Blonďák

Berger i tímto filmem potvrzuje, že mainstreamový divák s ním počítat nemůže. I tento film předpokládá dvě roviny vnímání: jednu vizuální a nepodstatnou, druhou podprahovou a stěžejní. Tohle já na Bergerovi zkrátka můžu. Možná by některé scény opravdu snesly nůžky, ale on i v těch dlouhých scénách nechává mluvit náznaky, výrazy, pohledy, mimiku, takže ani ony mě nenudí. Na Bergerovi je vidět posun. Zatímco v dřívějších snímcích piloval erotické dusno až k zalknutí (kromě Taekwondo), v tomto snímku jeho pověstné dusno spíše zhmotňuje a... dělá dobře. Už se nebojí nahoty, cudně nezakrývá, ale ani nevkusně nevnucuje, jak se mu to (ne)podařilo v Taekwondo. Tento příběh už není jen o krkolomném sebepřijetí, ale naznačuje vývoj, který dává do kontrastu s "nevývojem". Toho, komu přisoudil roli ňoumy, nechává klamat tělem. Žádný ňouma, ale vyzrálá osobnost v kontrastu s vnitřně rozháraným tanečníkem doby. Je to zkrátka pořád Marco Berger, jak ho známe a byť jeho tvorba není výpravná, není nákladná, je točena s citem a vkusem. A vždycky si na konci jeho filmů uvědomím, že nevidět jeho jakýkoliv film by pro mě bylo obrovskou ztrátou. (14.11.2019)

Většina tohoto bezmála dvouhodinového filmu byla jedna velká dlouhá nuda, která se posouvala odnikud nikam. Kluci spolu jedli, pili, mluvili o ničem, koukali se na TV, občas se spolu vyspali, pak dělali jakože se nic nestalo a tohle pořád dokola. Teprve v posledních 20 minutách, když si uvědomili, že jim na sobě záleží, začalo tohle filmové dílo dávat nějaký smysl. Jen proto dávám 3 hvězdy, jinak by to byly jedna nebo dvě. (02.11.2020)

Pro mě je tohle dospělej film se vším všudy, obsahově i filmařsky. Jímavej, syrovej příběh dospělejch lidí, který (ne)řeší svoje vztahy. Pro mě originální, nemůžu totiž říct, že jsem takovej film už viděl nebo že mi něco připomínal, a to cením. Nicméně je pravda, že možná bych to zkrátil, i když to by se pak divák zas třeba ochudil o scény typu srdceryvný rozhovor u okna, kdy i slza ukápne. Ať tak či tak, vykreslit atmosféru argentinskýho velkoměsta umí Berger jako málokdo. Těším se na jeho další film? Rozhodně. (PS: O deset let starší Plan B to nepřekoná, ale určitě to za mě patří k těm lepším Bergerovo filmům). (25.05.2020)

Nevím jakou jsem viděl verzi, ale ta moje měla asi 3 hodiny - pocitově. Zoufale nekonečné scény kde se skutečně NIC neděje. Dialogy, no, tak to snad ani nelze nazvat. Jako jo, zřejmě dělňasové s nižším IQ i EQ, ale de fakto leklé ryby. to nebylo o životu, to bylo o přežívání. Jako sonda do zoufale nudného života nižší vrstvy jihoamerické společnosti asi dobré, takhle žít, tak si to radši hodím - prostě ubíjející nic. Ten film vůbec nemá žádný vrchol, prostě uplyne a nic zásadního se nestane. Není třeba hned drama, ale proč točit o něčem tak ordinérním? Jako koukat na akvárko nebo myši v bludišti, jako jo, ale málo kdo to vydrží 108 minut! (30.03.2020)

V Blonďákovi se Berger drží podobných vypravěčských postupů jako ve svých předchozích filmech, ale v tomto případě mě jeho film dějově dostal asi nejvíce. Bergerovi se opravdu výtečně daří budovat sexuální napětí od pouhých náznaků až po čistou fyzickou akci a osobně si myslím, že u Blonďáka se mu to v těchto vodách podařilo dotáhnout nejdále. Jediná věc, kterou bych filmu vytknul, je poněkud delší stopáž - nicméně i tak mě bavilo sledovat pomalu se rozvíjející a kvůli rozdílným pohledům na život i komplikovaný vztah dvou mužů. Na uvěřitelnosti filmu přidával i minimální hudební doprovod a všední dialogy "o ničem a zároveň o všem". (04.09.2020)