Komisař Montalbano

První díl celé (k dnešnímu dni 26 dílné série je dobrou sazenicí, ze které později vyrostou díly, které patří podle mého názoru k té absolutní špičce (konec druhé a skoro celá část třetí desítky). Na rozdíl od Tvaru vody (s poněkud překombinovanou zápletkou) zde má celá story logiku, ale taky některá hodně hluchá místa a především otravná a nepřirozená Lívie, která bude v pozdějších dílech kňourat nebo ječet jenom do telefonu to tady hodně srážejí. A perfektně nahozený motiv s manželkou, která vykonala práci za tajnou službu je zde sploštěn a v zásadě zcela nedostatečně rozvinut a využit. Ale, je to Montalbano a i v těch nejlepších dílech tohoto druhu se něco občas slabšího vyskytne. Kéž by takhle "slabá" díla vznikala u nás. Pravda, Camilleri je "pan" spisovatel, který navíc umí udělat scénář a ne scénárista bez fantazie i schopností alespoň "něco" ukázat, jako je tomu v 95% v českých luzích a hájích. (22.07.2017)

Tady už bez ztráty kytičky. Perfektní krimi story a stejně kvalitní "společenské pozadí". Kdo jiný by měl mít zájem na oslabení i tak vratké, ale stále ještě jakž takž fungující státní mašinerii (vyšetřující soudce, kvestor), než mafie. A ten "poctivý" a policejní zvůli odhalující právník, který se s drzostí až neuvěřitelnou snaží ten stát oslabit (na pokyn svých mafiánských šéfů), aby ho mohli ještě více ovládat,, vybavilo se mi - řídit ho jako firmu, měl výjimečně v tomto případě smůlu, ani onen televizní novinář a ani Montalbano nebyli tak prostodušší, jako jsou nejrůznější hlídací psi demokracie u nás. Ti by s vědomím vlastní důležitosti rozjeli aféru, aniž by pochopili, že jsou ve skutečnosti jenom užitečnými idioty - a to v lepším případě. Jediné, co mně mrzelo (kromě smrti oné překrásné dívčiny, vyšetřování jejíž smrti tvoří hlavní linku tohoto dílu), byl na konci Montalbanův odjezd od domu profesorky fyziky Anny. Takhle bude Lívie kňourat ještě v řadě dílů a na rozdíl od Catarellových výstupů to není ani zajímavé ani vtipné. Jinak honajz palec nahoru za perfektní a stručný komentář toho (z filmového hlediska) zásadního..... (22.07.2017)

Kniha skvělá, filmové zpracování minimálně rovnocenné. Je zřejmé, že Camilleri ovládá mistrovsky jak psaní tak filmování. Kdyby se mělo někde předvádět, jak převést kvalitní literární dílo (tyhle detektivky, a nejen tyhle vypovídají o době a společnosti mnohem víc, lépe a objektivněji než sociálně kritická veledíla nejrůznějších "nezávislých" a "kritických" tvůrců), použil bych Tvar vody. Nejvíc mně dostalo zakomponování smrti Mantalbanova otce, které v knize není a naopak vynechání některých osob (policistka Anna, kterou nahradí bez ztráty logiky děje a jeho spádu Livie). Viděl jsem dříve pozdější díly a přitom tohle je vlastně startovací díl, na jehož základu se rozvíjí další a další většinou kvalitní epizody. Charismatický není jenom Luca Zingaretti, perfektní je casting nějak tak celkově a prostředí - Sicílie je podle všeho nádherná, ale člověk ji nesmí asi studovat příliš zblízka....no a co se filmu týká, pochválil bych hudbu, Evropa obecně zdaleka nedosahuje kvalit zámoří, tady je ale filmová muzika takřka dokonalá a plně v souladu jak s místem tak s tématikou. (16.07.2017)

Další skvělý díl, trochu retro, trochu tajemna. Mám rád tyhle story s tajemstvím z minulosti, tohle rozhodně není poslední takhle postavený díl. Francesco Piersanti napsal snad nejlepší hudbu k evropskému krimiseriálu, která nestojí zdaleka jenom na úvodní melodii. Jako kdyby vystihovala nostalgickou krásu místa, kde se seriál odehrává... (05.03.2023)

Dobrý, i když ne vynikající díl. Problematika lidských orgánů a jejich voperování se v detektivkách objevuje dost často (viz. třeba jeden díl Místa činu Istambul). Tady mě ale mnohem víc zaujala problematika "staré" a "nové" mafie a v osobě starého Balduccia Sinagry, který nechá zavraždit svého vnuka, protože se ho bál že ve spojení s novou mafií ho zlikviduje. Kdo ona "nová" mafie sice explicitne nění řečeno, ale je jasné, že se jedná o zločince bez skrupulí a hlavně i oněch zásad, které mafiánské rodiny po mnoho generací udržovaly a respektovaly. A že tyhle skupiny nemají se Sicílií už nic moc společného se ukáže v řadě dakších dílů. Ocenil bych skvěle provedený výslech 40 důchodců z výletu do Tindari (není to posmívání, pokud by se někdo čertil, takhle bude reagovat stejně velká skupina třeba jenom puberťáků ve shodné situaci) i fakt, že i ve vyspělé zápoadoevropské společnosti se během výletů pro důchodce prodávají hrnce. A na Bepě a jejím počínání nevidí nikdo nic špatného. Naopak, neseděl mi ten konec. Představa, že Salvo vystartuje v noci na toho doktora, dostane se snadno do hlídaného objektu a předstírá, že je nájemný vrah i nekoordinovaný zásah Mimiho a Fazia trochu postrádají logiku. Ale nevadí, v rámci mnoha dílů průměr, ale v případě celého Montalbana to rozhodně není propadák. (24.03.2023)

No doufejme, že se tohoto způsobu pašování nzemocní nějací vykutálení zločinci. Při až přehnané adoraci a nedotknutelnosti všelijak postižených a průměru se vymykajících by to asi byl nejen pro policii pěkný oříšek. Dovedete si představit, že by někdo obvinil slepce, že pašuje drogy a nedej bože ho chtěl prohlídnout? (05.03.2023)

Asi nejlepší díl celé dlouhatánské série a to pokládám celé tohle dílo za úžasné. Proč? Ukazuje totiž bez všech příkras, jak je to s těmi nebohými uprchlíky z Afriky a kdo stojí ve skutečnosti za onou "vlnou". Tuniský mafián Gafsa dováží na Sicílii lidský "kontraband", převážně děti, které slouží k tomu neodpornějšímu obchodu, snad ještě horšímu než drogy. Děti jsou určeny pro nelegální adopce, ale i pedofily a dokonce i jako zdroj "náhradních" dílů. Ale by Gafsa dostal děti ilegálně a za zády úřadů na Sicílii, vyšle na moře čtyři lodě přecpané uprchlíky, dvě napravo a dvě nalevo daleko od místa přistání toho jediného, o co mu jde. A tak zatímco se pobřežní hlídky zabývají zachraňováním těch "uprchlíků", on v pohodě přistane, vylodí "zboží"  "vyskladní" ho a po prohlídce ho "uloží" do již nepoužívaných sádek. Těžko si lze představit něco odpornějšího a katarze v podobě náboje z 9 mm beretty je jenom chvilková. Jistě, je to jenom detektivní příběh, fabulace, zábava - ale to pozadí je až děsivě aktuální a skrytě reálné. Mimochodem, kniha byla napsána a díl byl natočen dávno před poslední obrovskou vlnou "uprchlické" krize na přelomu druhé dekády 21. století. I na chudé a na práci skoupé Sicílii se v jednotlivých dílech setkáváme s řadou gastarbeiterů, především Tunisanů, Albánců, ale i Ukrajinek, samozřejmě ilegálně pobývajícíh a na černo pracujících...peníze přece nesmrdí. A budoucnost? Po nás potopa. To je dnešní obraz jejen Sicílie, ale celé vyspělé Evropy. Tady je dost jasně ukázáno, komu a čemu ve skutečnosti slouží ty mraky evropských dobroserů, křižujících u lybijských břehů a zásobující Evropu tísícovkami "nebohých" uprchlíků...a slavná Unie např. místo zákona proti obchodování s lidmi (jedná se jistou formu pirátství) ještě tyto v lepším případě pomatené a hloupé lidi brání proti "rasistům, xenofobům atd.". A že řada z nich jsou beskrupulózní zločinci, kteří zatraceně dobře vědí, co dělají, i když to halí do frází o humanismu, toleranci a solidaritě.  Inu,mafiáni a ti ostatní asi dokážou lobbovat v Bruselu nejlépe. Nakonec ona ta dobročinnost byla těch nejhorším zločincům vždycky nějak tak vlastní, stačí si připomenout třeba jistého Alfonse Capponeho nebo Paola Escobara. (11.05.2023)

Lehce slabší zápletka, kdy spravedlnost bere do ruky nejen Montalbano je vyvážená pro mně vedlejší postavou Clelie Rondinella, která na polorozpadlém statku chová slepice, prodává ekologická :-) vejce, ale především sama sebe v otevřeném přístřešku za průsvitnou zatahovací záclonou. A důvod je prostý a dojemný, i když (jak už to u Andrea Camilleriho je) bez uslintaného sentimentu. Manžel přišel o nohy, leží, trpí bolestmi a zdravotní péče je drahá. Do nějakého ústavu ho ale dát nechce. A tak, aby spolu mohli být tam, kde spolu strávili spokojený krátký čas (traktor mu přejel nohy tři roky po svatbě), věnuje se z pohledu pokřivené morálky prostituci. A k vyjádření toho všeho stačí Camillerimu (je autorem jak vlastní knihy, tak scénáře) ona prostá věta, kterou ona žena říká Montalbanovi: "Tady jsme sedávali s  manželem dlouho do noci." A člověku dojde, že spolu byli šťastní a to je hlavní a vlastně jediný důvod, proč dělá to, co dělá. Andrea Camilleri má svoje skvělé detektivky, které jsou mnohem víc, než jen  kriminálním případem podobnými vedlejšími osobami zalidněné mnohem víc, než kterýkoliv jiný autor podobně koncipované literatury. Na rozdíl od Maigretů, Poirotů, Marplových a řady dalších podává obraz dnešní Sicílie takový, jaká asi podle všeho je. A hvězda La Vanexiany po dvaceti letech po natočení tohoto pro mnohé nezapomenutelného opusu svoji vedlejší roli zvládne perfektně. (23.10.2021)

Když jsem po reprizování předchozích dílů zjistil, že budou ještě další, docela jsem se zaradoval - nicméně jsem už při konci předchozí série měl trochu pocit, že úroveň jde dolů. V minulém díle to vypadalo, že to bude sešup jako hrom, nicméně - Rackův taneček byl skokově zpátky v sérii. Sice ne úplně filmařsky (při prvním sledování mně zaujalo prostředí a způsob, jak bylo v komponováno do děje - z obrazovky sálala prostě Sicílie a bylo jedno, jestli to byly uličky "Vigatty" či "Montelussy" - či jak se to píše - pohledy na krajinu nebo interiéry od bytu samotného Montealbana přes komisařství až po paláce), ale dějově a herecky to bylo zcela OK. Zápletka měla logiku a gradaci, Cartarella nevyváděl, takže 75%. A že nám hoši na čele L. Zingarettim trochu zestárli? To se stává všem, i třeba takovému Herculovi Poirotovi.......rozhodně bych celého Montalbana označil asi za nejsymaptičtější italskou tv zábavu v tomhle tisíciletí. A obstojí to více než slušně i s produkcí z doby, kdy Italové ještě uměli točit filmy a seriály, Montalabano je rozhodně sympatičtější a celý děj mnohem méně srdcervoucí než jeho kolega Cattani...... (14.06.2013)

Předchozí díl pokračoval v intenci řady 9, ale tenhle díl byl lehkým zklamáním a snad prvním z celé dlouhé série, který mě potěšil jenom v jednotlivostech, ale rozhodně ne jako celek. Důvodem je fakt, že celá ta věc byla zcela nedotažená, řada věcí nebyla vysvětlená a na druhou stranu mi to připadalo jako pokus o něco a la Komisař Catani či další hystericky kritické filmy o mafii. Onen obrovitý zemník (ona pyramida bahna, symbol) byla zcela nesmyslná, jako stavař jsem se musel smát, protože svézt na jedno místo takovouhle obrovskou hromadu hlíny žádná firma nikde neudělá, pokud nechce přetvářet krajinu (na Silcílii tedy zcela určitě ne). Pokud by totiž ony firmy tohle dělaly, utopily by v té obrovské hoře bláta a hlíny všechny legální i nelegální zisky z perfektně "fungujícího" dotačně stavebního byznysu. Možná jsme se nedíval úplně pozorně, ale nepochopil jsem, proč najednou jedna z mafiánských skupin vykradla trezor, jestli ona Inge (legrační je, jak v retrospektivách je tmavovlasá, ale zásadně se o ní mluví jako o typické německé blondýně) skutečně ujela do Německa, jak je možné, že onoho Salazara Montalbano jako jediný neznal a proč tento tak najednou vyměkl a vzdal to a ačkoliv nechci být takový tydýt, jako třeba jistý Honajz u Specialistů, zaráží mě obecně, jak Camillieri nebere (či spíše už bohužel nebral) vůbec v úvahu expertizu DNA, kterou v Itálii používají stejně jako v kterékoliv jiné vyspělejší zemi: pak by ty bílé rukavice skutečně nezpochybnitelný důkaz byly. Prostě bylo toho tam moc, bylo to pomotané a berlička typu, že Montalbanovi a jeho lidem "nekdo" podsouvá stopy, aby je mátl, byla hodně chabá. Doufejme, že nás čekají ještě další díly a hlavně že budou lepší. Že se Montalbano jako cyklus vymkne dost běžnému pravidlu že čím pozdější díly, tím slabší. Ale jde to. Občas se toto pravidlo nenaplní. (16.01.2022)

Tak prima, předchozí nesmyslný kopec z hlíny je zapomenut, zase super story se vším, co k tomu patří. Skvělá je komediální scéna, kdy se Montalbano vnutí k Pasqualemu, když snídá a tento konstatuje, že si chce jenom v klidu trochu a zdravě posnídat...ten stůl byl boží, stejně jako mě fascinuje, proč překladatel nazval ony canolli kremrolemi, když to má k těm našim zatraceně daleko. Je to, jako kdyby někdo přeložil špagety jako kulaté dlouhé nudle...:-) ale jinak super, doufejme, že to tak pojede dál. Jenom ta kravka Livie mi tam vadí, ale dělá si to ten Montalbano sám ( :-) ). Pohledná byla dcera zavražděného, přemýšlel jsem, koho mi tak připomíná a napadlo mě, že vypadá jako postarší a korpulentní Eva Burešová. Měla by se kouknou, aby věděla, do čeho jde. (22.01.2022)

Z posledních dílů Montalbana jsem měl poněkud rozpačité pocity. Minulý díl by splácnutý ze devou povídek, Kopec bláta nebo Podle úředního postupu byl nezakrytou politickou agitkou jak ze sedmdesátých let. Na tohle jsme z těchto detektivek moc zvyklý nebyl, tady bylo naopak ukázáno, že za mafii se schová kdekdo a mafián vůbec být nemusí. Zato tenhle díl mě dostal. Je dobře, když detektivka není jenom detektivka a nebo když kriminální příběh buď páchne hnojem politického "poselství" na hony daleko, je bezduchou střílečkou nebo je přespekulovanou hrou s divákem.  Tady to bylo najednou něco víc než jen detektivka. Všechno se několikrát jevilo jasné, řada indicií nás v daný moment přesvědčovala, že už je to zcela prokazatelné, sice tam "falíroval" onen důstojný stařec z Chicaga, který přijel navštívit své rodiště, ale nakonec všechno bylo jinak a ten rozhodující motiv se objevil až v závěru. Příbeh sám o sobě tragický, s velkou dávkou nostalgie a vědomí neúprosného běhu času. Zavražděný byl pozoruhodný tím, že měl svědomí, ukázka, jak to na Sicilii vypadalo po spojenské invazi vypovídá taky lecos o tehdejší době a hlavně, není to nic překvapivého, pokud jste si přečetli Malaparteho Kůži. No a na závěr bych doplnil, že mě znovua znovu uchvacuje soudtrack a scéna, když Montalbano svolá nejbližší podřízené, aby s nimi zavzpomínal na čerstvě zesnulého Pasquana a udělá to tak, že by měl zesnulý patolog rozhodně radost je dojemná bez onoho někdy falešně laciného sentimentu. (27.02.2022)

Spěje to ke konci, poslední epizodu, která byla natočena vloni asi neuvidíme, tahle ale byla zase trochu slabší. Je zcela famózní, že celý projekt se táhne eclých 22 let a s výjimkou ukňorané Livie v posledních dílech to hrají stále titíž herci a stárnou se svojí rolí. Tato epizoda se mi líbila už méně, než ty předchozí, zejména pak ona s deníkem z roku 1943, ale dá se říct, že tady je ten sešup od kvality dolů menší, než u jiných, časově kratších projektů. Tady se nikdy nevaří z vody, i když Camilleri už ke konci díky svému zásadnímu oslabení zraku už tolik nespolupracoval. Když se příznivci seriálu dožadovali zfilmování poslední knihy, kterou Camilleri napsal, bylo jim jasně řečeno že Canalletiho metoda, natočená v roce 2021 bude definitvně poslední. Alberto Sironi zemřel, stejně jako Andrea Camilleri v roce 2019 a tím se jak řekl v interview Pepinno Mazzotta - Fazio definitvně čas naplnil. A myslím, že to je tak dobře a i přes ty dnešní tři hvězdy jsem rád, že něco takového vzniklo a mohl jsem to sledovat. A budu doufat, že poslední epizodu nám veřejnoprávní TV ještě nekdy dá. Poslední tři epizody dorežíroval sám Luca Zingaretti...A pokud celý cyklus zopakuje, rozhodně mi to vadit nebude. (11.03.2022)