窮鼠はチーズの夢を見る
The Cornered Mouse Dreams of Cheese
Obsahy(1)
Kyoichi, nevybouřený heterák, podvádí svou manželku s jinými ženami. Ta si najímá soukromého detektiva, aby zjistil, zda je to pravda a mohla použít jeho nevěry jako důkaz pro tučné odškodné v případném rozvodovém soudu. Detektiv Wataru se setkává s Kyoichim a sděluje mu, že materiály nevěry proti němu nepoužije, pokud mu bude sexuálně povolný, neboť jej již od školních let tajně miluje. Tím spletité klubko vztahů a lidských osudů teprve začíná. FIlm je natočen podle mangy. (Gaytitulky.info)
(více)Recenze (6)
Film se třemi explicitními scénami, jinak zahalen v náznacích. Člověk musí číst velmi pozorně, aby z filmu něco měl. Není to oddechovka, není to romanťárna, je to reálné drama. Herecké výkony jsou velmi dobré, ale Narita Rjó tomu jasně vévodí. Ze začátku absolutně netušíme, co si máme o jeho postavě myslet, v podstatě nám je spíš nesympatická, ale postupem času se naše vnímání jeho postavy mění a to hlavně díky hereckému umění Narity. Není to příběh o hledání sexuální orientace, podle mě ve vztahu těch dvou není důležité, jaké mají pohlaví, vlastně je to důležité je pro společnost, která je na základě toho škatulkuje, což může působit potíže a iwakan, jak říkají Japonci. Ale jinak je to klasický Jukisada – zabřednutí do patologických vztahů, z nichž je určitě cesta ven a on ty postavy sleduje a zkoumá, zda se z toho bahna, do kterého zapadli, dostanou. ()
Tento film bych zařadil spíš mezi lepší asijskou tvorbu, je jistě zajímavě natočený, ale nakonec nic, co by mi stálo za to si ho nechat. ()
Film je to nesporne zaujímavý. Natočený v zásade veľmi temne a rovnaké sú aj kulisy deja. Príbeh skôr tragický ako romantický s mnohými otáznikmi, ktoré viac menej zostávajú nezodpovedané rovnako ako záver, a tak má divák ešte dlho o čom dumať. ()
Tento oceněný japonský film, natočený zčásti dle mangy, je pořádný záhul do nezměrných hlubin lidské duše, lidských osudů a naprosté spletitosti vztahů a sexuální orientace. Tak hodnotný snímek pro vykreslení těchto vlastností jsem dlouho neviděl. Ano, nemusí se třeba některým divákům nebo těm, kteří pořádný reálný život nezažili, líbit natolik jako mě, ale myslím, že těm, kteří se vcítí do příběhu přes své vlastní životní zkušenosti, bude sedět jak prdel na hrnec. Temný, drsný, reálný film 18+ se mi vryl do nitra a přes veškerá nejvyšší kritéria hodnocení se mi nejvíce líbily herecky hlavní dvě postavy. Na úvodní fotce to vypadá, jako že hrají mladíčci, ale je to v době natáčení 34 letý zpěvák a herec Okura Tadayoshi a 26 letý model a herec Narita Ryo, který mě naprosto dostal tím, jak ztvárnil postavu Imagase, kterou jsem zezačátku vnímal spíše antagonně (najít sebe sama, mít odvahu přijmout to, kým ve skutečnosti jsem, bojovat předem prohraný boj o lásku svého života a případně přijmout prohru ...), ale kdoví ... více neprozradím. 4x10 ()
Lehce provokativní, elegantní, ale obsahově slabší, soustředěné na sexuální vztahy. ()
Použiji klišé: Mnoho z filmu bych nazvala typicky japonským. Hloubka příběhu je notná. Vstřebáváte scénu, zpracováváte ji uvnitř a najednou střih, a jste úplně jinde - netřeba říkat všechno, spoustu si je nutno domyslet (dá se, ale nemusí to každému sedět). Japonci jsou hodně neverbální, kontextoví, moc si toho neříkají - hlavně co se vztahů týče, to už musí být, aby se o něčem mluvilo. A zase jen náznaky. Hlavně neukazovat emoce před ostatními. Je mi jasné, že Evropan by to rozštípl už někde v půlce a všechno si to s tím druhým pěkně vyříkal, ale tak to tam prostě nefunguje. Ten motiv hledání sebe sama a běh za vlastní přirozeností vs. zoufalá snaha zapadnout do společnosti, která se odlišnostmi sice jen hemží, ale ty odlišnosti se snaží většina lidí tajně držet pod pokličkou a naoko zapadat do jedné jediné formy, která je společensky "přijatelná". Je to frustrující a zároveň skvělé vidět, jak to jeden hrdina nedokáže přijmout a druhý s tím žije naprosto přirozeně a je mu jedno, co si společnost myslí. Je vidět, že se to u mladší generace přece jen mění. // Naturalismus. Kamera je rychlá, jednoduchá, osvětlení tam moc nepoužívají, vše je laděno do temna. Herci nepoužívají téměř žádný makeup, cigarety zapalují jednu od druhé, že máte skoro pocit, že cítíte ten hulán okolo sebe. Většinu života tráví v práci, partnerka je považována jen za house keepera. Otevřený konec za mne příběhu sedl, ačkoli mne zprvu nepotěšil. Úplně mi to připomíná konec knih Haruki Murakamiho. ()