Chalupáři

Kdybych nebyl tak zcákanej, já bych vám ukázal! Co dodávat k tomuto skvostu české kinematografie? Paušálně netřeba dlouhých slov. Seriál, z jehož každé scény sálá neuvěřitelná pohoda. P.S. Ve druhé epizodě s názvem Kapr, je jedna neskutečně poetická scéna. Je to ta, ve které si pan Sovák sedne k rybníku, rozbalí rybářský prut a zasněně se rozhlíží po okolí. Do toho zní až dojemná hudba, která má obrovskou sílu a aniž by při této sekvenci padlo jediné slovo, vše je vyřčeno. Kdo má srdce a cit pro přírodu či venkov - ten prožije to, co já. Děkuji tvůrcům za tento nádherný filmový okamžik. Věřím, že i pan Menzel smekl brýle... (19.02.2018)

... asi protože jsem jiná generace. Tohle je pro mé rodiče, nebo možná ještě spíš pro prarodiče a to je nejspíš důvod proč ho hodnotím takto. Oni tomu humoru rozumí, já ne. I když něco vtipného se tam také najde, avšak jak tu zaznělo - spíše to beru tak, že to ''má být vtipné, ale není''. Pro mě dvě hvězdy, ale jsem schopný chápat i vyšší hodnocení. (12.08.2010)

Ľudový televízny seriál z dôb socialistickej utopie. Však svoje čaro určite má. Hlavne vďaka skvelým hercom, ktorí sa na tomto projekte zúčastnili. Raz darmo pán Jiří Sovák bol veľkou osobnosťou českého filmu. Úlohu odmeraného penzionovaného revízora, ktorý odchádza žiť z Prahy na dedinu, stvárnil okúzľujúco. Výborný boli tiež Josef Kemr ako jeho spolubývajúci v jeho novej chalupe a koketná Jiřina Bohdalová. Neviem či to funguje aj na súčastnú mladú generáciu divákov, ale ja to kľudne ohodnotím troma hviezdičkami. *** (18.02.2008)

Možná proto, že jsme to u nás vydali jako první na DVD, takže s tím seriálem člověk žil až moc dlouho, mne tak nebere. Je vynikající, příjemný, herecky skoro dokonalý (ne vždy Sovák vyjde ze své škatulky), filmařsky na výši, ale některé scény mám tak zažrané v paměti třeba z testů kvality obrazu po vyčištění, že mi už přijdou otřepané. Ale to je můj problém. :-) (17.08.2014)

Chalupáři jsou prostě terno. Několik let dokážou zalepovat díry v chatrném letním programu všech českých televizních stanic a přitom nikdy neomrzí! To se divím, že to vůbec říkám, tohle jsem totiž vždy odmítal a vnitřně mě to iritovalo. „Už nám zase cpou socialistický Chalupáře! To tam, do psí pochvy, nemáme nic jinýho?“ Letos jsem si ale konečně na to udělal čas a začal to se zájmem sledovat. S odstupem času a především odprostěním od tendenčního vyznění jejich tzv. politické současnosti, která tam prostě musela být, ale dnes rozhodně nevadí (přinejmenším aspoň pobaví), jsem objevil vysoce humornou grotesku napadající maloměšťáctví ve všech svých podobách. Pravda humor se po tolika letech objevuje i v místech, které prvoplánově sloužily jiným účelům, ale o to víc je seriál takříkajíc nadupaný srandou. Plejáda tehdejší herecké elity tomu jen napomáhá. Současně také Chalupáři nabízí jakousi sondu do tehdejší doby, malinko zkreslenou, ale pořád interesantní. Seriál je o to zajímavější, že zobrazuje Jiřího Sováka takového, jaký doopravdy byl. Jeho prchlivý romantik Evžen je navíc mnohem zábavnější postava, než třeba romantik krotký, pan Bouvard z Byli jednou dva písaři, jeho další neméně slavná seriálová postava. Ostatně valná většina dalších „chalupářů“ stojí také za zmínku, přičemž na samotném vrcholu proklamované pitoresknosti je agilní submisiv Bohouš Císař v podání Josefa Kemra. Kemr zde přináší postavu vesnického exota a všeuměla, který se do všeho montuje a za dva špekáčky nebo lahváče tu opraví pračku, tu vyčistí okap apod. Vždy a rád každému pomůže a je tak vzorem komunistického kapitalismu, resp. toho jejich socialistického podnikání. Firma Brouk Pytlík - práce všeho druhu - makáme zdarma pro dobro socialistické vlasti. Úplatky bereme jen v podobě naturálií. Ostatně humor je v seriálu různý, od prostých gagů a prvoplánových vtipů, přes promyšlené a chytré dvojsmysly, až po, k dokonalosti dotažené, momenty, které bezpochyby musely uniknout i tehdejším arbiterům na morálku. Nejvíce legrace si divák ale užívá až s invencí samotných herců v hlavních i vedlejších rolích, kteří podle mého museli mnohokrát na danou situaci improvizovat. Ze seriálu totiž úplně na diváka stříká, kdy se jede podle scénáře a kdy si herečtí mistři jedou své. Závěrem přihazuji takovou jednu scénku, která humor seriálu může docela dobře charakterizovat. - V čekárně střediskové ordinace visí plakát s nápisem: Tloustnout znamená stárnout. Stella Zázvorková si vleze ze zvědavosti na váhu a se zarděním konstatuje: „Tak jsem zas o tři kila starší.“ (09.07.2012)