Červený trpaslík

Tak dlouho jsem tuhle nesourodou partu bral jako sázku na jistotu, až mi konečně došlo, jaký klenot to je. S každým dalším rokem od svého vzniku a s každým dalším zhlédnutím dozrál Červený trpaslík na pozici kultu. Jak v nenápadném rozjezdu, tak v téměř dadaistickém finiši klasických řad a dokonce i v pozdních dobrodružstvích party zasloužilých pánů. A to, že je Arnold Rimmer největší frajer i pablb zároveň, všichni dávno víme. (07.05.2006)

Parta z Trpaslíka nám definitivně dospěla, zvážněla a z mého pohledu i důstojně a neskutečně chytře (dočasně) zakončila svou cestu. Divák britcomů se sice chce smát po celou stopáž jako kdysi, ale chtít po padesátiletých pánech, aby jen oprášili vtipy o Listerových spodkách nebo Rimmerově neschopností by zavánělo menší ostudou a hlavně odvarem. Proto se scénář vydal tam, kam celou dobu chtěl a z Davea Listera udělal na stará kolena chlapa, který se nemusí stydět za to, že je posledním přeživším. Tenhle nečekaně odvážný krok si zaslouží minimálně aplaus. (15.09.2010)

Když se tahle nesourodá parta objevila Zpátky na Zemi, byl jsem skálopevně přesvědčený, že jde o jejich poslední dobrodružství, které má trpaslíkovské eskapády symbolicky zakončit na trochu vážnější notu. K desáté sérii jsem proto přistupoval zatraceně nedůvěřivě, ale o to raději jsem, že šestice nových epizod minulé intermezzo neznevažuje, ale jen přeměňuje do zastavení, které nakoplo Listera k obnovení starých snah a tužeb. Zkusit navázat na ducha příhod, který se poprvé objevil před více než čtvrtstoletím, tak bylo obrovský riskem, který naštěstí vyšel. Zápletkami se sice polovinu času jede jen na půl plynu, ale ve chvíli, kdy se začnou průběžné vtípky komplikovat a hlášky gradovat, je to zase síla. I díky epizodě Citrony, kterou bych možná zařadil mezi vůbec nejlepší z celé historie seriálu. (21.05.2014)