Profesionálové

Nelze dvakrát vstoupit do stejných Profesionálů. V jisté době mohli být a byli Bodie, Doyle a Cowley vnímáni jako vrchol akčně kriminálního žánru, s rozšířením znalostí a možností však spadli někam k průměru. Poctivé sledování léta poté člověku odhalí, že Profesionálové vznikali narychlo, že týden co týden musel přijít další díl a každý ten díl musel dát diváku řadu ingrediencí, které poznal v předchozích a jež mu dávaly pocit, že světu Profesionálů i jim samým rozumí. Cowley neustále tajnůstkařil, "chlapci" se zajímali o ženy a ženy o chlapce, zločinci se honili na střechách, pěšky, autem i loďmo, pila se whisky a střílelo se na všechny strany, přičemž často zemřel kolega. A hláškovalo se až běda. Pěkně se na to dívalo deset, snad i patnáct dílů, jenže ono se jich natočilo 57. 57 dílů, které se liší jen pramálo. Co na tom, že jednou jsou těmi zlými zkažení veteráni, rudí teroristé, arabské bojůvky, sovětší agenti či řečtí revolucionáři - všechna ta verbež nakonec střílí, řídí i boxuje stejně. O vhled do zákulisí politiky tu nejde, jen o věrnost královně a blaho britského občana, kterému nejvíce svědčí konzervativní hodnoty. Scénář rovněž poněkud odbýval a lacině řešil způsoby, kterak záporáci i klaďasové získávají informace. Být Bodie, Doyle a Cowley bezkrevní panáci, po Profesionálech neštěkne ani pes. Takto mohu alespoň jejich kult chápat, když ne vyznávat. (10.03.2013)

„Zostaneš na večeru? Dúfam, že nie.“ 57 totálne nakladačkových dielov postriekaných testosterónom, ktoré ďalej nepokračovali nie preto, že by upadala kvalita (skôr naopak), ale proste preto, že to ústrednú dvojku nebavilo a tak nepodpísala zmluvy na ďalšie sezóny. Esencia tvrdých chlapských špionážnych kriminálok, ktorá je natoľko dokonalá, že sa dodnes nedočkala JEDINÉHO celovečerného filmového spracovania (na rozdiel od Mission: Impossible), iba „novej“ seriálovej verzie z r. 1998 (ktorá mňa osobne urazila). Cholerický, ultra prísny Cowley vedie svoj len dvojčlenný, ale o to akčnejší a chladnokrvnejší tím do smrtonosnej akcie. Naprieč únosmi, vydieraním, špionážnymi vražednými samovražednými akciami a ochranou Veľkej Británie pred „zlom zvonku“. Profesionálov som si zamiloval už ako chlapec (čomu sa mi dnes nechce veriť, pretože scenáre sú i na dnešnú dobu inteligentné a akčné scény, hoci každá epizóda pôsobí strhujúco, trvajú max. tri minúty) a keby mi vtedy niekto povedal, že sa raz budem prechádzať anglickými ulicami, mal by som ho za blázna. Práve krásna pochmúrna atmosféra je ďalším výrazným plusom tohto skvelého projektu. A ďalším je minimalisticky podaná, no paradoxne o to pôsobivejšia akcia: v jednej časti štyria kriminálnici držia v dome rukojemníka. Dnu vtrhnú Body a Doyle. Preč je päť sekúnd. Prvý únosca dostane dávku zo samopalu do brucha. Sedem sekúnd. Druhý do hlavy. Osem sekúnd. Tretí do chrbta. Desať sekúnd. Štvrtý je zatknutý. Ani nie 15 sekúnd totálne nemilosrdnej, ale o to realistickejšej akcie. Nuž a ďalším plusom (ak nerátame totálne bombovú úvodnú zvučku) sú výkony Lewisa Collinsa a Martina Shawa; buddy chémia, plná podpichovania, je dodnes geniálna. Dlho sa hovorilo, že to bolo dané paradoxne tým, že sa herci neznášali. Pravda je ale trochu iná. Bodieho prvé dni natáčania hral iný herec, Shawov dobrý kamarát. Producentovi sa ale práve kamarátska atmosféra nepáčila. nechcel mať akčnú komédiu, ale drsné špionážne krimi. A to docielil tak, že Shawovho kamoša vyrazil a najal Collinsa. To Shawa spočiatku mierne urážalo a znepokojovalo, keďže v tom čase bol už zavedeným (okrem iného divadelným) hercom, kým Collins bol len začínajúci fešák. Nakoniec si ale perfektne padli do noty a napriek tomu, čo sa o ich vzťahu popísalo neskôr, práveže medzi sebou mali nie že korektné, ale vyložene kamarátske vzťahy a ako som písal na začiatku, napokon neskončili preto, že by sa tak nenávideli, ale proste boli znechutení z toho, akú popularitu im seriál poskytol, že im znemožnil (?) hrať psychologicky náročnejšie kreácie a že sa stali obeťou svojich fanúšikov, ktorí v nich nevideli hercov, ani Collinsa so Shawom, ale Bodieho s Doyleom. (22.12.2004)

Jejich jména zná snad každý, titulní skladba je dnes už klasická a Ford Capri je nádhernou zhmotnělou vzpomínkou na dobu, kdy ještě amíci dělali alespoň hezká auta - přesně v duchu seriálu - ve své době špička a dnes zlatá klasika. A narozdíl od jiných mě Profesionálové neomrzí ani při desáté repríze, spíš bych řekl že čím jsem starší, tím je mám raději. 90% (08.04.2003)

Před revolucí zde Profesionálové vyčnívali ve všech ohledech. Nabízeli až neskutečnou kvalitu, sympatické ústřední trio, zajímavé případy a zdatně kombinovali akčnější epizody s díly více detektivními. Jenže se ukázalo, že není všechno zlato co se třpytí. K nám se dostal pouze výběr několika dílů a to v zásadě těch nejlepších co tento britský seriál nabízel. Když po revoluci uvedli celou sérii, tak vyšlo najevo, že ne všechny případy dosahovaly stejných kvalit. I přes opravdu velkou porci průměrných částí jde o nadstandartně kvalitní kriminálky. (04.07.2007)

Ano přesně tak jeden z dalších legendárních seriálů tzv.nikdy neokoukatelných sice často reprísovaných ale na své kráse nikdy nic ani za tu dlouhou dobu neztratil.Seriál tehdy určitě obsahově splňoval po všech stránkách takřka vše co by měl opravdu mimořádný kriminální seriál v sobě obsahovat.Za prvé tedy určitě napínavý a zajímavý děj, srdcervoucí honičky ve starém, pošmourném a špinavém Londýně byli taky vždy good.Dále všechny ty honičky v lehce odřených ale jinak v moc krásných starých auťácích, skvělou zápletku a výkony všech tří hlavních herců byli určitě vždy na vysoké úrovni.A proč tedy čtyři hvězdy?Tak určitě jedna pro Bodieho druhá pro Doyla (který mi byl vždycky o něco málo sympatičtější), třetí za vždy skvělou a kolektivní práci celé CI5 a tu poslední za suchý ale dobrý anglický humor navíc protřený skvělými dialogy.Tento seriál prostě už asi nikdy neztratí nic ze svého půvabu, tenkrát v době svého uvedení musel způsobit ve VB určitě mírný poprask, dnes by to bylo přeci jenom už úsměvné, ale stále mu některé kriminální seriály především z německé produkce a z komerčních televizí nesahají ani po kotníky.Legendární a úvodní znělka seriálu byla také super a kterou poznám vždy i kdyby jste mě budily ve dvě ráno tak vám řeknu z jakého seriálu je.Tady je:download. (16.10.2006)