White Darkness
Režie:
František ČápKamera:
Václav HuňkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Július Pántik, Mária Prechovská, Boris Andrejev, Nataša Tanská, Jozef Budský, Ladislav Herbert Struna, Oľga Sýkorová, Július Bártfay, Dana Medřická (více)Obsahy(1)
Vrcholí druhá světová válka. Skupina partyzánů je během hustého sněžení zatlačena do hor. Několik zraněných a ošetřujících se skryje v zemljance, kde však brzy dochází zásoby a obklíčení je blízko. Dramatický válečný film vykresluje intenzivní prožitky slovenských partyzánů, ohrožených nejen německou armádou, ale i hladem a vlastními strachy. (NFA)
(více)Recenze (23)
Nemohu opominout čas vzniku a také politické klima, ve kterém byl příběh natáčen. Je třeba říci, že Slovenské národní povstání, kterého se zúčastnilo i mnoho Čechů, budí stále na různých diskuzích rozsáhlé debaty o tom, jak a proč se tak stalo. Režisér František Čáp zfilmoval předtím lepší filmy. Nastavenou dramatickou laťku sráží poněkud hloupé momenty. Nicméně jako celek na svou dobu to není vůbec špatný. ()
Válečný snímek s několika logickými chybami. Rozkošná je ta, při níž chlapec, jemuž pižlá Pántik prsty, nesmí křičet, tak mu Andrejev hodně hlasitě zpívá. Ale budiž. Jinak je to dobré válečné drama. ()
Tatranská fujavica bola cítiť aj z televizora, herecké výkony obstojné, atmosféra taktiež. Paradoxom je, že akčné scény boli slabinou ( väčšinou zbytočne naťahované ) na úkor hlbšej sondy skupinky partizánov, čakajúcich na pomoc. Mohla to byť pravá vojnová dráma... ()
Trikrát s ... Július Pántik: ČST 1 = 29.8.1986, český film nakrútený v slovenčine (20.2.2011) ()
Velmi povedené válečné drámo, kterému z dnešního pohledu poněkud ubližuje patetický závěr. Inu, točilo se to pár let po válce. ()
Je to velmi dobové, takže nakonec i patetické, ale opravdu až nakonec. Ale to zcela vyvažuje či převažuje ten neobvyklý a ne zcela klasický hrdinský námět a dobře vystižená atmosféra strachu, bezmoci, psychického stresu. ()
Snímek, kde jsem chvílemi měl i pocit, že to je skoro až dokument, že tohle se skutečně děje. Velmi dobře je zde zachycena krajina, ale příběh a vývoj postav se nakonec rozmělňuje a je tak nějak očekávaný, tradiční, nějak mě to nedokázalo strhnout a postupně mě zájem o jejich osud spíše opouštěl. ()
Film měl premiéru dřív, neboť byl uveden na I. Filmovém festivalu pracujících, který se odehrával ve dnech 28. 7. - 3. 8. 1948 ve Zlíně (o rok později již Gottwaldově) a verdikt dělnické poroty (respektive Čápova reakce na něj) se mu stala osudnou Bílá tma tak byl poslední Čápův film natočený v ČSR. ()
Samozřejmě, sovětští vojáci za Stalina běžně zdolávali horské štíty s chlapem na zádech. Ale že by se našel Slovák, který polámaný, omrzlý a napůl v bezvědomí vydržel viset na zádech druhého chlapa, tomu prostě nevěřím. Musel být přikurtovaný nebo přilepený. A to nám neukázali! Moje důvěra v historickou akurátnost tohoto filmu je tak poněkud nalomena. ()
Film o hrstce zranenych partyzanu ve slovenskych horach. Vyborna atmosfera, kdy zima doslova tloukla na okna meho bytu - slunecny zarijovy den:-). Velmi ocenuji take vykresleni jednotlivych postav. Mozna by filmu sluselo vice akce a napeti, pak take prirozenejsi chovani nemeckych vojaku, coz vsak vzhledem k roku nataceni se da pochopit. ()
Málo známa česká vojnová dráma v slovenčine odohrávajúca sa v slovenských horách počas esnepéčka. Napriek tomu, že je z filmu poznať to, že vojna bola ukončená len toť nedávno, nacisti sú iba psi a že bratia Sovieti nám budú pomáhať "naveky", tak je to zdarilá dráma, jak po dramatickej, tak po akčnej stránke. Nechýba dobrá atmosféra, hlavne keď sa horami preženie metelica. Kopa slovenských hercov starej gardy tu dostala priestor - niektorí však nie celkom plný...napr. Valacha odstrielia hneď prvej minúte, keď sa objaví vo filme, Durdík st. sa tiež dlho neohreje, Chudíkovi vidíme iba ústa a nebyť záverečných titulkov, ani by som ho nespoznal, Dibarbora a Zachar plnia zasa vedľajšie role nemocných s ironickými a lakonickými poznámkami. Pre Máriu Priechovskú je to prvá filmová rola. Ako pocta vlastencom bojujúcim a umierajúcim za svoju vlasť film spĺňa svoj účel. ()
Hory, vitr, snih, partyzani, spaginy, esesaci, psi, vesnicani. Proste vsechno, co chcete v tomto typu filmu videt. Za zeny pak Sykorova, Tanska a Prechovska. Samozrejme je cely film protkany idealisaci, ale to tak proste je. Hlavni borec je sef partyzanu, coz je samozrejme sovetsky clovek. Za me dobry. ()
Skupinka lazarových partizánů se ukryje v zemjance v horách načež finále je, že je najdou Němci a oni statečně bojují. " jak můžu střílet těmahle rukama?" ptá se bezruký, " já mám ruky, ty máš oči" odpoví slepej - pro mne nejsilnější scéna jinak patetického ideologicky relativně mírně zabarveného filmu s tématem slovenského národního povstání. Nejvíce fascinující věc je, že je to točené jen tři roky po válce, ale jako filmový zážitek je to moc obstarožní bez nějaké přidané hodnoty. ()
Tři roky po konci hrůzné a tragické 2. sv. války, lidi by patrně chtěli zapomenout, ale filmaři rádi a s nadšením tuto děsivou událost znovu a znovu oživují, alespoň na plátnech kin. Tak prý slovenský lid povstal proti německým votrelcom. Patetický úvod, že patetičtější už jsem dlouho neviděl. V úvodních titulcích čteme, že film je nakrúcaný podle skutečné události. Patetický recitátor nám to ještě znovu připomene – zde by se měla rozblikat kontrolka každého soudného diváka. Laureát Stalinovy ceny je slepý jak patrona, nejdřív střílí do hlíny a pak by chtěl střílet po dievočce. Proč na ní ten tupoun míří, když se s ní z metru baví?? Stalinův kamarád drmolí furt rusky, proč u toho nejsou alespoň slovenské titulky? Hrdinní partyzáni v ledové fujavici bez rukavic, beranici jen lehce nasazenou, aby jim jí větrák ve studiu nesfouknul, uši venku. Dievočka si v mrazu -20 °C a vánici svléká kabát, aby přikryla raněného. Při pobytu zraněných v komfortní zemliance s vytápěním a umělým osvětlením (chybí už jen vířivka) se o dobrou náladu stará Deyl. Němci střílí na slepo po asi celých slovenských horách. Když dělostřelecký granát vybuchne těsně u chaty a vyrazí dveře, tak prohlásí: „No, alespoň nemusíme štípat dříví.“ Když se frekvence výbuchů zněkolikanásobí, tak se oči sovětských znalců rozzáří nadšením: KAŤŮŮŮŠA. A propuká nefalšovaná veselice. ()
Velmi pěkný dobrodružno-válečný film o slovenských partyzánech. Hodně se mi líbilo že každá postava zde dostala nějaký prostor a mohla se rozvíjet až do konce. Bitvy moc hezky udělané a akce zde skutečně nechybí. Film se akorát nevyhne pár nesmyslným chybám, ale pro mě celkem velmi milé překvapení. Spolu s Vlčími dírami se jedná o naprostou špičku partyzánského a slovenského válečného filmu. ()
K tomuto dílu jsem se dostal úplnou náhodou, když mi jej nabídl YouTube. Byla to šťastná náhoda, protože se jedná o velmi solidní snímek. Valná část se odehrává v zasněžených lesích, což mu dodává tu správnou "drsnost". Františka Čápa považuji za jednoho z našich nejlepších režisérů čtyřicátých let. Viděl jsem i některé jeho zahraniční filmy a i ty hodnotím vysoko. Myslím, že naše televize a firmy vydávající DVD tomuto režisérovi ještě hodně dluží. Závěrem chci říci, že pozitivní zobrazení Rudé armády není v mém úhlu pohledu žádná propaganda, ale věc zdravého rozumu. Vždyť nás proboha osvobodili od hitlerovců! Vysvětlovat to ale v dnešní době, kdy lidé volí na post starostů různé uprchlé chovance ústavů či smažky, je samozřejmě složitější, než by se jeden nadál... ()
Viděl jsem hodně dávno v televizi a některé dramatické scény mi dodnes utkvěli v paměti. Na to, že po tomto filmu František Čáp emigroval, se jedná o dost tendenční a politicky patetické dílo. ()
Bílá tma je film, v němž je jasně patrné v jakém roce se natáčel nebo byl minimálně dokončován. Rok 48 - revoluce. Ruský voják je v tomto filmu neohroženější, statečnější a navíc předvádí vskutku neuvěřitelné výkony. Třeba když leze po strmé skále s chlapem na zádech. Kamzík by to nesvedl lépe. Stejně tak snadno se brodí ledovým potokem. Jinak ale partyzáni čekají a musejí čekat, až je Němci dostihnou. Vzhledem ke svému stavu nikam moc nemohou. Za to, když se vrhají smrti vstříc, najednou ožijí, protože ožil jejich soudruh sovětský voják. A jaká to radost, když snímek vrcholí tím, že se sovětští vojáci dostali k partyzánům a místo, aby se normálně kryli a stříleli se vrhají z kopců zatímco německý protivník střílí. Minimálně v těchto parametrech je snímek neskutečně naivní a doslova až hloupý. Partyzáni si samozřejmě obdiv zaslouží, ale rozumný a pravdivý. ()
Průměrný, relativně však nudný film, kde se toho moc neděje. Hodnocení: 50 % ()
Pokud to mám srovnávat s jnými válečnými filmy té doby, tak tento snímek je nadprůměrně natočený. Kvalita režie a tím i vyniknutí hereckých postav je znát.I když nějaké mouchy se tomu vytknout dají, je i v dnešní době koukatelný až do konce, což se o řadě jiných filmů tohoto typu řící nedá. ()