Poslední úsvit

Na to, že jde o film za čtvrt miliónu USD, tak velmi slušná práce, nemluvě o tom, že režisér je začínající tvůrce. Premisa příběhu je zasazena do blízké budoucnosti, kdy je energeticky vše závislé na slunci. Po výpadku se můžete těšit na menší survival cestičku světem počínající apokalypsy dvou hlavních charakterů za záchranou. Velmi solidní atmosféra, celkem slušní herci v hlavních rolích, minimalistický film, co umí rozehrát slušné emoce a přiměje klást si otázky o naší budoucnosti, roli technologie na inteligenci lidstva, mezilidské vztahy. Čína filmově stále překvapuje, roky opomíjený žánr scifi se začíná čím dál více prosazovat. A to je jen začátek, ti co sledují moje přehledy, ví že se to chystá více, třeba Wandering Earth, jenž chce koupit Netflix. (25.02.2019)

Pravda, má to zbytečně utahaná místa (kterých bohužel není zrovna málo) a troše té patetičnosti se to taky nevyhne, ale jinak je to celkem solidní sci-fi. Je to chytře napsané, hlavní hrdinové mi zpočátku lezli na nervy, ale nakonec byli celkem sympatičtí, zaujala mě i zápletka, která byla uvěřitelně vedená, postavy tu jsou překvapivě dost promyšlené, líbil se mi ten prvek road movie a na Čínu to má i slušný vizuál. Dokonce to v některých momentech dokáže působiti silně a i když tomu pořádná atmosféra chybí, v těch silných scénách je a dost jí pomáhá i skvělá hudba. A povedené to dokonce je i po filmařské stránce, takže kladů to za mě nemá zrovna málo. Hodnocení vidím spíš na 3,5*, ale zaokrouhlím nahoru kvůli vizuálu hvězdné oblohy. Ten mi tu totiž přišel naprosto úchvatný a bylo ho tu dost (jak se dalo od děje čekat), takže se mi to nemohlo nelíbit. Slabé 4* (21.01.2021)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 34: ČÍNA: Číňané si tady vybrali zajímavé téma konfrontace člověka (přesněji dvou mírně blízkých lidí) s příchozím koncem světa a uchopili ho v rámci své vize s rovněž zajímavým světem s dlouhodobým čerpáním veškeré technické a zčásti i životní energie ze Slnka, s následnou zápletkou náhlé totální ztráty tohoto Slnka. Bohužel celé provedení spočívající z velké části v nekonečném bloudění dvou lidí městěm v totální tmě, ať už autem či pěšky, si mě přes všechny papírově silné klady často nedokázalo plně získat a to jsem film rozkoukal v klidu po brzkém probuzení uprostřed tmy. Zaujaly scény, které plně odkryly zmíněný námět, vizuálně krásné trikové scenérie noční krajiny a občas zajímavější scéna, která monotónní děj zpestřila, nejčastěji když se naše dvojice setkala s jinými lidmi – např. během návštěvy krytu s pomyslným vedoucím dané sešlosti, ale ani potenciál tohoto motivu se nepodařilo naplnit, když oba záhy tento prostor opouští. A jak zazněl v jiném komentáři von Trier, i ta jeho Melancholie, nakolik jsem měl k ní dost výhrad, mě dokázala zasáhnout a současně (v dobrém i zlém smyslu) provokovat. Tady to byla často pocitová nuda, chlad a tma. A neustálá tma k napínavé atmosféře nepostačila, přestože pár scén dýchá tísní. Nebo možná mám stále problém s čínskou mentalitou a neumím se do čínských filmů správně dostat. Předposlední silná scéna aspoň upevnila zamýšlenou slabší 3. hvězdičku, ale jinak spíše zklamání. [55%] (06.08.2023)

Jeden z nejlepších filmů na téma konce světa, jaký jsem viděl. A Trier by se tady mohl učit, jak se to dělá. Hvězdu ubírám za občas nudné scény a až zbytečně příliš pomalé tempo, zkrátit to tak o čtvrt hodiny, líbilo by se mi to víc. Velice slušné a podmanivé triky, dobrá atmosféra, pár vážně slušně poetických i dramatických scén, celé je to uvěřitelné (plus pára od pusy, rybičky v akváriu), chemie mezi hlavní dvojkou funguje, za mechanické hodinky díky, tvůrci. A spousta myšlenek - ohledně vztahů rodičů a dětí, že i ve světle může člověk žít ve tmě a najít světlo až ve skutečné tmě, mně tohle poznání tady přišlo přirozené a z děje vyplývající, nijak křečovité. Podmanivá hudba podkresluje podmanivou atmosféru. U scén prázdných měst pod hvězdným nebem až mrazilo. Sice jsem ze začátku čekal nějaký blockbuster, ale je to v podstatě poetický a tak trochu, ne moc, milostný film s několika psychologickými situacemi, který je ale promyšlený včetně postav (u nichž mne bavilo objevovat jejich minulost, včetně profesora na jeho chatě s vínem - mimochodem taky skvělá scéna), takže se sem nakonec to pomalé tempo hodí, což mi chvilku trvalo, než mi to došlo, ale pak už jsem si to užíval. (Jo, a navíc se to snaží dodržovat i fyzikální pravidla, třeba proč nejedou větrné elektrárny.) A málem bych zapomněl, jsou tu ještě nějaká další témata, která mne potěšila, jako elektronika vs. papírové mapy, bezkontaktní pokladny vs. hotovost, a především téma nezdolnosti člověka, toho, že chce jít dál a překonávat překážky, i když vše vypadá beznadějně. Tady je nejdřív cílevědomý kluk, a holka nemá naději, a pak se to otočí, kluk ztratí naději, ale určitý pud po sebezáchově v sobě najednou najde holka. (04.12.2020)

Protože je čínská (potažmo východoasijská) mentalita poněkud odlišná od naší západní a tamní filmy tedy používají jiný filmový jazyk, ani čínské sci-fi se příliš nepodobá sci-fi západní. A v případě Posledního úsvitu je to zvlášť markantní. Zapomeňte tedy na technokratickou nebo akční hard sci-fi v euroamerickém střihu, zapomeňte i na tradičního hollywoodského dédyho zachraňujícího v postapokalyptickém chaosu jeho otravnou rodinku, tohle postapo je především poetické a melancholicky zádumčivé. Poetické zhruba v tom stylu, v jakém psával můj veleoblíbený magický realista Ray Bradbury, ovšem tady jsme ve filmu a vše tedy ještě umocňují krásné obrazy, třeba potemnělá obloha plná hvězd a bludných planet. Namísto chrlení informací, křiku, zmatkování a horečné aktivity, jsou naši dva hlavní hrdinové většinou klidní, vláční a namísto donkichotského boje s vesmírnými silami si ponejvíce řeší svoje existenciální vnitřnosti. A stejně jako byl smutný a prázdný výraz mladého Sun Yanga, když mu "zemřela" jeho virtuální kybernetická partnerka, byl smutný i můj výraz když film skončil, býval bych se rád díval dál. Brzy snad dám repete, z rozmaru hážu pátou subjektivní a jdu rychle chrnět, než si to rozmyslím. (13.12.2020)