Chalupáři

Seriál mě silně připoměl mou týdení situaci s Filipem v Horoměřicích, kde jsme na chalupě jeho babičky s dědou trávily týden svých prázdnin, zatímco babička s dědou byli v lázních. Celá chalupa tedy byla na týden jenom naše. Z tohoto faktu jsem si vyvodil, že celý týden se bude nést ve znamení nepřetržitého šoustaní. Bohužel po této stránce se vše smrsklo jen na jednu trapnou situaci. První večer jsme se s Fildou jak dvě buzny šli projít po okolí. Hned na konci ulice seděla parta buranů. / poznávací znamení burana - puberťáka v celé ČR v té době : dlouhé nemyté vlasy - metalista a motorka zn.Jawa /, když jsme procházeli kolem nich, vstala jedna příšerná bytost říkající si holka a pravila "Ahoj Filipe" pak koukla na mě a řekla " Ahoj koláčku, tebe ještě neznám" a zavěsila se na nás. Samozřejmě jsem čekal bitku s buranama, jenže když jsem si onu zavěšenou dívčí tragédii prohlídnul pořádně udělalo se mě špatně. Ono jí bylo asi 19 let a kozy měla snad až na zem a pak promluvila a bylo mě jasný, že bůh dal všechno na její kozy a na mozek už nic nezbylo. Mrknul jsem na Filipa, stčil do ní a začali jsme se utíkat. Když jsme jako správný chalupáři doběhli do chalupy, mysleli jsme si, že jsme v bezpečí. Po chvíli však začal zvonit zvonek a sotva jsem otevřel vetřela se nám kozatá stvůra do obejváku. Filip seděl na gauči ona si před něj klekla a začala ho prosit ať s ní chodí, ježiši to bylo tak trapný, že když jsem viděl jak je Filipovi trapně a před nim klečící kozatice neustává ve svých prosbách, začal jsem se smát. Kozatice se na mě obrátila a řekla "Nežárli koláčku a nech nás o samotě" V salvě smíchu jsem se zmohl jen na "OK" a začal odcházet, v tom vystartoval Filip a začal prosebně " Nééé proboha nenechávej mě tady s ní samotnýho". Jenže já už byl úplně skolenej a tak jsem začal běžet pryč, ale Filip běžel za mnou a kozatý něštěstí zase za Filipem. Po třech minutách honění po chalupě, kdy já se smál, Filip křičel " Pavle, kurva počkej na mě" a kozatá ikona hrůzy řvala "Filipe, ja tě miluji , já s tebou chci chodit, tak se zastav", situace vygradovala odchodem kozatýho strašidla před naší chalupu, kde půl hodiny řvala na celou vesnici nechutné a velmi vulgární výrazy na naše hlavy. Dneska je tato událost už jen humorná vzpomínka, kterou mě vždycky připomene tenhle zábavný seriál s vynikajícím Jiřím Sovákem a kráskama tehdejší doby Hanou Maciuchovou a Gabrielou Vránovou. (10.09.2007)

Poctivá nálož lidové zábavy s herci mezinárodního charakteru. Josef Kemr a Jiří Slovák jsou chalupáři na slovo vzatí. Pět hvězd nedávám jenom proto, že ač seriál má to štěstí, že není úplně ideologický, tak pořád v tom cítím takovou tu soudružnost let minulých. Náraz vesničana s rodilým Pražákem je nicméně nápad za československý milion. (10.08.2021)

Co se dá říct kromě věty: "Já jsem revizor v penzi, já se nesmím rozčilovat!!!!!" Tak se nerozčilujte, i když máte podobně jako já do penze ještě hóóódně daleko a potěšte svá srdce klasikou televizně seriálové zábavy, která nám ukazovala a ukazuje jak krásné to za toho socialismu bylo....(pro ty co to nepochopili, to byl sarkasmus;)) Každopádně je to vtipnější než Žena Za Pultem. BTW víte jaké majetkové poměry panovaly mezi stranickými funkcionáři? Všechny svině si žily jak prasata v žitě, jen jedna byla Švorcová:))) (27.01.2003)

Zásluhou populárních herců a řady situací, ve kterých se mnozí snadno najdou (výlet do Prahy za kulturou a nákupy, vesnická zábava, promoce na Karlovce), lze u Chalupářů jistě na pár horkých nedělních večerů vypnout, ale jejich hlavní přínos dnes, v konkurenci bezpočtu zdařilejších komediálních seriálů, s lepší dramaturgií, vtipnějšími replikami a alespoň náznakem morálního ponaučení, vidím osobně především v tom, že ukazují preferované hodnoty a ideální (schválenou) verzi bytí v pozdně socialistickém Československu, tedy bytí vcelku poklidného (touha po klidu na život a práci je ostatně hlavním důvodem, proč je Evžen exkomunikován na venkov), ale také naprosto otupělého, povrchního a prázdného. Více v mém zhodnocení Chalupářů bez (n)ostalgie. (24.07.2018)

Kecy o stranických výborech jsou jasně trapné, Sovákova kreace cholerického dědka se neomrzí, i když jí chybí jakýkoli další rozměr, jak tomu je např. v Písařích. Normalizační seriál, který se odehrává na tak typickém místě pro socialistické Československo a dá se sledovat s docela viditelnou chutí, už třeba jen kvůli výborné hudbě Luboše Fišera :-) (25.03.2008)