Městečko Twin Peaks

Jedno se Twin Peaks musí nechat. Je to unikát. V první sérii se mísí mysteriózní krimi s parodií na všechno možné, co tehdy v televizi běželo - zejména tedy soap opery. To je zároveň trochu problém, protože právě ta vynucená době poplatná soapkovitost (melodramatická a néééskutééčně repetitivní hudba, záměrné přehrávání a dramatické pohledy) mi na tom dost leze děsně na nervy. Těšil jsem se na mysteriózní zápletku a mnohými vzpomínaný bizár. Zápletka se vyvíjí hodně pomalu, je tam dost vaty a v tomhle ohledu seriál ohlodal zub času. Dneska jsou už diváci zvyklí na jinačí tempo. Tu zmiňovanou tvůrčí "co scéna, to perla" genialitu v tom úplně nevidím. Snová atmosféra ovšem dokáže upoutat, byť zejména ze začátku jsem měl docela problém, že jsem nevěděl, čeho se pořádně chytit a co mě má na seriálu, kromě několika absurdních scén, vlastně vůbec bavit. Postavy jsou všechny do jedné karikatury odtržené od reality. Děj se vyvíjí spíše nahodile, než že by se po něčem pátralo. Ústřední mrtvoly člověku taky není líto, protože brzy vychází na povrch, že to byla fakt děsná kráva. Zbývá jedině tak miloučká Shelly či Cooperova neochvějná oddanost znamenité černé kávě a bezbřehá fascinace douglasovými jedlemi. Po zhlédnutí druhé série ovšem musím říct, že si to docela sedlo, herci už nepůsobí tak křečovitě a obsahově je to pestřejší. Seriál trochu trpí natažením na 22 epizod, takže se tam objevují dějové linie, které nikam nevedou a osobně např. ta Jamesova fakt zoufale nebavila. Celkově je zhruba v polovině řady několik naprosto hluchých dílů, ale poslední třetina se rozjede jak po komediální, tak po mysteriózní stránce. A finále je tak úžasný anti happy-end bizár, že má ode mě tohle pošukané městečko tentokrát čtvrtou hvězdu zaručenou. The Return - Třetí série se zcela zbavuje soapkovitosii (logicky), široké žánrové rozpětí zůstává a v bizáru dupe razantně na plyn. Je to už v podstatě dost jiný, modernější seriál - temnější a surovější a mnohdy mi to i připomínalo více Fargo než starý Twin Peaks. To se ale postupně mění. V cosi snové, surrealistické, mnohdy hodně metaforické, ale hlavně naprosto precizně zrežírované a geniálně ozvučené. Už první dvě řady (a Lynchovy filmy obecně) kladly důraz na detailní sound design, ale třetí série byla čistý orgasmus pro moje uši a už jen proto jsem si každou scénu užíval, jakkoli je někdy tempo dost vražedné. Je znát, že měl třetí řadu měl Lynch zcela ve své režii a totálně se utrhl ze řetězu, což je jednoznačně dobře, protože něco takhle osobitého, hravého, nešablonovitého a dalo by se říci až vizionářského nemá na obrazovkách obdoby. Ve finále se mnou navíc pan režisér vyjebal ve velkém stylu, ale já mu to stejně sežral. Finální epizoda obsahuje tolik motivů, skrytých významů a možných interpretací, že je geniální sama o sobě a zasloužila by samostatný rozbor. V tuto chvíli k ní řeknu jednu věc: byla děsivější, než kterýkoli samozvaný horor. Podstata není v tom Twin Peaks zcela pochopit a ono to snad ani nelze, ale především ho prožít a procítit. (19.02.2021) (méně) (více)