Po životě

Gervais hraje ovdovělého publicistu, který píše do lokálních novin, dobrých leda jako podestýlka pro kočku, má pěkného psa a těžkou depresi a cítí se být morálně a intelektuálně nadřazen zbytku civilizace. Vzhledem k nepříliš reprezentativnímu populačnímu vzorku, se kterým se v seriálu setkává, se jeho misantropie a nihilismus zdají být odůvodněné (tzn. vyprávění jeho pičování obvykle dává za pravdu). Ostatní postavy, vesměs prázdné karikatury, pro jeho jedovatou zahořklost, která ho společně s psím pohledem jeho feny drží naživu, navíc nacházejí pochopení, protože mu přece zemřela žena (která mu připomíná, jak byl úžasný, ve videích, jež pro něj před smrtí nahrála).___Zápletka seriálu by se dala shrnout do jedné jednoduché věty, dramatu je zde na deset minut, ne na tři hodiny, na konflikty nebo překážky k překonání zapomeňte (a vážně si nemyslím, že měla být bezdějovost a ubíjející stylistická strnulost - střídá se pár studiově působících prostředí, která jsou skoro vždy snímána ze stejných úhlů - způsobem, jak zprostředkovat omezenou akčnost člověka se sníženou hladinou dopaminu - tohle je Netflix, ne slow cinema).___Vytvořený dějový rámec slouží především tomu, aby Gervais mohl na větší ploše sarkasticky komentovat, co všechno jej na dnešním světě sere. To mu ovšem jde mnohem líp v jeho stand-upech, v nichž se zároveň nesnaží být dojemný a dlouze a pateticky nám osvětlovat, v čem tkví kouzlo života (i když se nenávidíte a obklopují vás samí idioti). Mezi cynickou komedií a (autenticky) citlivým dramatem dokázal Gervais díky přesvědčivější práci s postavami a chápavějšímu vykreslení jejich světa balancovat nesrovnatelně líp v Derekovi (kterého společně s Kanclem stále řadím k vrcholům komediální seriálové tvorby).___After Life budí dojem narychlo splněné zakázky, ne díla, kterým chtěl Gervais něco relevantního sdělit či jím otestovat hranice žánru. Párkrát jsem se pousmál (Gervaisův komediální timing je pořád perfektní) a ocenil občas vcelku přesné vystižení života s depresí (dobrý den poznáte podle toho, že se nechcete zabít), ale celkově jde o scenáristicky i režijně smutně odbytou práci, chudou na nápady, vtipy i emoce, kterým by se dalo věřit. (11.03.2019)

Smutný příběh smutného Ricky Gervaise, který tu svojí depresi chce navalit na všechny kolem a všichni kolem jsou naopak tak v pohodě a fajn (až na právníka), že mít takové lidi kolem sebe je jednoznačný sen. Z depresivní záležitosti tak seriál Po životě udělal příjemnou feeling good pohodovku, kde Ricky sarkasticky hláškuje tak, jak kdyby zrovna slezl z pódia udělení Glóbů a sype to na obyčejné lidi, kteří se mu odvděčují vlídností a vděkem. Příjemná, odpočinková věc . Z fajnového anglického prostředí, kterému ty modré slunné dny nevěříte ani za pětník, ale necháte se tím příjemně uchlácholit. (10.01.2022)

Being healthy is just dying more slowly. Ricky Gervais zdánlivě pouze vzal své pódiové alterego z posledního stand-upu a umístil ho do idylického maloměsta. Jenže to by se záhy přejedlo, nemluvě o tom, že by to bylo nemálo samožerské. Nespokojil se však pouze s kontroverzním humorem "na plnou hubu bez příkras" a recyklováním svých oblíbených témat, která propírá ve standupech i podcastech. Řeší především (a náladou trefil) melancholii, ztrátu, depresi a naději. Výsledkem je zdaleka nejlepší kombinace "hořké komedie" za dlouhou dobu; nepamatuji, kdy naposledy bylo něco tak vtipného a posmutněle dojemného zároveň. Je to sice předvídatelné, ale umí to navzdory tématu nelacině vzít "za srdíčko". A navíc to spolehlivě rozvibruje bránici čili jsem mnohdy ani nebyl s to určit, zda slzím smíchy či dojetím. Což přebíjí i detaily, že je to poněkud schématické, že se s jednotlivými postavami po všech šest epizod setkává na jednom a tom samém místě, že spousta z nich jsou jen postavičky spíše než charaktery... No, bylo by toho hodně. Zbylé dvě série sice jsou kolovrátkově "v podstatě to samé", ale zatímco ve druhé to ještě funguje, tak ve třetí již příliš ne, protože v té době jste to samé viděli dvanáctkrát předtím. A lépe. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 |  (09.03.2019)

(3,5*) (02.05.2019)

„NEMŮŽEŠ CHODIT PO SVĚTĚ A BÝT NA VŠECHNY HRUBÝ...“ … „PRÁVĚ, ŽE MŮŽEŠ. TO JE TA KRÁSA. BÝT MILÝ A OHLEDUPLNÝ, PEČLIVÝ, ČESTNÝ, TO NENÍ ŽÁDNÁ PŘEDNOST. JE TO SPÍŠE NEVÝHODA...“ /// Tonyho omrzel život. Umřela mu žena a tak kolem sebe na důkaz smutku šíří sarkasmus. Často vzpomíná u videa. Mluví sprostě. Má hodně truchlících keců… Drama s komediálními prvky. Podezírám všechny, co dali víc jak tři*, že je to za ten optimisticky hezkej poslední díl. Dokázal totiž po těch předchozích pohladit na duši a šířit pozitivní myšlenky. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umřela mi stará. A sere mě to! (– jinak na to nečum). 2.) Neustále přemejšlím, jak je můj život zbytečnej… 3.) Thx za titule „Perverz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (31.01.2020)

1. série - 85% - Svět je prostě někdy to nejhorší místo k žití, to zná každý, komu někdy něco nevyšlo - aniž by se muselo jednat o tak smutně definitivní neštěstí jako u Tonyho. Jednomu pak dokáže nenávratně zkazit den i nevinný konzument zbytečně hlasitě křupajících křupek. Když se takovým světem protlouká Ricky Gervais, který v permanentní přinasranosti neselhává, je rozhodnuto. Tony je mi proto blízký jak v pocitech bezmoci, kdy na něj padá smutná prázdnota okolního světa, tak naštěstí i v kouzelných přelétavých okamžicích malých radostí, kvůli kterým stojí za to žít. I přes epizodičnost jednotlivých příhod a jen opatrně vybudovanou soudržnost se navíc víc než o seriál jedná o tříhodinovou introspekci po všech zákoutích vlastní duše. O to víc mě překvapuje, že chtějí Netflix i sám Gervais zkusit něco tak neuchopitelného zopakovat v další sezóně. 2. série - 85% - Chtělo by se říct jen "to samé v bleděmodrém", ale v takto specificky dramedickém zaměření (tím spíš, když se k dramatu přiklání čím dál silněji) si zopakování úspěchu zaslouží pochválit dvojnásob. Čím jsem starší, tím vzácnější je stav, kdy mě seriál dojme k slzám, After Life to mávnutím kouzelného proutku zvládá doslova každou epizodu. Na to, jaký je Gervais zpravidla poděs, je jeho vyzrálé doznání (v čele s vlastním úžasným hereckým výkonem) upřímné a cituplné. Kdyby se v něm navíc nevyskytoval vulgární psychiatr, patřilo by k němu i nejvyšší hodnocení. 3. série - 70% - Občas se stane, že potkáte člověka, se kterým se dáte do řeči a okamžitě víte, že vám má co říct. Spoustu toho jste věděli nebo znali, ale i tak mu visíte na rtech, protože dokáže zdánlivě obyčejné věci pojmenovat jinak. Když ho potkáte podruhé a on spustí na stejnou notu, poslechnete si ho rádi znovu, protože vám napoprvé mohlo něco uniknout. Jenže když začne o tom samém i potřetí, už máte pocit, že jste klidně mohli být někde jinde. Nebo si alespoň povídat o něčem jiném. Zkrátka a dobře, Tonyho pohled na svět zase zvládne za šest epizod udělat několik veletočů, přestože začínal na stavu permanentního sundávání všech, co se v jeho okolí vyskytnou. A já jsem natolik loajální, že by mě to nerozhodilo a rád bych s ním tu procházku absolvoval zase. Ale co dělá v příběhu Brian, to mi hlava nebere. Když už zmizel otravný psychiatr, dostává se do popředí právě místní vágus, který nejenže napovídá jen a pouze historky plné vulgárních nesmyslů, ale pro jistotu se ještě pokaždé vrátí s nášupem. Právě kvůli téhle chodící nechuti jsem původně s hodnocením byl ještě níž, ale nechal jsem se uplatit dokonalým finále, které nějakou záhadou nikdy nesklouzne do laciného slzopudu a stejně ze mě vyždímalo úplně všechno. I nekonečně dojímat se totiž dá s chlapským nadhledem. (04.04.2019)

// Melancholický trip do života člověka, který někoho ztratil, a má problém se s tím vyrovnat. V podstatě je to téma tak silný a běžný zároveň, že se s tím člověk dokáže ztotožnit i přes to, že hlavní roli hraje protiva Gervais. Nevim, jestli je to lepší než terapie, určitě to ale bude zábavnější, zhruba srovnatelně dlouhý, a podobně tak smutný v několika částech. Velkej bonus za psa. What would we do without them? :) P. S. skvělej soundtrack! (07.09.2019)

S01: S rezervou - komu se tohle nelíbí, může za to buď věk, netrpělivost (a v tom případě jsi tomu dal max dva díly), anebo jsi jen zhovadilá bezcitná p*ča. Mile sarkastická, decentní a hluboce lidská humorná smutňárna o dealování se smrtí a smyslem života, se spoustou klasických gervaisáckých témat a motivů. Hlupáctví, ateismus, zvířátka. ♪♫ 90% S02: Stejně dobrá, ne-li lepší řada - jednoduchá s hloubkou, prostor poznat lépe jednotlivé postavy, přičemž ani jedna není otravná, zármutku a srandy kopec. Nemusí to sednout všem, kdo ale rád Rickyho, tady to je jeho top. 90% S03: 80% "It’s funny, sad, and it’s not very long. Just like life." (11.03.2019)

Jasně, od začátku je to čitelné a tušíme, jak to dopadne. Na druhou stranu After Life místy pěkně tne do živého a jindy zase dojímá efektivně jako máloco. Nemluvě o očekávatelné vtipnosti. Gervais prostě pořád umí. 90% (09.03.2019)

Osobní. (13.06.2020)

I když tu Ricky na potkání každého stírá, není to řachanda, ale naopak dost deprimující záležitost, která se postupně překlopí do feel good story. Má to fajn postavy a hlavně srdíčko, velmi silný moment byla Rickyho kontroverzní pomoc feťákovi, ale všechno to rozjímání o smyslu života vyústilo jen do pár ohraných mouder. (25.04.2020)

(Viděny všechny díly) „Proč jsi tak sarkastický?“ - „Protože pak nemám potřebu zabíjet lidi, včetně sebe.“ Tony je osina v zadku, brutálně upřímná a odporná k okolí. Důvod? Tu, kvůli které rád žil, už ztratil, takže trpí a dává to sežrat ostatním. Díky své „superschopnosti“ si totiž dělá, co chce. Dochází k „empatickému“ psychologovi, šikanuje pošťáka, navštěvuje otce, co „netuší“, má zvláštní úkoly pro prosti…sexuální pracovnici (!), štve kolegy, pohrdá svou prací (vede hraní na flétny společně s pudingy), drogy mu „dealuje“ bezdomovec, chodí venčit psa a pouští si vzkazy zesnulé ženy. První řada funguje takřka dokonale, druhá už je o něco slabší, u třetí jde cítit, že se Tony a ostatní loučí (ku prospěchu seriálu, další natahování by už bylo moc). Humorné situace si seriál ponechal, jen přibylo těch vážnějších a sentimentu. Celkově to vidím na ještě slabších 5*. „Co byste poradila ostatním, aby měli tak dlouhý život?“ - „Nechtějte to! Je to na hovno. Bolí už jen být naživu. Můj typický měsíc? První týden mám sračku. A další tři týdny? Nevyseru se vůbec!“ (08.09.2019)

Smutnější komedii jsem dlouho neviděl. Hlavní hrdina je v těžké depresi a ani na chvíli o tom nepochybujete, chtěl by úplně nekomediálně spáchat sebevraždu a také se o to několikrát úplně nekomediálně pokusí, jeho život je jenom sled ubíjejících stereotypních situací proložených setkáními s rlzně výstředními obyvateli malého městečka, kteří udělají cokoliv, aby se dostali do novin - češou své novorozeně jako Hitlera, hrají nosem na dvě flétny, vyrábějí zvláštní rýžové pudinky (o chlebu nemluvě)... Jestli má Gervaisův Tony v něčem štěstí, tak v tom, že má psa a že nad ním ostatní ještě nezlomili hůl. Odpověď na otázku, jestli tu hůl nezlomil ani on, sice nakonec není překvapivá, ale komu by to vadilo, když se na to tak pěkně dívá. (21.04.2019)

After Life se tváří jako cynické, upřímné, ryzí a pravdivé nahlédnutí za klišé, formálnosti a pod povrch. Vždyť je to ale hrozně nepřesvědčivé, patetické, repetitivní a schematické. Gervais je možná dobrý komik, ale není dobrý scénárista ani velký myslitel. (20.02.2020)

nihilistickej Ricky, nejlepší Ricky. (20.04.2020)

První série: Tonymu zemřela manželka a musí si projít různými fázemi truchlení. Hodně mluví o tom, jak bude na všechny zlý, ale ve skutečnosti z něho kdovíjaký drsňák není. Když dělá v novinách, tak jsem trochu čekal, že se z něho stane nějaký hustý gonzo novinář, co bude jako komentátor nadávat na svět, ale ne, obvykle si jen dělá srandu ze své trochu prostodušší kolegyně nebo třeba jen nadává na lidi, co příliš hlasitě jí nebo zívají... Hlavní hrdina má občas pěkné postřehy, ale nemůžu si pomoct, Ricky Gervais by je dle mého názoru dokázal ve svém ne-truchlícím já podat mnohem zábavněji. After Life MÁ pár temnějších momentů, ale moc se mi nelíbilo, jak má Tony obrovské štěstí na lidi kolem sebe. Jeho rodina, kolegové v práci, náhodní lidi... Drtivá většina se k němu chová trpělivě, moc ho neobtěžuje a naopak mu často lichotí, jak je úžasný. Obávám se, že většina lidí, co přijde o někoho blízkého, nemá ani zlomek tak skvělých lidí kolem sebe. Jo, je docela fajn sledovat jak se pak Tony postupně přátelí s obyčejnými lidíčkami, ať už jde o paní na hřbitově či tlustou prostitutku, a musím říct, že se seriál velmi slušně vyhýbá různým klišé, ale na druhou stranu je to taky místy slušný patos. Nejvíc mě mrzí, že After Life není nijak zvlášť vtipný. Jak jsem říkal, dobře nakousnuté témata, ale Ricky Gervais by to řekl ve stand-upu nebo i jen obyčejném rozhovoru v nějaké talk show mnohem líp. Docela zajímavý seriál, ale nic extra. (7/10) (12.05.2020)

Keď uvážim, že všetko to vymyslel, napísal, zrežíroval a ešte si aj zahral hlavnú postavu Ricky Gervais, tak to treba len pred ním sňať klobúk, bravooooo..... Aj keď ide o miniseriálik, tak sa na to kľudne dá pozerať aj ako na jednoliatu ťaživú, smutnú a depresívnu drámu o vyrovnávaní sa so stratou blízkeho človeka. Len tu ešte navyše vás sem-tam prekvapí aj vtipný moment, ktorý vždy do celkovej koncepcie príbehu a myšlienok zapasuje geniálne. A k tomu množstvo skvelých postrehov a presná sonda do duše takto smútiaceho človeka... No perfektné, emočne bohaté, majstrovské... jasný plný zásah a vrelé odporúčanie k tomu. (05.04.2019)

Je to nebezpečně příjemný, až si pár lidí může začít přát, aby jim taky někdo umřel. (14.04.2023)

"Fuck that, Netflix already bought this show", jak řekl Ricky v listopadu 2019 v pražském Kongresovém centru v rámci svého (tehdy) nejnovějšího stand-upu Supernatural... Nevadí mi, že Ricky stárne, že se jeho tvorba proměňuje a že After Life de facto vůbec nepřipomíná třeba The Office nebo Extras (až na to, že točí svoje oblíbené herce). To je přirozené. Třeba Derek byl taky hodně jiný než cokoli, co dosud natočil, ale ten byl vynikající. A neodsuzuju ho primárně za to, že se po letech "Jsem nezávislý, alternativní, točím si, co chci" zaprodal takovému gigantovi jako Netflix a řekl si "Fuck it, důchod se blíží, jeho peníze nesmrdí, ať si každý říká, co chce, pětkrát jsem moderoval Golden Globes, mám X-krát BAFTU a Emmy"... Spíš jde o to, přesně jak píše Matty, že After Life je... co? První série ještě jako jo, když člověk přistoupí na to, že to de facto není komedie, ale drama. Druhá série však seriál nikam neposouvá, naopak ubíjí svou repetitivností, kdy Tony jde třikrát za díl na lavičku pokecat s Anne, třikrát jde navštívit otce, třikrát venčí psa, třikrát řekne Lennymu, jaké to je tlusté nechutné prase, třikrát zajde za úplně vyšinutým psychoušem, třikrát si pobrečí, třikrát se vožere a třikrát fňuká u starých videí s Lisou... Jediná změna je, že v první sérii se chce zabít, kdežto v druhé pořád dokola opakuje, jak už to je lepší, jen aby každý jednotlivý dialog zabil tím, že to stočí na Lisu a začne brečet... Veškerou svou tvorbou se snažil něco říct, na něco poukázat, ale tohle je vskutku akorát velice povrchní "Život / vztah je to nejcennější, co máme, buďme hodní ke svým životním partnerům, než nám umřou"... 40% (1. série - 70%, 2. série - 20%) (08.05.2020)

Ricky sa vrátil so zaujímavým projektom, v ktorom stupňuje citlivosť. Prvá séria je veľmi vtipná, druhá viac tlačí na city. Respektíve je ešte citlivejší, lebo tá prvá sada tiež nebola len komediálnou. Nechýba tomu ten super ironický humor, ale ten nával emócii tu tentokrát prevažuje. Až by som povedal, že je to osobná výpoveď Rickyho, hlavne vo vzťahu s otcom. Teším sa na tretiu sériu. (02.07.2021)