Sledování

Čím si kdo zachází... Brilantní šaráda! Úžasná kamera a vůbec styl a stavba obyčejné >pulpové< historky pro trio protagonistů a něco málo přes hodinu času... Nejlepší možná klišé ze všech možných starých škol v postmoderním kabátku. A vůbec nevadí, že je to pepito celé od černobílé krve... Pět hvězdiček s hvězdičkou! - - - P.S. Nu ano. "Každý má svoji krabici..." . . . Tak ještě že nejdůležitější nakonec je to, >co v ní kdo< má, že... Nolan NA TO prostě MÁ! . . . (Poprvé viděno 10.1.2010 na >mysteriozním prostoru< s orig. zvukem a č. titulky, hodnocení 699., komentář zde jako lehce užaslý mnohý - 11.1.2010) (11.01.2010)

Nolanova prvotina byla posledním filmem, který jsem od něho ještě neviděl. A je jeho prvním filmem, který nehodnotím všemi pěti. Ale na celovečerní (téměř) prvotinu, která na první pohled působí jako nějaký studentský film (jedná se prý o film "bezrozpočtový"), je to skvělá práce. Rozsekání příběhu na mozaiku časově nelineárních střepů mi samozřejmě připomnělo následné Nolanovo geniální Memento a já osobně shledávám tenhle způsob vyprávění hodně zajímavým. Původně jednoduchá zápletka se díky několika nečekaným zvratům změní v zápletku překvapivou. A námět filmu mi dal živě vzpomenout na moje existenciálně silné pocity poté, co mě kdysi vykradli, byl to fakt úžasný zážitek; no a po filmu se ze zajímavostí dozvídám, že popudem k jeho napsání byl pro Nolana také zážitek s vykradením jeho bytu... (21.06.2014)

"Mrzí mě, že jsme mu tam dali ty kalhotky. Teď mu dá sodu. Přitom bokovku má ona." Sledovat někoho, jak někoho sleduje, není moje oblíbená zábava. Navštěvovat cizí byty za účelem narušení soukromí rovněž není můj koníček. Tady je to aspoň zajímavý v tom, že se prolínají časy a motivace, ale já jsem nějak postrádal tempo a emoce. Moc mě to zkrátka nebavilo, tak se odborně rozepíšu o technický stránce filmu. Ten nabízí dvě jedinečný barvy - černou a bílou. Jenže mě to stejně připadalo šedý. Kdybych se líp učil, tak bych to určitě ocenil víc. (16.04.2022)

Úžasná ponurá atmosféra zachycená v unikátním černobílém snímku. Nečekal bych, že se z tak na první pohled jednoduchého příběhu stane takový propletenec intrik. Pro příště poučení pro Billa. Dávěj si pozor koho sleduješ, aby náhodou nesledoval on tebe... - 12. 1. 2010 - 90% (12.01.2010)

Už v stredometrážnej prvotine Following je vidno vyspelú výstavbu scenára, spletitý a komplexný dej, a hru s divákom, ktorú Nolan neskôr uplatňuje vo svojom pravdepodobne najlepšom filme Memento. Snímka ponúka ako niekoľko pohľadov, tak niekoľko zaujímavých myšlienok a ešte zaujímavejšie čítanie medzi riadkami. V momente, keď si divák myslí, že ho už nič neprekvapí a začína sa báť stereotypu, nadhodí Nolan ďalšiu udičku v podobe dvoch brutálnych zvratov (jeden doslovne) a opäť navodí to správne napätie. Slabším článkom sú občas niektorí vedľajší herci, filmu dominuje ani nie tak príbeh, ako jeho nekontinuálne podanie, ktorému korunu nasadilo práve Memento, rozdelené do dvoch nie tak celkom paralelných línií, ktoré sú rovnocenné - žiadna nepôsobí iba ako vysvetľovacia či uvádzacia. Momentka zo scény, v ktorej Bill v bare stretáva ženu, pôsobí ako odkaz na štýlové noirové gangsterky zo 40.-tych rokov - tento príklon naznačuje aj celkový výzor ženskej postavy, ktorá je z nich akoby vystrihnutá. A tu to nekončí. Vo Following sa toho dá nájsť veľmi veľa, ale toto nie je priestor na diplomovú prácu, takže možno inokedy. 85% (13.02.2014)