milenkou, která je sice blbá jak hračky z Číny, ale krásná. Šarmantní vdova, která vlastně není vdova a pak taky snoubenec podnikatel, inspektor pitomec, umírající gangster, 50 policajtů, pár novinářů, jeden přízrak a dvě choré. A mraky fajn hlášek... "Provinilý muž je vždy velkorysý!" :-) (20.02.2016)

Klenot dekadentnej francúzskej buržoáznej frašky. Jedinú analógiu vidím vo funesovke Oscar s tým rozdielom, že tu je ten správny "nenápadný pôvab buržoázie", kde sa všetko rieši bez zbytočného kriku a fyzického násilia. Menej humoru, zato však zvláštna podmanivá atmosféra, celkom rád by som si sadol niekde do kúta s vínom v ruke a všetko to ticho pozoroval. Naposledy som film videl v detstve, piata hviezdička je z nostalgie. Smie sa to? PS: Interiér zámku sa hemží moderným umením, zvlášť nebezpečne vyzerajúce alumíniové abstraktné plastiky s hrotmi sú neprehliadnuteľné. Myslím, že práve toto inšpirovalo Daria Argenta k jednému mimoriadne nádhernému mordu v jednom zo svojich budúcich filmov. (13.04.2020)