poster

Tváře

  • USA

    Faces

Drama

USA, 1968, 130 min

  • WillBlake
    *****

    Sedím jako opařený. Stejně jako Dick si zapaluju cigáro. Co ty dialogy? Ty zničující dialogy plné znepokojujících zvratů od pohrdavosti k obdivu, od sladkých řečí k prázdným. Od přátelství k výsměchu a cynismu. Odezírám z tváří. Kamera je zabírá místo reality. Tyhle lidi už pravděpodobně nikdy nebudou šťastní. Cassavetes to ví a celou tuhle bezútěšnost zarámoval do geniálního obrazu.(19.5.2014)

  • vypravěč
    *****

    Ernest Hello kdesi ve Slovech Božích uvažuje nad etymologickou příbuzností slov ego (já) a egeo (postrádám): jako by Já souznělo s bezmocí a člověk vymezoval již sebereflexí, připomínkou sebe sama své meze. Co lépe vyjádří identitu než obličej? A tváře, na jejichž záběrech založil John Cassavates svůj film, vyjadřují tuto slabost nepřetržitě. Přestože ohniskem snímku je manželská krize, nejde zdaleka jen o ni: jako deficitní shledávají svou existenci všichni zabíraní, trýznění osamoceností, nedůvěrou a nenaplněností – a tížení svou tváří, která spolu se stárnutím zhmotňuje i promarněnost odžitého, čili svým jástvím, kterým si vymezili svůj životní prostor jako vězení, jímž je spoleh ve stereotyp, v pohodlí, jehož zdánlivá sladkost vyjeví skutečnou trpkost ve chvílích, kdy se jejich tvář odrazí v cizích blízkých očích.(31.8.2014)

  • lupuscanis
    *****

    JOHN CASSAVETES, FACES (1968) _____ Pohlcuje mě to. Co? Posedlost, se kterou se Cassavetes vrhá do přílišné blízkosti těl, nechává je, aby se stala přeryvy pohledu, nedbalé, špinavé rámování záběrů, kamera, která se mění ve vyhladovělé zvíře, které neúnavně číhá až se mu podaří zachytit cosi, v co může pouze doufat, že se to v nějakém nepředvídatelné milosti okamžiku zjeví -- explozivní momenty, které mají muži a ženy mezi sebou, spíše prudké bouře, tornáda, zraňující živelné katatrofy, než rozhovory, momenty, které se nevejdou do slov, protože kdyby se vešly, psal by o tom všem Cassavetes romány anebo básně, ale že nevejdou, točí svoje brutálně upřímné a krásné filmy. Co ještě? Dva pravděpodobně nejkrásnější ženské party, které jsem kdy ve filmu viděl, věnované Geně Rowlands a Lynn Carlin, představující ženy, které i přes to, že leccos ze svých snů a nadějí již stačily poztrácet, stále neochvějně přesně dokáží vycítit, když se k nim samozvaní pánové tvorstva chovají hrubě, bez náležité laskavosti; v mžiku se před jejich očima mění v ostré a neústupné útesy, o které se tito zdánlivě mocní mužové, tak přesvědčení o tom, že našli bezchybný návod k použití Zěměkoule, bezmocně a nekontrolovaně, s výrazem nepochopení ve tváři, tříští... Přes to, že John Cassavetes natočil Tváře už v roce 1968, nikdo se nepokusil natočit něco byť jen zdánlivě podobného... Nikdo neměl tu odvahu.(5.2.2014)

  • Baxt
    ****

    - "There's a Bergman film in the neighborhood." - "I don't feel like getting depressed tonight." Cassavetes jde sám proti sobě. Dokumentární styl v této syrové podobě ztrácí původní význam, tedy maximalizování divákova vtažení do děje, tím pádem i nárůst emocionální odezvy. Ztráta jakéhokoliv řádu v oblasti montáže i kamery, kdy o záběru nerozhoduje ani tak nálada jako spíš náhoda, pak funguje ukázkově kontraproduktivně, neboť technické aspekty mimo vypravování zdůrazňuje, místo aby nám je skryl. Že je to ale jinak film vysoké kvality, s úchvatnými hereckými výkony, o tom nemůžu pochybovat. Přeci jenom mám pocit, že Cassavetesovi je tenhle námět bližší, než jak tomu bylo u rasově-sociálního kvílení Stíny.(31.7.2012)

  • Radko
    ***

    Virginie Wolfovej sa nebudem báť, ani keby mala aj spolu s manželom a milencami i milenkami naimplantované snímače obrazu v nastrelenom mikročipe. Možno také bude lupuscanisom očakávané pokračovanie analýzy rozpadu vzťahov: zábery, ktoré sa vzťahu dostanú konečne pod kožu! Cassavetes len švenkuje detaily xichtov, líc a očí. Dôvod, prečo sa manželstvá rozpadávajú je v zásade jeden (resp. dva): nuda a stereotyp. Vtipnosť, na začiatku vzťahu taká príťažlivá, sa stáva opakovanou rutinou. Vášnivý sex vyprchá do roka po svadbe. Do popredia sa dostanú problémy, frustrácie a fóbie, v úvode vzťahu potlačované. Namiesto zamilovaného haha ľahkonohého prekonania problémov, sú na programe dňa každodenné banality s jedlom a vypĺňaním spoločného voľna. Na čas to prebijú deti - ale aj tam sa dostaví rutina a problémy. Ostáva potreba sa vyrozprávať. Tá naráža na neochotu, túžbu ostať pubertiakom a tak. Tváre ukazujú zvratky slov, nezmyslov, hádky a avantúry. Nič povznášajúce. Rozumiem zámeru, ale umenie v tom nevidím. Vzťahová dráma, nakrútená neobyčajne. Nová forma pohľadu neprebila prízemnosť deja, teda toho, čo sa v 88,8% prípadov vzťahov deje. Dnes a denne. Nerozumiem pohrobkovi: aký optimistický koniec? Zapáliť si cígu? Asi hej. Ok, idem.(22.5.2015)

  • - Natáčelo se u režiséra Johna Cassavetese doma. (Morien)

  • - Začínající Steven Spielberg pracoval na tomto filmu dva týdny jako asistent produkce neuvedený v titulcích. (Morien)

  • - Pravděpodobně jeden z prvních filmů v historii, kde se otevřeně mluví o cunnilingu. (Morien)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace