Drive, He Said
Režie:
Jack NicholsonKamera:
Bill ButlerHudba:
David ShireHrají:
Karen Black, Bruce Dern, Robert Towne, Henry Jaglom, Michael Warren, Charles Robinson, David Ogden Stiers, Cindy Williams, Lynette Bernay, Don Hanmer (více)Obsahy(1)
Tragikomedií ze sportovního a studentského prostředí debutoval v roce 1970 za kamerou Jack Nicholson. Jejími protagonisty jsou dva spolubydlící z univeritní koleje: nadějný basketbalista Hector a mladý politický radikál Gabriel. Děj se točí nejen kolem obligátních problémů dospívání a zrání, ale reflektuje i aktuální společenská témata a dobovou atmosféru - především tevoltující studentské hnutí 60. let a tzv. sexuální revoluci. (Kryšpín)
(více)Recenze (10)
Zlatá Palma - výběr ()
Jack Nicholson se nezapřel. Jeho rukopis i osobnost ze snímku přímo čiší a rozhodně se nejedná o úplně nepovedený film, avšak Nicholson rozhodně není ani nemůže být tak tak dobrým režisérem, jak je dobrým herecem. Naštěstí si tuto nevyvratitelnou skutečnost brzy uvědomil a přestal tak pokoušet osud. Z hlediska nakupení šíleností (docela povedená odvodová scéna) je film určitě zajímavý, kvalitou pak spíš pokulhává. ()
O něco lepší než Malé životní etudy, ale pořád to nestačí na čtyři. Další film o revoltérství mladých lidí. Poměrně zajímavé, ale podobných snímků (lepších i horších) byly natočeny spousty. ()
Nejdriv, kdyz tam nabehli ty hipici se samopalama a vypadalo to, jako kdyz chtej vystrilet ten stadion, jsem si rikal ze to bude good, ale kdyz se ukazalo ze to je jen nudnej film o vzdoru tak mi pokleslo oboci... Zkratka na prd.. Stejne jako tenhle muj nepovedenej komentar... ()
Celkem o ničem. Děj se zmítá mezi basketbalem, šílenstvím a nudou.Je vidět, že scénář psal intelektuál (Nicholson).Jinak na nás zase a opět dýchá atmosféra hippies. Nic moc. ()
Průměrná sportovní komedie, která nepřinesla nic nového, krom nového režiséra. ()
Konec šedesátých let přinesl v americké kinematografii boom filmů pro opomíjené mladé, intelektuální publikum. Po vzoru Bezstarostné jízdy vzniklo několik filmů tematizujících více či méně konkrétně boj vysokoškolských studentů proti konfliktu ve Vietnamu (Jahodová deklarace, Getting Straight režiséra Richarda Rushe, který natočil též proslulý film Psych-Out a Hell´s Angels on Wheels). K těmto filmům se (méně didakticky) připojil i herec Jack Nicholson. Jeho film Jeď, řekl nepříliš zdárně propojuje příběh basketbalového hráče a antimilitaristického hipíka ("celý svět je nemocný"). Film je ve své struktuře příliš roztříštěn, na vině jsou snad filmy, v nichž Nicholson krátce předtím hrál, a které jsou na epizodičnosti postaveny (především Malé životní etudy a Carnal Knowledge Mika Nicholse). Hlavní ženskou roli zde ztvárnila Karen Black, která hrála v několika exilových filmech českého režiséra Ivana Passera, ale též v Kukuřičných dětech IV.. Produkci filmu zajistila společnost BBS Production, kterou založil režisér Malých životních etud Bob Rafelson spolu s Bertem Schneiderem a S. J. Friedmanem. Tolik malá faktografická exkurze do zajímavé doby americké kinematografie... ()
Kdysi mi někdo řekl: "jeď..!" Tak jsem tedy tím životem jel a pomalu se ze mě stal Gabriel... Povedený, svým způsobem intelektuální snímek, který si ale na nic nehraje, zobrazuje dobu trochu z jiného úhlu. Revolta byla, je a bude, takže aktuálnost tohoto snímku se projeví v každé době a na rozdíl od jiných je mi jedno, zda tam je zakomponovaný basket, šachy či golf ;-) ()
rozhodne stoji za videni - uz kvuli scene SILENSTVI (totalne nahy clovek poustejici pavouky a hady). Z toho by mel radost i Lynch!!! ()
Při sledování filmu jsem si několikrát pomyslel na okřídlené rčení o ševci a kopytu...to plati pro Jacka N. Nuda, nepochopitelné chování aktérů příběhu...evokovalo to ve mě pocit konce éry hippies. ()