Reklama

Reklama

Stárnoucí cirkusový principál Albert Johansson je rozčarovaný z blednoucí a mizející slávy kdysi zářících cirkusů. Diváků ubývá, financí se nedostává a cestování po světě již není tak krásné a svobodné jako kdysi. Vydává se za svou bývalou ženou, aby po dlouhém čase viděl své dva syny, zatímco jeho přítelkyně si začíná milostný románek s hercem. Najde Albert konečně štěstí a lásku, které mu v životě už dlouhou dobu chybí? (Edisonline)

(více)

Recenze (23)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Intenzivní a nemilosrdná studie ponížení i obraz pokřivenosti charakteru varietních umělců a dalších příštipkářů. Zchudlý cirkusák Alfréd musí trpět ústrky a výsměch od podobně směšných a ponížených herců, kteří přehrávají samotnou pokleslost. Váha a intenzita obrazu je maximální, výběr hereckých typů precizně vázaný na expresivitu. Ponížení a zhnusení, podlézavost, neschopnost zakotvit a sejmout masku, jakkoli je role marnivá a odporná... velmi intenzivních 93 minut absolutně soustředěné filmové matérie. Ani krok stranou. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Studie poutě neúspěšných cirkusáků, ale hlavně vztahu muže a ženy, kde prim hraje nedůvěra a žárlivost. Jak návštěva manželky, tak herce-milovníka stojí za to, pozdější vyrovnávání se s nevěrou nadchne svojí přirozeností, a přestože se Albert chová v určité chvíli skoro jako blázen, divák mu vlastně docela rozumí. Vcelku dobrý tahem byl souboj ve stanu, jehož průběh nejspíš ne každý divák dopředu odhadne, ale na druhou stranu tak úplně překvapivý, vzhledem k jedné (velmi symbolické) pasáži na začátku, není. Konec se mi líbil možná nejvíce. Celkově slušné 4*. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Večer kejklířů opět zavání potem, dřinou - drsnou člověčinou, odhaluje vnitřní postoje staršího muže, který je nejistý jak ve své existenci, tak i ve vztahu k mladší partnerce. Tuto linii vnímám jako rozvinutější než pomyslný souboj mezi divadlem a cirkusem. ()

kyselina 

všechny recenze uživatele

Ne že by to byl špatný film, ale Bergman se zatím vždycky zmohl na lepší. Dal nám nahlédnout do jakéhosi milostného trojúhelníků, mezi cirkusáky a jejich způsoby řešení problémů. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Osobitý Bergman se vší psychologickou hloubkou a originálními vhledy do pokřivených duší. Na filmu je už vidět zub času, ale přesto neztrácí na síle. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý film z Bergmanových začiatkov ma ničím neohromil, ale ani ničím nesklamal. Vzťahové problémy na pozadí existenčných poskytli dostatok priestoru pre rozohranie dramatických situácií. Milo ma prekvapil výkon Harriet Andersson a to je asi všetko, čo si z tohto filmu do budúcnosti zapamätám. ()

classic 

všechny recenze uživatele

...Asi som práve zažil akýsi „(audio)vizuálny orgazmus”, aký si vskutku už pomaly ani poriadne nepamätám, čo ma opäť obzvláštne potešilo. • Jednak treba jednoznačne zdôrazniť predovšetkým vari i to, že „pochmúrny Švéd”, zaznamenáva zrovna týmto nadmieru vydareným titulom z roku 1953 s naprosto poetickým názvom: Večer šašov, svoje zrejme vôbec prvé: Majstrovské, kinematografické dielo, hodné značného obdivu, a to určite nielen iba z mojej vecnej strany; a zároveň sa po prvýkrát podieľal na exteriérových záberoch: významný, švédsky kameraman Sven Nykvist, ktorý sa tentoraz nielenže zaslúžil o priam vynikajúcu, „výtvarnú stránku”, s maximálnou pochmúrnou účinnosťou; skrátka, z tohto excelentne-depresívneho titulu, doslova sálala neuveriteľne pochmúrna atmosféra, akou sa bude v podstate už len naďalej vyznačovať: režisér & scenárista → Ingmar Bergman; naprieč ďalšími, kinematografickými, dekádovými zárezmi minulého storočia, a to konkrétne spoločne s týmto: Mužom s kinoaparátom, s ktorým vytvorí legendárny tandem, s rovnou dvadsiatkou spoločných úspešných titulov. • Na začiatok by už aj hádam konečne stačilo mojich podnetných postrehov, keď predsa na chvíľu prejdem i k samotnej línii udalostí a vzťahov. Zoznamujem sa s Cirkusom Albertom, pomenovanom podľa zakladateľovi Albertovi Johanssonovi, ktorý prichádza do malého, ospalého mestečka Scania, niekedy na začiatku 20. storočia, spoločne s ďalšími cirkusantmi, medzi ktorými sa trebárs tiež nachádza i pomerne dosť atraktívna Anna, a ktorú by som dokonca mohol považovať i za jeho milenku. Totižto by sa dalo ešte podtrhnúť i to, že na toto konkrétne miesto, ho napokon ťahá aj niečo úplne iné, než len zabávať strapaté publikum, čo sa vlastne napätým spôsobom dopredu očakávaný divák, čochvíľa dozvie. • A čo v takom prípade, keď sa povedzme prekríži cirkusové prostredie s tým divadelným prostredím? Tak presne vtedy však prichádza na scénu: úlisný divadelný herec Frans, kedy mi jeho predstaviteľ v podaní Hasseho Ekmana, svojou fyziognómiou trochu pripomínal írskeho herca Petra O’Toolea, a tak tým pádom automaticky dochádza ku spojeniu: „švédsky Peter O’Toole.” • Konštelácia vzťahov sa medzi ústrednými postavami začínajú akosi šramotiť, a to kvôli pomaly vznikajúcemu „ohňu na streche (maringotky)”, keď následná otázka spočíva v tom, či sa to ešte stihne včas(ne) uhasiť? • Recenzent už medzičasom síce spoznal odpoveď na danú otázku, ale predchádzajúce dianie, ho bude ešte veľmi dlho mátať. PS : A mimochodom, „ponižujúci flashback” zo samého úvodu tohto diela, je dokonalou štúdiou totálne poníženého človeka/ľudí, čo by som asi nechcel prežiť v takomto reálnom zobrazení, keďže sa jedná o niečo EXTRÉMNE NEPRÍJEMNÉ. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Večer kaukliarov je jeden z Bergmanových filmov, ktoré mi dlho unikali. Režisér sa pustil do nemilosrdnej drámy, keď zobrazil drsný vnútorný svet umelcov, v tomto prípade dal do konfrontácie cirkusantov a dedinských divadelníkov. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Melodrama jak má být - intenzivní, katarzní, odkrývající postavy až na dřeň zatímco ony samy vůči sobě pod povrch nahlédnout nenechají. Právě cirkusácké prostředí je jako stvořené pro vypjatost nerovného vztahu, který by však v jiných podmínkách těžko nalezl příslib další šance. Bergman vypráví lehce až rozverně, krajní deprese si nechává na později a Nykvist vše dotváří nádhernými kompozicemi a atmosferickými obrazy jakými jsou především temné komediantské vozy v podvečer putující po horizontu. Velmi překvapila Harriet Andersson - když srovnám její neotesaný a živočišný výkon v Létu s Monikou s kultivovanější a klidnější polohou Anny, zdá se mi až neuvěřitelné, že tyto role vytvořila v jediném roce. Navíc je tento snímek je ucelenější a osobitější než LsM, které více nakládá se stereotypy. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

I když mě tenhle snímek od Ingmara Bergmana vyloženě nenadchnul, musím uznat, že z mnoha scén je vidět, jak mistrovsky je dokázal natočit. Kdy navíc díky černobílé kameře ještě více oceníte hru světla a stínu. Herci (cirkusoví i divadelní) jsou zde ukázáni ve světle jako lidé, ale přesto jsou jiní, zvláštní, nebezpeční a zajímaví. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Je strašná škoda, že to má vleklé tempo a ne zrovna dobře podaný konec, jinak bych byl nadšený. Od Bergmana člověk zpravidla čeká něco hlubokomyslného, avšak tenhle film je výjimkou, nýbrž se jedná jen o psychologické drama - jenže tak dokonale psychologické, jako málokterý film. Už jenom to považuji za umění, hlavně když vím, kolik filmů má jenom problém s tím představit postavy... Nevadí mi ani to, že se dějově jedná o celkem banální příběh, ona v jednoduchosti je síla a tady se to povedlo předvést v plné parádě. A o filmařské a herecké stránce se zmiňovat už asi ani nemusím - tu má Bergman vždy perfektní. Fakt je mi jen líto těch mínusů, protože jinak bych dal plný počet okamžitě, ale i tak je Večer kejklířů povedeným filmem. 4* ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Film Večer kejklířů je kocovinou reality z romantického zasnění. Romantika života je zbavena iluzí, je nucena nelpět ani na vlastní důstojnosti a přijímat pak vynucené kompromisy, opojení se rychle stává bídnou mizérií a niterná rozervanost člověka se poplašeně chytá posledních záblesků mámení a poezie. Muž v životní krizi a v pochybnostech, ponižování mužské důstojnosti, romantické okouzlení vyprchává v přímé úměře se zhoršujícím se stavem finančního zajištění, Ingmar Bergman zavítal do rozervané krajiny lidského nitra, přihodil k tomu prchlivou žárlivost, a ženskou emancipaci, a kulturní zápolení v pěstním souboji a hbité ostří cynické povýšenosti slovních invektiv. Jde o první spojení Bergmana s později proslulým kameramanem Svenem Nykvistem, a, jak je u švédského existenciálního básníka obvyklé, obrazy jsou esteticky vytříbené, rýmu básně podléhá rozmístění i pohyb, kde rozervanost lidského nitra se vylévá na povrch k potěše divákova oka. Hrdinou trudnomyslnosti života je Albert Johansson (velmi dobrý Åke Grönberg), principál Cirkusu Alberti v krizi životní, partnerské, finanční i podnikatelské, Jak bláhové se najednou zdá být romantické pobláznění, přitom cesty zpět již není a před ním čeká mnohé ponížení. Mizérie života v rozpuku bere poslední zbytky iluzí a jakékoliv optimističtější vize věcí příštích. Hlavní ženskou postavou je Anne (pozoruhodná Harriet Andersson), mladičká a atraktivní cirkusová krasojezdkyně a nespokojeně žárlivá Albertova milenka. Nespokojenost se trestá, přesto ponížení není v plánu. Prostředkem trestu a ponížení je Frans (velmi zajímavý Hasse Ekman), sebevědomý divadelní herec, protagonista hlavních rolí a sukničkář, vysmívající se pokoření kořisti i dotčeného. Významnou postavou je Teodor Frost (dobrý Anders Ek), cirkusový bílý klaun a příklad možnosti krutého veřejného zesměšnění samotné intimity vnitřního světa. Důstojnost se stala zapomenutou komoditou. Výraznější postavou je tu také Agda (příjemná Annika Tretow), Albertem před třemi lety opuštěná žena. Emancipace a velmi slušná osobní prosperita je výsledkem mužské nestálosti a nespolehlivosti. Z dalších rolí: pokaždé břitký a jízlivý divadelní režisér Sjuberg (Gunnar Björnstrand), Teodorova kdysi chybující manželka a melancholická medvědářka Alma (Gudrun Brost), obnažující se ženskou nahotu rozverně povzbuzující dělostřelecký důstojník (Åke Fridell), snaživě uspěchaný divadelní inspicient Blom (Curt Löwgren),  realitou střízlivější cirkusový klaun Jens (Erik Strandmark), cirkusový trpaslík (Otto Moskovitz alias Kiki), z překotné ochrany veřejného pořádku rozvztekaný policejní konstábl (Gunnar Lindberg), či malí potomci Alberta s Agdou (Göran Lundqvist a Mats Hådell). Večer kejklířů je melancholická trudnomyslnost života, která náhle podléhá kruté mizérii lidského bytí. Romantika, zbavená iluzí, a prostoupená řeží pochybností vlastního nitra, míří v sebezpytování a postupné i dokonané ztrátě důstojnosti. Život nabízí i hořké příchutě, Bergman z rozervanosti duše vykouzlil působivou poezii intimního existencialismu! Nesmiřitelně krutá to anekdota! () (méně) (více)

angel74 

všechny recenze uživatele

Ponuré existenční drama Večer kejklířů považuji za jeden ze slabších Bergmanových počinů, což ovšem ani náhodou neznamená, že by šlo o špatný film. Prostě mi tak úplně nesedl. Nejvíce mě asi zaujaly, když odhlédnu od děje, siluety cirkusáckých vozů trmácející se na obzoru. Jako by předznamenávaly Bergmanovo mistrovské dílo Sedmá pečeť. Ve srovnání s tímto kinematografickým skvostem však musím jít s hodnocením níž. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Život potulných cirkusantov, v ktorom sa toho veľa nedeje, teda keď odmyslíme, že im neustále chýba nejaké to öre. Cirkusanstké prostredie mi nikdy neprišlo atraktívne a tento film to len podčiarkuje. Bergman má určite aj lepšie filmy. Oceniť možno aspoň dobré herecké výkony. ()

Ixbalanke 

všechny recenze uživatele

Pohled do života cirkusáků s milostnou dějovou linkou, která je možná spíš projevem charakterových vlastností několika osob. Herecké výkony jsou uhrančivé (hlavně na klaunovi jsem mohla oči nechat). Děj je sice rozvláčný a nijak výrazný, ale díky skvělé kameře a hereckým výkonům je to radost pohledět. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

Cirkus veľmi nemám rád a tak ma aj filmy z cirkusového prostredia trochu odradzujú (samozrejme netýka sa to skvelého Cirkusu s Chaplinom). Našťastie ale vo filme Večer kaukliarov o cirkus nejde (z cirkusového predstavenia film ukáže dokopy asi 2 minúty), je to opäť prvotriedna psychologická dráma, v akých je Bergman absolútny majster. A opäť tu zaznieva režisérov obľúbený motív, postavenie umelca v spoločnosti. Umelec (divadelný herec, režisér) je tu (v danej dobe) považovaný za spodinu, pričom ešte väčšia spodina, ktorou aj divadelníci opovrhujú, sú cirkusáci. Veľmi silnou témou filmu je potom pohŕdanie a hlavne poníženie. Popri tom film ešte rieši vzťahové a existenčné problémy ľudí z tejto tzv. spodiny. Trochu mi tu chýbali Bergmanoví dvorní herci, hlavne z jeho neskoršej tvorby, je tu len ako vždy skvelá Harriet Andersson (Anne) a Gunnar Björnstrand (riaditeľ divadla Sjuberg), ktorý ale má veľmi málo priestoru. Napriek tomu musím uznať, že jednotlivé roly boli obsadené typovo skvelo, či už Åke Grönberg ako riaditeľ cirkusu Albert, Anders Ek ako klaun Frost, alebo Hasse Ekman ako herec Frans. ()

Jenni 

všechny recenze uživatele

Motto: "Někteří majitelé cirkusů jsou neskutečně bohatí. Mají domy, diamanty, automobily. Ovšem... v Americe." Náhlédnutí do kočovného života cirkusu Alberti, výslovně principála Alberta a všech těch jeho žen (tu nejdůležitější hraje Harriet Anderssonová), můžeš brát co Bergmanův mezník, kterým položil základy své další tvorby. Na první pohled je to normální příběh (utrmácený cirkus směřuje do města, kde uspořádá večerní představení; předtím však musí být zavrhnut Albertův úmysl připojit se k tamější někdější manželce Agdě, jakož i obdobná choutka Albertovy nynější manželky Anny), ovšem příběh ne tak ledajký. Stejně jako Sedmá pečeť a Lesní jahody je plný symboliky, do níž Bergman halí své vlastní (tentokrát milostné) problémy. Agda je ve skutečnosti Bergmanova manželka Gun a milenka Harriet hraje milenku Harriet. Bergman píše: "Nad naším vztahem se stahovaly mraky: démoni mé retrospektivní žarlivosti ho otrávili. Přestěhoval jsem se do malého hotýlku v nejvyšším patře Söderského divadla... Tam jsem v záchvatu neobyčejně silné misantropie napsal film, který jsem pokřtil na Večer kejklířů." Jako vždy se však tomuhle syčákovi daří mnohem více. Četl jsem, že Večer kejklířů je jakási antibajka, kde místo zvířat chovajících se jako lidi se lidi chovají jako zvířata. Svět putujících maringotek je také velkou alegorií života, mimo nějž je jenom smrtelný únik v podobě živobytí Agdina ("Pro mě je to naplnění" - "Pro mě je to prázdnota.") nebo hněvivá nenávist falešného Franse. Život je opravdu stezka mezi smrtí a ďáblem. A jít po ní dál je skutečným happyendem. Taky bych se často chtěl proměnit v plod, vlezl si do břicha a tam v klidu spal tvrdě a mírumilovně jako by mě někdo houpal v kolébce. Byl bych menším a menším, až by ze mě bylo jenom zrníčko a nakonec bych zmizel úplně. Jenomže na to je vždycky ještě čas. Asociace: Silnice, Sedmá pečeť, Lesní jahody ()

Gastovski 

všechny recenze uživatele

"Škoda, že lidi musí žít na Zemi. Škoda, že vůbec musí žít". Bezútěšný snímek o komediantech, jejich tvrdém údělu a vztazích nejen mezi sebou, ale i se světem, který plesá více, čím je jejich ponížení větší. Zatím nejsyrovější a nejpochmurnější snímek, který jsem od Bergmana zatím viděl. Po druhé projekci se utvrzuji, že 5* je bez diskuze. ()

Lestat 

všechny recenze uživatele

Nadmíru podařený výlet mezi kočovné artisty a cirkusáky, tedy do vod, ve kterých v té době výsostně operoval další z velkých filmařů Federico Fellini. Zatímco v pozdější alegorické Tváři slouží tento mikrosvět pouze jako kulisa, ve Večeru kejklířů je s charaktery bytostně spjat. Členové cirkusu Alberti mají strach z normálního života a zároveň po něm touží. Stereotyp všedního dne nebo svoboda v děravých botách a zablešeném kabátu. Když navíc v takové situaci rozvíří city ještě nevěra, je jasné, že ve večerním představení ukáží trochu víc než by si přáli. Pomyslnou třešničkou je pak boxerský souboj Divadlo Vs. Cirkus. Výborné existenciální drama a(=) Bergman jako řemen. ()

Reklama

Reklama