Sex ve městě

Holky si zkrátka a dobře vysvětlí, uznají jací, že jsou to ti chlapové nemístné zrůdy, popřípadě úžasní týpci, sejdou se poté ve své oblíbené kavárně a poskytnou náměty k vzájemné konfrontaci. Díl od dílu. Z oněch zrůd a týpků se stávají týpci a zrůdy. A úžasní. Někdo menší, někdo dojde milosti absolutní a jiný se dostane na listinu, která by, aby bylo všemu učiněno zadost, končí nejlépe přejetím černým Mercedesem, jiný se stane favoritem, chápajícím i ty nejzasutější hlubiny duše ženy. Občas obleček. Vše je však vysvětleno tak jak se má. Nakonec uražen není nikdo. Politická korektnost nabývá díl od dílu důležitosti. Kyblíček na zvratky sebou. (03.05.2009)

Tak teď opravdu nevím jak tenhle seriál definovat. Asi jako feministicko ejakulační sitcom využívající eroticko expanzivních prvků za účelem dosažení emocionálně apatických stavů leckdy končících až mírnou nepochopeností děje. Ufff. Jde tu vlastně o spoustu věcí, o spoustu činitelů jež mají ten a jeden samý důvod, podtext či podmět. Sex! Na jednu stranu oceňuji otevřenost a spontánnost děje, na druhou zas nechápu některé pochody v mysli hlavních hrdinek, kdy oplakávají rozbitou botku nebo se hádají u výlohy kabelek. Leckterá moudra mají hodně do sebe a stojí za úvahu, jiná zas nedojdou k jednoznačnému uplatnění. Na sitcom je to leckdy málo vtipné, takže spíš jde o filozoficko-konverzační komedie. Opravdu nevím jaké hodnocení zvolit, neb za jeden díl bych vpálil plný počet, jiný by sotva obstál s jednou hvězdičkou. Takže to řeknu asi takhle: "Sou věci v životě lidském, ke kterým vede jednoznačně vytyčená cesta, ale pak jsou taky věci v životě lidském kde tu cestu musíme teprve hledat." A právě o tom hledání (asi patrně, doufám) je tenhle seriál. Mamamíja, co to zas kecám. (10.08.2004)

Ukázka toho, kam až můžoudojít stupidní představy debilních amerických feministek o emancipaci. Ženy, které prdí a krkají, kouří na ulici, plivou a klejí, jsou agresivní a loví chlapy, opilé a uvřeštěné, se mi prostě hnusí, je to tak. Téhle sbírce frustrovaného pseudosebevědomí bych dal akorát pár facek. SJP je nosatá hrůza s obarvenou palici, a ne módní ikona a kráska světa, jak se snaží tvrdit bulvár (05.06.2008)

Vynikající seriál, který (ano, cituji tak trochu záměrně Vesničku mou střediskovou) nastavuje zrcadlo nechápajícímu, omezenému českému samci, zblbnutému obavami, že ta emancipace už nám mlátí dole na vrata. Ne, což i při tom, jak moc nesnáším feminismus a jak moc si myslím, že muži a ženy jsou zásadně odlišné bytosti, nemohu nevidět, že tenhle seriál tuhle čtyřku třicátnic a jejich životní styl NIJAK neglorifikuje, ale spíše pobaveně, s odstupem a pochopením přibližuje, komentuje a hladí?? Zkrátka další ze seriálů americké (konkrétně vynikající HBO) dílny, který se nehodí do krámu vykladačům zlatých (ve skutečnosti Rodinnými pouty a podobnými lejny zasmraděných) českých ručiček. Jedna (ale ne úplně celá) hvězdička dolů za přece jenom jistou zdrátu tempa v sériích 4-6. (17.08.2007)

Tvůrcům se tady daří zajímavá věc - natočit čtyři neobyčejné krávy tak, aby na první (a pro některé diváky i druhý, třetí..) pohled vypadaly sympaticky, dospěle, ne-li moudře. A v tom je právě ten problém. Nebo jinak : Mám pocit, že jisté mé kamarádky byly svého času docela normální - předtím, než začaly sledovat tento seriál. (03.08.2009)