Režie:
Martin FrantišákObsahy(1)
Sugestivní divadelní adaptace filmového scénáře J. Křižana v režii M. Františáka. V hlavních rolích I. Bareš a T. Šulaj. Režisér Martin Františák buduje představení na půdorysu příběhu známého ze stejnojmenného filmu, kdy v postavách Jury Barana (Tomáš Šulaj) a nemanželského syna Sekala (Igor Bareš) spolu soupeří dobro a zlo za oportunistického přihlížení vesnice. Divadelním adaptacím divácky úspěšných filmových děl lze někdy vytýkat, že sázejí právě na známost titulu – to u této inscenace neplatí. Jednak se Martin Františák ještě za života Jiřího Křižana podílel na vzniku scénáře, jednak se podařilo příběh ztvárnit divadelními prostředky, takže vzniklo svébytné dílo. Předností Františákovy dramatizace i jeho brněnské inscenace je především to, že se neomezuje jen na konstatování zla a sledování jeho následků, ale hledá jeho kořeny ve faktu parchantství prosáklého celou vesnicí. A to tak důsledně, že se parchantství stává hlavním tématem inscenace. Tomáš Šulaj byl za roli Jury Barana nominován na Cenu Thálie 2016. Dušan Hřebíček byl za roli holiče Záprdka navržen do širší nominace Cen Thálie 2016. (Česká televize)
(více)Recenze (2)
Shodou okolností jsem na tomto představení byl nedávno v brněnském Mahenově divadle a musím říct, že jsem byl nadšen. Scéna divadla je skutečně krásná a provedení hry bylo excelentní. Otáčivé jeviště a samotná prezentace včetně vkusně působící hudby měla obrovské kouzlo. Herci skvělí a dobře obsazení, nejvíce mě ohromil Dušan Hřebíček v roli Záprdka, z něho to zlo, odpornost a slizkost přímo sálala. Miluji i film, pro který Jiří Křižan napsal scénář, oproti němu jsou zde dvě závěrečné a zásadní scény přehozeny, ale na působivosti určitě nic neubírají. Rád se na Sekala ještě někdy do Mahenova chrámu vypravím. Brzy mě tam čekají Petrolejové lampy a věřím v minimálně podobný zážitek. ()
Můj první divadelní záznam a hned dám čtyři hvězdy i za tu premiéru objevení něčeho pro mne nového ( moje poslední divadelní představení bylo v reálu někdy na gymplu kdysi..) Divadelní hra s příběhem stejným jako legendární film s Bartoškou a polskými herci. Je zajímavé porovnat oba umělecké útvary a musím konstatovat, že když si člověk zvykne na divadelní herectví - aneb teatrálnost aby byla vidět i v poslední řadě, tak se mu dostane stejně poutavý a stejně dobře zahraný příběh. Musím vyseknout poklonu všem hercům a obdiv Aničce Stropnické, která zahrála scénu znásilnění i s mírným odhalením. ()
Reklama