Cinéma de notre temps : Jacques Rivette, le veilleur
Jacques Rivette, the Watchman
Obsahy(1)
Vypravěč Serge Daney se mezi inovativní francouzskou režisérkou Claire Denis a režisérskou osobností Jacquesem Rivettem ocitá v úloze důvěrného přítele, ale i zvědavého obdivovatele. Rivette mu odhalí několik detailů ze svého osobního života, vypráví mu o svých oblíbených režisérech, a nakonec i o svém vlastním režisérském stylu a směřování. Celý den bloudí po pařížských ulicích s jejich typickými kavárničkami a nadzemními dráhami pařížského metra, které jsou významnými prvky Rivettovy filmové tvorby, a v noci se ocitnou na střeše budovy s výhledem na celé město. Jde o televizní film režisérky Claire Denis a vlivného filmového kritika Serge Daneye o osobitém filmovém režisérovi, scenáristovi a kritikovi Jacquesu Rivettovi . (Film Europe)
(více)Recenze (3)
CINÉMA, DE NOTRE TEMPS: CLAIRE DENIS: JACQUES RIVETTE, LE VEILLEUR (1990) ______ Všechny ty "živé" vzpomínky na čas, který známe zprostředkovaně z knížek, nebo si ho domýšlíme z toho, jaké jsou Godardovy, Truffautovy, Rohmerovy, Chabrolovy a Rivettovy filmy i texty v Cahiers; rovnýma nohama v Paříži někdy na konci padesátých let a dál a dál dopředu, s vzácnými průvodci, dvěma šarmantními pány a elegantní dámou francouzského filmu, procházka s přáteli po kavárnách, barech, ulicích, opuštěných periferiích uprostřed města, vybraných tak, aby nevtíravě evokovala co to z nálady Rivettových filmů a pak celou noc až do slunce východu na jedné z pařížských střešních teras, dvě hodiny moci sledovat asketické rysy tváře starého muže s takhle pronikavýma očima, zamyšleného, jakmile je položena otázka, ale usmívajícího se pokaždé, když se najde nějaký ten důvod nebýt vážný, muže, o kterém je známo, jak úzkostlivě zvykl chránit své soukromí, jak celé ty dvě hodiny mluví, o plachosti před samotou, o ostýchavosti před zabráním detailu tváře, nebo třeba o tom, jak se cítí být nucen "logikou" filmu, aby se vydal někam, kam se mu vůbec nechce, nebo o důvodech, o kterých nepochybuje, jako třeba proč dnes točit pro mnohé nesnesitelně dlouhé filmy, mnohem delší, než dříve, protože čas se proměnil, plyne, tepe, trvá jinak (Rivette se v tomhle přímo odvolává na Deleuze...), a co dříve mohlo být v cukuletu, dnes už nemůže být takové, dávno se už filmové hvězdy nezamilovávají do novinářů tak chutě jako kdysi... No není tohle půvabný důvod…? Střih. ()
V titulcích filmu uvedeno: český název Jacques Rivette: Hlídač. ()
Zhlédnuto bohužel jen s portugalskými titulky. Každopádně pozoruhodný film. ()