Jiří Suchý - Lehce s životem se prát

Mám pocit, že jsem strávil večer ve společnosti Jiřího Suchého, který se s jiskrou v oku, vtipem na jazyku a moudrým klidem v duši ohlédl za svým životem, všechno to, o čem jsem už četl nebo slyšel, mi osobně vyprávěl, já ho bez hnutí poslouchal a přerušoval maximálně smíchem. Je to moc pěkný pocit. (30.10.2019)

Je to pamětnicky laděno bez nostalgie či stesku. Není to příliš chronologické. Sledování dokumentu vyvolává nakažlivě pozitivní náladu v rytmu swingu a rokenrolu. Líbila se mi improvizace Suchého při výpadku paměti nebo jak si v klatovské lékárně zahraje na malého kluka. Jsou zde krásné černobílé archivy. Suchý si nás pustil i do své rodiny kde syn přesně vystihne podstatný rys otcovy povahy, když sdělí: „Mám po něm mírnost.“ . Starými fotografiemi Suchý listuje bez sebedojímání a zábavně. Období normalizace Sommerová shrne jedinou obecnou větou, protože asi z Suchého dostávat ukřivděnost. Je to trochu na mě dlouhé, ale přistihl jsem se, že si prozpěvuji. (17.05.2020)

Jiří Suchý bude brzy slavit devadesátku. Dlouho žil z podstaty fenoménu SeMaFor a S+Š. Další polovinu století prožil po boku se svojí Melicharovou. Peripetie jeho kulturní kariéry nejsou ničím neznámým, už před lety ČT realizovala bilanční cyklus SeMaFor atd. Proto jaksi postrádám výrazný důvod pro realizaci tohoto nového dokumentu. Sommerová opět jen sestříhala mnohokrát sestříhané, notoricky známé ukázky a nechala k nim namluvit několik nových komentářů, ovšem od lidí, kteří stejné informace vyprávějí celý svůj život. To je ten Forman, který miloval semaforské zákulisí a natočil mmj. vlastní Konkurz. To je ten Gott, který v semaforském souboru začínal a se Suchým se osobně mnoho let neviděl... Snad, kdyby Sommerová více řešila posledních 20 let, mohla přinést cosi nového. Ale ona jen zbilancovala již zbilancové, notoricky známé. A obávám se, že stejný problém bude mít nový dokument o Werichovi. (21.08.2021)

Milý dokument o legendárním českém hudebníkovi, herci, básníkovi, spisovateli... Který sám je velice milý. Olga Sommerová se soustředí spíše na ty příjemné věci, hezky se tu vzpomíná na některé velkolepé chvíle v životě Suchého. Možná škoda, že potom na mě působilo, že film trochu klouže po povrchu, protože ty vážnější a smutnější věci se spíše jen naťuknou (smrt syna, Jiřího Šlitra a boj Semaforu s režimem..). Celkově však velice fajn podívaná, hlavně proto, že Jiří Suchý je prostě borec. (8/10) (07.03.2020)

Dokumenty Olgy Sommerové mám ráda a ani Lehce s životem se prát není výjimkou. Uznávám, že taková požehnaná "látka", takový "materiál", jakým je pan Jiří Suchý a potažmo ( a po zásluze tolik vzpomínaný) pan Jiří Šlitr, skýtá pro dokumentaristu oceán možností, jak snímek uchopit a paní Sommerová to uchopila opět dobře. Ve Zlatých šedesátých jsem byla ještě na houbách, ale sotva jsem pobrala v následujících desetiletích trochu rozumu, už mě životem provázely slavné písničky a obličeje, které ze Semaforu vzešly. Dokument je natočený pro mě. Oldřich Nový, Werich, Armstrong, tolik píle, tolik práce, prostředí, které "voní" nejen barvami, hudbou a inspirací... Slzy dojetí se mi spontánně tlačily do očí prakticky během celé projekce, ale byly to slzičky přes úsměv a hřejivý pocit kdesi uvnitř duše. Je moc pěkné uceleně sledovat aspoň jakýsi střípek díla, které pan Suchý vytvořil. O věcech smutných mluví s úsměvem, stejně jako to uměl Miloš Forman, laskavost, humor, energie čiší z plátna a do toho všeho ta přirozená skromnost. Vzácný, renesanční člověk, který nám hodně dal a stále nám má co říct. RESPEKT, POKLONA, MÁ ÚCTA a Olze Sommerové za její počin dík. Snímek bych zařadila jako "doporučený dokument" pro základní a střední školy, poněvadž jeho vysoká sdělovací hodnota, může zažehnout nejeden maličký kulturní plamínek, který zatím nesměle doutná a není si jistý, jestli má/nemá? A teď pramínek: "Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají..." (24.10.2019)