Bez viditelných příznaků

„Peklo. Prostě peklo.“ Tak popisuje ukrajinská válečná bojovnice, účastnice bojů na Donbasu, svou zkušenost z fronty po návratu domů. Nespavost. Neschopnost fungovat ve společnosti. Odcizení se i těm nejbližším. Oksana Jakubova znovu bojuje. Ne už s nepřítelem tam venku, ale kdesi uvnitř. S posttraumatickým syndromem. Uklidňující a empatické hlasy pracovníků kyjevského rekonvalescenčního centra se zdají být příslibem návratu k normálnosti. Ale té Oksana za tři roky ve válce moc nezažila. Záběry na Oksaninu tvář, její gesta, pohyby i strnulost se ve velmi fyzickém, zblízka snímaném dokumentu prolínají s intimní zpovědí ženy, kterou válka připravila o schopnost „normálně“ se bavit, ale ne o schopnost sdělovat. (Jeden svět)