Rychlé šípy

Opravdu vynikajicím způsobem zpracovaná knižní předloha. Úplně se zde nepromítla někdy děsivá atmosféra z knížky,ale i tak na mě působil film pěkně temně.Od Foglara jsem v dětství toho přečetl hodně,ale nejzajímavjší postava je Červanáček, kterého zde skvěle ztvárnil Roman Skamene. Tajemný Široko v podobě Jana Třísky je také skvělý.A tak nějak když se procházím koleme kostela Sv.Jakuba a vidím ty všechny ty pizzerie ,puby,prodejny s fotbalovými šálami,přemýšlím jaký to asi muselo být tenkrát, tenkrát když se stínadla ještě bouřila. Zřejmě krásné, tajemné, dobrodružné, plné klukovství, tak jako tento seriál. (22.09.2006)

Dětskýma očima mohu hodnotit bez výčitek čtyřmi hvězdičkami. Dnes ale mé již dávno dospělé oči vidí tento seriál poněkud kritičtěji z hlediska způsobu zpracování a obsazení jednotlivých postav poněkud přestárlými chlapci. O tom už ale tady v komentářích byla řeč. Ty čtyři hvězdičky tedy zůstanou ze sentimentu a nostalgie. (11.08.2009)

Prvně je třeba říci, že všechna dobrodružství kolem Ježka v kleci si v mé hlavě vyryla několikeré nesmazatelné paměťové stopy. Foglarovkami jsem jako kluk žil a zejména Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta jsem přečetl nesčetněkrát a vždy jsem si vše živě představoval. Musím přiznat, že jako malému mi seriál naháněl občas nefalšovaný strach. Samozřejmě mluvím o Širokkovi, který svým antré každý díl seriálu otvíral. Ta jeho bezforemná bílá šraboška s výřezy pro oči byla prostě hrůzu nahánějící. Ale i všechno další bylo jaksi tajemné a záhadné. Hlas Radoslava Brzobohatého, tajuplná čtvrt Stínadla a její nespočetné uličky, zákoutí, plácky, dvory a pavlače. Obdivoval jsem Rychlé šípy a chodil na odpolední toulky za město se švihadlem obtočeným kolem pasu. Nejvíc jsem jim ale záviděl to, že můžou prozkoumávat tak nepřístupnou část města, jakou Stínadla byla. Že přišli na kloub něčemu, o čem ani místní vontové neměli potuchy, že byli nebojácní, ale zároveň čestní. A že se dokázali postavit Širokkovi, co má ruce jako svěráky... (30.07.2011)

Seriál Záhada hlavolamu patří k tomu nejlepšímu, co kdy v oblasti tvorby pro mládež na Kavčích horách vzniklo. Z Foglarovy předlohy se podařilo vypíchnout to nejzajímavější a kvalitně to převést do seriálové podoby. Velkou zásluhu na působivé atmosféře seriálu mají kulisy. Sice jsou zcela evidentní, ale pocitvé. Seirál má navíc obrovské štěstí, že byl natočen na černobílý film, protože toto provedení ještě umocňuje ponurý efekt prostředí Stínadel. Temné uličky, oprýskané zdi, bizarní postavy v oknech, to bylo pro mě, coby dítě hororové prostředí. A myslím, že i dnes je na co se dívat. Vynikající je i casting, či hudba. Ani se neumím představit, že by podobně kvalitní produkt mohl vzniknout dnes. (08.03.2010)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)