poster

Strach a chvění

  • Francie

    Stupeur et tremblements

  • slovenský

    Strach a chvenie

  • anglický

    Fear and Trembling

Komedie / Drama

Francie / Japonsko, 2003, 107 min

Režie:

Alain Corneau

Předloha:

Amélie Nothomb (kniha)

Scénář:

Alain Corneau

Kamera:

Yves Angelo

Producenti:

Alain Sarde

Zvuk:

Pierre Gamet
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mat.ilda
    ****

    Zábavné, děsivé i poučné! Přesně takhle jsem si představovala pracovní zkušenost cizinky v autoritářské japonské firmě, tedy až na Améliinu nepochopitelnou podřazenost. Ovšem její humorný nadhled plně chápu, a jistě bych ho byla rovněž schopna... hned, jak bych se vrátila z psychiatrické kliniky :-)(23.4.2010)

  • gudaulin
    ***

    Přiznám se, že jsem pod dojmem informací o filmu z doby jeho premiéry čekal něco trochu jiného, vzpomínám si, že v Japonsku měli po jeho uvedení do kin diváci řvát smíchy a považovali snímek za skvělou komedii. V tomto žánru je konec konců Strach a chvění zařazen i na CSFD. Ne, že by se ve snímku neobjevily absurdně komické momenty, ale humor je koncentrovaný spíš do podoby jízlivého sarkasmu a vyplývá opravdu z absurdity viděného. Ve skutečnosti jde spíš o místy docela nepříjemné absurdní drama o konfrontaci dvou kultur, když mladá Evropanka s plynnou znalostí japonštiny odejde do Japonska a nastoupí jako překladatelka a tlumočnice u velké japonské korporace. Shodou okolností u nás nedávno vyšla kniha Modrooký zaměstnanec japonské firmy Naila Murtagha, která pohled Amélie v podstatě potvrzuje, i když mužské zkušenosti jsou přece jen poněkud příjemnější. Japonská společnost je tradicionalistická a svázaná obrovským množstvím rituálů, takže je pro cizince prakticky nemožné se adaptovat. Podezírám sice Amélii Nothomb z určité snahy konflikty vyhrotit tak, aby v jejím románu vypadaly zajímavěji, ale v tom zásadním je její vyprávění určitě pravdivé. Spíš než o opravdu kvalitní film jde o film zajímavý a provokativní, navíc typově dobře obsazený. Sylvie Testud vypadá jako kombinace vyplašeného kuřátka a jehňátka odevzdaně kráčejícího na porážku a jakkoliv si ji nevybavím z žádného jiného filmu, tady se se svou rolí vypořádala víc než se ctí. Potíž ale v mém případě spočívá v neschopnosti ztotožnit se s její postavou a její motivací, protože soudný člověk by udělal čelem vzad už první den, kdy se u zaměstnavatele setká s koncentrovanou nevraživostí, blbstvím a agresivním mobbingem. Normální člověk by toho měl dost už za pár dní a nemarnil by celý rok svého života v prostředí plném nepřátelství a nepochopení. Zvlášť když disponuje takovým vzděláním a znalostmi, díky nimž by okamžitě sehnal prestižní zaměstnání u kterékoli světové firmy. Celkový dojem: 65 %. V téhle souvislosti je dobré připomenout, že japonská společnost trpí extrémně nízkou porodností, navíc je ekonomicky tak na výši, že řada málo prestižních zaměstnání nemůže být obsazena etnickými Japonci, takže do země přicházejí vedle Číňanů a Korejců taky slušné množství latinoameričanů, které ale japonská společnost integrovat v žádném případě nechce a neumí.(2.5.2010)

  • emma53
    *****

    Moje počáteční pocity byly silně ambivalentní, ale ani ne po půlhodině se roplynuly a mohla jsem tak vidět jednu z nejzvláštnějších dramédií v poslední době. Dva rozdílné světy, dvě rozdílné kultury, dvě rozdílné ženy, každá s trochu jiným přístupem k zaměstnání, kdy jedna chtěla hlavně uplatnit své vzdělání a druhá toužila dosáhnout co nejvyššího stupínku v hierarchii firmy. Rozdílnost obou žen byla jasně vyjádřena metaforicky, například i v jejich vizuálním projevu. Jestliže si Alain Corneau přál, aby film byl originální a přitom působivý, tak se mu to rozhodně povedlo a já byla maximálně spokojená. Osobně jsem byla nadšená z vnitřních monologů hlavní představitelky, kterou hrála naprosto skvěle Sylvie Testud. Amelie to rozhodně neměla jednoduché a i kdyby jen polovina z toho co jsem viděla, byla pravdivá, tak před ní smekám i když předpokládám, že to v některých momentech bylo až příliš nadnesené.(2.12.2012)

  • igi B.
    *****

    Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009)(12.10.2009)

  • Yaan
    ****

    Čekal jsem sondu do duše současného Japonska. Místo toho se mi dostalo sondy do duše ženy v současném světě. A musím říct, že šlo o sondu inteligentní, kvalitní a vcelku vtipnou - i když bych snímek asi nenazval přímo komedií. Japonská firma je v příběhu pouze kulisou náročnosti dnešního světa. Myslím, že kdybych sám byl ženou, přechýlí se mé hodnocení k hvězdičce páté...(21.4.2010)

  • - Zenová zahrada, kde se setkává Amélie (Sylvie Testud) s Fubuki (Kaori Tsuji) jako malé a na úplném konci filmu, se jmenuje Ryouanji 竜安寺 . Jedná se snad o nejznámější kerasansui (suchá) zenovou zahradu na světě. Pochází z 15. stolétí a nachází se v městě Kyoto. (renhoyek)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace