Ally McBealová

Někdo je zmatený, koktá, píská mu nos, někdo zase vrčí a nepříjemně kouše po všech kolem, někdo zdánlivě svádí jakéhokoli chlapa, co kolem projde a někdo se soustředí na laloky, jamky a hlavně peníze. A někdo je smutný, v duši stále dítě, které si hraje se svojí dětskou láskou - a ten někdo je Ally McBealová. Nejlepší seriál z právnického prostředí, právě proto, že o soudy v něm jde až ve druhém sledu. Když mi bylo o pěkných pár let méně, chtěl jsem být právník a myslel jsem, že neexistuje lepší seriál. Druhé zhlédnutí po letech už mi trochu otevřelo oči a vidím, že se občas tempo unaví, ale ty nejlepší díly stále nemají konkurenci a žasnu u nich nad tím, jak úžasné postavy a zápletky se dají vymyslet. A i dneska bych dal cokoli za to mít tuhle partu za kamarády či kolegy. Jenže všechno, co tu píšu, má několik "ale". Po jedné velmi dobré a třech úžasných sériích totiž přichází nešikovná a křečovitá pátá sezóna plná castingových změn, a která v mnoha ohledech celkový dojem silně sráží. Z Ally McBeal je v tu ránu čistý průměr, ale první čtyři parádní roky nám nikdo nevezme. A po úplně poslední scéně onen stesk po opětovném zhlédnutí tak jako tak zafunguje. (11.01.2006)

(Lehce spoileroidní)Robert Downey Jr. se nikdy neměl drog ani dotknout (kvůli kterým byl vyhozen ze seriálu), jinak by zjevně Ally McBeal měla mnohem lepší konec. Pátá série není tak dobrá, jak by mohla být. Tvůrci vyváděli s postavami docela psí kusy - některé hlavní postavy se začaly postupně ztrácet (Ling a hlavně John - jeho odstranění ze stálých herců jim asi neodpustím), některé se ztratily úplně bez vysvětlení (holka Richarda, Mark, Jackson a René, ačkoliv ta se objevila v posledním dílu), z "to se mi nelíbí právníka" se stal najednou psycholog. Oproti tomu jsme se dočkali dvou nových postav zapsaných v intru, kterých se ale po polovině dílů také zbavili, jakmile jsem si na ně stačil zvyknout - hlavně Jenny byla škoda. Samotné finále nebylo nijak úžasné - zaměřovalo se pouze na vyvolání pocitů nostalgie po čtyřech velmi dobrých sériích, nebylo v něm ani stopy po nějakém pořádném vyvrcholení. Představoval jsem si to jinak, Ally by si zasložila lepší konec, lepší život po poslední klapce... Měl jsem to rád :) (18.02.2015)

V Ally McBealové mi byli sympatičtí všichni, právě až na Ally McBealovou. Vím, že jsem hrozná, ale celý seriál jsem si moc přála, aby nám hlavní hrdinka alespoň trochu přibrala, protože se na ní prostě nedalo koukat. Možná byla pro někoho roztomile zranitelná, pro mě ale ne. Seriál je místy skutečně velmi vtipný a nápaditý, kauzy ze soudních síní neobvyklé a zajímavé. Přesto jsem měla pocit, že se mi pořád někdo snaží vnutit ten úsměv na tvář a to mě také moc nebavilo. Zkrátka za tři. (10.02.2010)

Na jednu stranu skvělá zábava, výborně charakterově vybavené postavy a jejich "libůstky" :-), ovšem na druhé straně... nikdy se vám nestalo, že jste hned na začátku přesně odhadli konec dílu? (Například Ally s jednorožcem.) Taky mi přišlo, že tvůrci v některých momentech vůbec nevěděli kudy kam, takže problémy hlavních postav se neřešily, ale naopak omílaly po několika epizodách pořád dokola. Nicméně.. Ally mi stejně nakonec přirostla k srdci : ) (29.09.2007)

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve. (22.06.2007)