Po životě

Výrazně cynicky nihilistický náhled na život z pohledu člověka, jenž se domnívá, že o vše přišel, proto přeskakuje zábrany slušnosti a jakési základní společenské morálky a okolní dění komentuje tím záměrně nejméně přijatelným způsobem. Ricky Gervais si nebere servítky (což trefně prezentoval i na posledních glóbech) a dělá to sakra dobře. 8,5/10. (23.06.2020)

Už to sice má znaky nastavované kaše, ale Ricky naštěstí umí a za pomoci dobře napsaných postav, malebné atmosféry anglického maloměsta a stále trefných frků dokáže diváka udržet a dokonce naladit na třetí sérii, již bych v budoucnu uvítal. 7,5/10. (23.06.2020)

První série rozjela skvělou černohumornou komedii o truchlení, uzavřenosti, životní vyprázdněnosti a snaze se postavit zpět na vlastní nohy a něco znamenat. Druhá série na to sice hůř, ale pořád stále dobře navázala a udržela se v kolejích zlého humoru, který je pro Rickyho tak typický. Třetí a závěrečná série je však dno, na které jsem myslel, že se Ricky se svým projektem nikdy nedostane. Z dříve drsného, nekompromisního a schválně trapného humoru tu zůstala jen ta trapnost, avšak ne ta vtipná trapnost, ale ta trapnost, která člověka užírá k smrti tou neskutečnou pokleslostí rádoby vtipných momentů. I scénáristicky se Ricky dostal do velmi slepé uličky. Dějová linie, která má uzavřít celý seriál tu přešlapuje na místě, hlavní hrdina působí jako kdyby na něj události předchozí série neměly žádný vliv, takže dělá neustále to stejné, kouká na videa své ženy z dob, kdy byli všichni šťastní a naživu, párkrát se pousměje, občas ukápne slzu a… to je vše. Ostatní postavy také zabředly do bažiny průměru, karikaturní figurky to jsou stále, ale jejich příběhové oblouky plné výše zmíněného trapného humoru buď nikam nevedou a když náhodou ano, tak buď nekončí, nebo skončí scenáristicky nejvíce jednoduchou alternativou, která se zrovna nabízela. Smutné zklamání a ještě smutnější konec něčeho, co mělo na začátku všechno a z čeho nezbylo skoro nic. (20.01.2022)