The Twilight Zone - Season 5 (1963) (série)
Tvůrci:
Rod SerlingRežie:
Ron WinstonScénář:
Earl Hamner Jr.Kamera:
Robert PittackRecenze (7)
Poslední vysoce kvalitní epizoda Twilight Zone. Tím, jak znamenitě variuje téma úplně prvního dílu (Where Is Everybody), automaticky se nabízí též jako epizoda závěrečná. A možná jí původně měla být. Kdyby se tak stalo, vše by dokonale zapadlo, kruh by se uzavřel, atd, atd. V době, kdy byla dokončena, však měli tvůrci stále ještě rozpracováno několik dalších dílů, kolem jejichž dotočení byly značné problémy. A tak se stalo, že tyto nakonec nepříliš silné epizody, byly do vysílání zařazeny až později. V každém případě, tento a pilotní díl TZ mají společný stejný základní nápad (opuštěné město) a velmi podobný vývoj (v pilotu bloudí městem muž se ztrátou paměti, zde máme manželskou dvojici, která si naopak do určité chvíle pamatuje skoro všechno). Pointy obou epizod jsou však naprosto rozdílné. V pilotu není rozuzlení při zpětném pohledu až tak šokující (pokud tedy nepočítáme silný bod zlomu těsně předtím, než nám to celé docvakne). V tomto díle je sice pointa vymazleně šokantní, avšak přece jen snadněji uhodnutelná. Celkovým provedením pak Stopover za silně atmosférickou Where Is Everybody také o něco zaostává. I tak je "Zastavení v tichém městečku" jednou z těch silných epizod, které je třeba vidět. Nejlépe na závěr nějakého vašeho soukromého TZ maratónu. Protože už snad žádná jiná epizoda nefunguje coby pomyslná poslední tečka za Zónou soumraku lépe. Ovšem pod podmínkou, že ji vybíráme z páté série. Finální díl první řady (A World of His Own) totiž nabízí alternativní a velice nečekaný konec v podobě jednoho z nevtipnějších zvratů, jaké Zóna soumraku kdy nabídla. ()
Podobné epizodě Pět postav a přece jiné. Napínavé, navíc s poučením vhodným pro BESIP. ()
"Ožralo vstávej, holčičce mávej!" Epizoda ze života aneb těžká jsou rána opilců. Chlap se ráno probudí v cizí posteli, naštěstí vedle své manželky, ovšem oba oblečení, dokonce ani boty si nezuli. Oba mají děsnou kocovinu a samozřejmě okno. Kde to jsou? Jak se sem dostali? Taky jsem takhle kdysi koukal jako vejr, blahé paměti v Praze, U Apolináře. Ale dnes už jsem hodnej. Tím pádem neriskuji, že bych dopadl jako naši manželé, Bob a Millie Frasierovi. A copak oni, ale chudák ta holčička... Být denně v kontaktu s manželským párem notorických alkoholiků, copak z ní asi tak může vyrůst? Galaktický spratek. ()
Kde to vlastně jsme, když se všechno kolem nás proměnilo v pouhou, nefunkční atrapu? Zajímavá myšlenka, pěkné nápady nejrůznějších atrap, které vytvářejí stále mrazivější a děsivější začarovaný kruh. Tempo a nápady občas chvílemi váznou, ale díky napínavé atmosféře dění spolehlivě drží pozornost, občas přidá i lehkou depresi a krátká stopáž tomuto námětu přesně sedí. Závěr určitě překvapí, byť nezapřu menší zklamání, že si tvůrci pointu pouze vypůjčili z jiné dřívější epizody. ()
Popravdě ta pointa se dala čekat a mám pocit, že jsem něco podobného i četl v povídkách sci-fi autorů 50. let, ale stejně mám tyhle příběhy rád a tenhle má i dobrou atmosféru, jen by mě potěšilo, kdyby i vlezli do nějakého krámu a nezpanikařili tak brzy. ()
Ta moje perfektní znalost Čarodějnických dílů v Simpsonových mi dokázala vykecat pointu u nejedné epizody Twilight Zone, ale tady musím tentokrát přiznat, že to nebylo jen tím, ale také znalostí jiné epizody z Twilight Zone a onoho filmu, na který jsem v komentáři té epizody tak odkazoval. A teď mám pocit, že onen film (který nechci jmenovat, jelikož tahle pointa je tam až v samotném závěru a s její znalostí by člověk přišel o ten pocit šoku) se spíš inspiroval tady, jelikož tady už je ta pointa skoro úplně doslovná. Takhle zpětně ale onen film musím víc docenit za to, že byl o dost méně průhledný a epizoda s Pěti postavami vlastně taky, byť v menší míře. Tady to sice taky bylo napínavé jako prase, ale o co jde se dá poznat i bez znalosti těchto dvou děl. Ono už jenom to naprosté ticho bez přirozených zvuků, kde jediné, co je občas slyšet, je dětský smích vycházející odkudsi a umělé městečko úplně ve všech detailech dost prozrazuje a z několik náznaků se dá vyvodit ten zbytek... S tím jsem ale neměl takový problém, ten jsem měl hlavně s tím, jak divné (a občas i nepřirozené v takové situaci) dialogy ti dva měli. 4* ()
Námět a scénář: Earl Hamner, Jr. (Poprvé vysíláno: 24.4.1964.) ()