Strach a chvění

Ztraceno ve skladu (toaletních potřeb).. Dle tradice se má před císaře přistupovat se strachem a chvěním a pokud jste žena, rovnou nechte na recepci tokijské firmy Yumimoto i sebeúctu a drtivou většinu evropských pracovně-vztahových zvyklostí, neboť vás právě čeká po boku Sisyfa roční angažmá u velkého šutru. Ne nadarmo se říká, že mrav se liší krajem a zfilmovaná mandlově hořká autobiografie Amélie Nothomb vám dokáže vykouzlit trvalý úsměv na rtech i když k smíchu vlastně vůbec není.. (26.04.2010)

Velmi zajimavy pohled do pracovniho prostredi Japnoska. Vtipne to sice misty je, viz. over-the-top obezni vice prezident zerouci cokoladu z Marsu, ale mnohem vic, nez komedie je to realisticky pohled na rozdily mezi Japonskou a zapadni mentalitou. Muze to pusobit smutne a drsne, ale je to svym zpusobem logicke, kdyz nekde zacinate, obzvlast jako cizinec, bude to hardcore. V japonskych firmach si na druhou stranu mnohem vic ceni veterany a dlouhodobe loyaalni zamestnance, coz je pozitivni koncept a neco na co se v CR vetsinou vubec nehraje. 7/10 (09.01.2013)

Vskutku svérázný a nic neříkající film, ale jen na povrchu - naopak skrývá mnohé a po "prokřupnutí" slupky je velice zábavný. Příběh mladé Belgičanky Amelie, která se (se vzpomínkou na dětství strávené v Japonsku) vrací zpět do Tokia - obdivuje totiž japonskou kulturu, tradice, tokijskou megalopoli. Nastupuje do práce, kterou podle všeho získala velice obtížně. Záhy ale zjistí, že obtížnější bude vydržet. Její, zprvu dobré vztahy, se zhoršují a zhoršují. Amelie se naučí bezmoci. Situace se tak hrotí, až do bodu, kdy si uvědomíte, že je vše myšleno vtipem - katarze se ale nekoná ! Tragikomično stoupá s vaším vztekem - atmosféra houstne. Blíží se konec filmu a s ním i konec pracovní smlouvy. Amelie ale vyhrála - přece - kde by brala materiál pro své knihy, až se stane úspěšnou autorkou mezi svými v Evropě ? (12.08.2010)

Velmi drobný až téměř minimalistický příběh francouzské dívky Amélie z prostředí kanceláře v japonské obří firmě, kam se této křehké Evropance podařilo obdivuhodně proniknout díky výborné znalosti japonštiny, od první chvíle je však vnímána spíše jako nějaká kulturní rarita čí vetřelec, proto je ostře a bolestivě konfrontována s celou řadou více či méně pochopitelných psaných a spíše nepsaných pravidel přísné firemní hierarchie, kdy se svým počátečním přístupem iniciativního nadšence opakovaně naráží, vzdá se tedy, rezignuje na své ambice vyniknout a nechá se sebou dále již jen nadřízenými smýkat ke stále pro firmu bezvýznamnějším činnostem, už jen aby nějak přetrpěla ve firmě celý ten smluvní rok, nic víc, opravdu skvělé dílo, něžně doprovázené hudbou Goldbergových variací J. S. Bacha, naplněné jemnou nadsázkou, chytrým, i když hořkým humorem, prostě nádherná, až jakási srovnávací studie dvou tak zřetelně odlišných kultur. Zajímavý komentář : Fridecka (19.07.2012)

S radosťou som zasvätila život bezduchému zhovadeniu. Na čo, ja hlúpa, som študovala univerzitu, keď sa moj mozog rozvíjal opakovanou stupiditou..zopakujme si: ako malá som chcela byť Bohom, potom Kristom, potom, vedomá si svojich prehnaných ambícií, by som prijala rolu mučedníčky. V dospelosti som potlačila svoje velikášstvo a nastúpila ako tlmočníčka v japonskej firme. Tam zo mňa urobili účtovníčku. Napriek tomu moj extrémny pád nešlo zastaviť. Bola som preložená na miesto "ničnerobenia" ( čo bolo pre mňa stále dosť dobré ). Tak som dospela k svojmu konečnému zaradeniu: k upratovaniu záchodov. AVŠAK CESTA OD BOHYNE K ZÁCHODBÁBE, TO JE TEDA CESTA..následne som ale pocítila zvláštnu úľavu. Keď čistíte umazanú misu, nemusíte sa báť, že klesnete ešte hlbšie.. (12.10.2009)