poster

F. L. Věk (TV seriál)

Drama / Historický

Československo, 1970 - 1971, 11 h 35 min (Minutáž: 13 x 53 min)

Předloha:

Alois Jirásek (kniha)

Scénář:

Otto Zelenka

Hudba:

Jiří Srnka

Hrají:

Radoslav Brzobohatý, Jan Pivec, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Marvan, Václav Voska, Eva Vosková, Jiřina Štěpničková, Dana Medřická, Jana Brejchová, Gabriela Vránová, Jiřina Bohdalová, Martin Růžek, Karel Höger, Zdeněk Řehoř, Eduard Cupák, Josef Kemr, Květa Fialová, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Pavel Landovský, Jiří Adamíra, Vladimír Menšík, Ota Sklenčka, Bedřich Prokoš, Josef Hlinomaz, Roman Skamene, Soběslav Sejk, Josef Beyvl, Petr Haničinec, Stella Zázvorková, Vladimír Krška, Bohuš Záhorský, Ilja Prachař, Vítězslav Vejražka, Vladimír Hlavatý, Josef Somr, Otakar Brousek st., Miloš Nedbal, Nina Popelíková, Vladimír Ráž, Jaroslav Moučka, Jan Skopeček, Jiří Vala, Jaroslava Pokorná, Jaroslav Satoranský, František Kovářík, Štěpán Bulejko, Jiří Zahajský, František Hanus, Pavla Maršálková, Alena Kreuzmannová, Jan Libíček, Mirko Musil, Gustav Nezval, Antonín Sedlák, Jindřich Hrdý, Otto Zelenka, Zdeněk Hodr, František Holar, Ludmila Roubíková, Josef Haukvic st., Václav Švec, Jiří Valenta, Karel Netolický, Pavel Kolínský, Jiří Pleskot, Jaroslav Maršálek, Josef Burda, Jan Bajer, Otto Šimánek, Karel Hábl, Viktor Preiss, Jaroslav Cmíral, Ladislav Trojan, Karel Vavřík, Magda Maděrová, Jiří Kodet, Aleš Morávek, Karel Meister ml., Otto Kinský, Hana Houbová, Jarmila Beránková, Vít Pešina, Ilona Jirotková, Otto Lackovič, Hynek Němec, Karel Pavlík, Ferdinand Krůta, Josef Koza, Pavel Spálený, Jiřina Bílá, Lena Birková, František Vicena, Bohuslav Kupšovský, Jaroslav Raušer, Jindřich Narenta, Jaroslav Čejka, Miloslav Šindler, Eduard Haken, Karel Berman, Jaroslav Horáček, Ivo Žídek, Dalibor Jedlička, Marta Boháčová, Eva Zikmundová, Jadwiga Wysoczanská, Pavel Ždichynec, Vlastimil Harapes, Bohumil Reisner, Michaela Vítková, Marie Fischerová-Wolffová, Milena Kleinerová, Zdeněk Kryzánek, Vladimír Šmeral, Emil Rohan, Radovan Lukavský, Jan Tříska, Svatopluk Skládal, Vladimír Hrabánek, Ota Motyčka, Bohumil Švarc st., Antonín Jedlička, Ivo Niederle, Jiří Blažek, Jan Bösser, Jaromír Hanzlík (vyp.), Karel Meister st., Alena Vránová

Střih:

Karel Kohout

Scénografie:

Jan Zázvorka

Kostýmy:

Ludmila Novotná
(další profese)
  • PaRi
    ****

    František Filip, stejně jako Otakar Vávra, pochopil, že pokud točí podle románové předlohy Jiráska, tak má hotový geniální filmový scénář podle kterého nenatočit dobrý film či seriál může jen špatný režisér, a tím Filip rozhodně není. F. L. Věk je tak jedním z nejlepších seriálů, jaký kdy u nás vznikl a tak jako Jiráskův román je nadčasový.(16.3.2008)

  • hronik
    *****

    Dnes by se v modernim pojeti reklo pribeh kluka z vesnice co dobil Prahu. Ne to je jen zert serial je opravdu velmi vystizny z doby narodniho obrozeni.Ani me nevadi ze neni barevny, snad by mu to ani nesluselo.Nejsem odbornik, ale touto roli pocala zrejme dobra kariera pana Brzobohateho.Jen si rikam ze je skoda ze nase rodinne televize nenatoci o nejake podobne postave v nasich dejinach.Ale radej snad ne to by dopadlo priserne.(27.11.2007)

  • Nach
    *****

    Pokud trpíte averzí k Jiráskovi, F.L.Věka zahodíte jako kus papíru. Mě tento autor nikdy emočně nevzrušoval. Možná právě proto jsem tomuto seriálu dal šanci až ve svých 29 letech. Myslím si, že to bylo šťastné rozhodnutí. Znát historické pozadí, politiku té doby a vůbec pojem vlastenectví a národní obrození je důležité pro tento seriál. Jinak půjdete s výsledným verdiktem strmě dolu. Nejsem žádný profesionál, ale základní přehled mám. Nicméně zde se vše od A do Z vydařilo na výbornou. Od herců po kameru, repliky, scénář, režii, kompars, výpravu, atd. Tomuhle se nedá nic vytknout. Klasika, která právem patří do zlatého fondu naší seriálové tvorby. Skoro možná až povinnost. Pokud existuje nějaká filmová či seriálová obdoba povinné četby, měl by do ní patřit i F.L.Věk. Je to dílo, které zraje jako víno. A ač je již staré, čas jeho kvality neotupil. Naopak, vybrousil je. Zvláště v poslední epizodě. 90%(28.3.2018)

  • choze
    ****

    Brzobohatý jako roztomile zapálený, ale skromný intelektuál, umělec a vlastenec, ve velkorysé černobílé seriálové kronice, která ho sleduje od narození až po veselku. Kronice ukazující obraz doby, kdy se za češtinu a českou kulturu muselo bojovat, a to nejen proti silnému německému vlivu, ale hlavně proti předsudkům prostupujícím samotnou českou společnost. Věk připomíná Mirka Dušína, jemuž někdo sebral polovinu jeho sebevědomí a rozhodnosti, ale díky umu scenáristy a charizmatu Brzobohatého jde přesto o figuru, které divák drží palce, snadno si ji zamiluje a jejíž osudy - od nešťastné lásky, přes neustálé finanční problémy a rozchod s otcem, až po umělecko-vlastenecký boj, jsou dostatečně dramatické a (za)jímavé. Srovnatelným charizmatem pak oplývá a sympatie diváka si získává Lukavský jako Thám a není divu, že obě postavy zahoří pro stejnou dívku, když jí představuje Jana Brejchová v nejlepších letech. A špičkovými českými herci jsou obsazeny i vedlejší role, což podtrhuje významnost tohoto seriálu, kde ožívají jinak vzdáleně působící osobnosti a události z učebnic dějepisu.(17.4.2018)

  • insurgentes
    odpad!

    Jsou díly, které se musí skoro celé přeskákat, aby se člověk neukousal nudou, ve zbylých aspoň ty pasáže, kde naprosto nemuzikální Brzobohatý předstírá s dřevěnými lokty hru na klavír. Celá pointa tohoto "díla" mi došla až v okamžiku, kdy F. L. Věk obhajuje výdobytky francouzské revoluce - prosímvás, my to tady bereme jako kdovíjak vlastenecký seriál, a zatím nám spiknutí světového židovstva nasadilo do naší národní identity jen další kukaččí vejce zednářství převlečené do vlasteneckého hávu. ----------------------Stále zatajovaná pravda o Aloisi Jiráskovi - napsal Jaroslav Lhotka na severu virtually.cz --- Chceme-li se dopátrat pravdy o oslavovaných velikánech národa, musíme jít k prameni, kde blahodárně působili za svého života. Historik města Litomyšl dr. František Lašek píše ve své knize „Oživené litomyšlské paměti“ o všech význačných osobnostech za posledních 200 let. O Aloisi Jiráskovi je tam jen to, že se přistěhoval do města roku 1874 a učil zde 14 roků, dne 12.8.1879 se oženil s Márinkou Podhájskou, o 8 let mladší, její otec byl mlynář v Poličce. Zdeněk Nejedlý se ještě zmiňuje ve svém díle „Tisíc let života českého města“, že Jiráskovi měli 4 dcery, Boženu, Marii (ta zemřela a je pochována na litomyšlském hřbitově), pak Lidušku a Miloslavu. Bydleli v čísle 25 a v čísle 27 bydlela Božena Němcová. To je vše, co napsali oba historici. Tedy nic moc a jen mlha, nic o tom, kde žila jeho manželka, z čehož nám plyne poučení, že ani Nejedlému Jirásek patrně moc nevoněl, jinak by mu věnoval více prostoru a ne jenom pár řádků. Alois Jirásek byl záhadná osoba, v Litomyšli po celých 14 let života pendloval mezi Litomyšlí a Hradcem Králové, kam jezdil na jakési jednání, když ho jeden místní bohatý žid nechal vozit svým kočárem do Chocně na vlakové nádraží a pak mu jel, když Jirásek přijel z Hradce Králové, naproti k nádraží. Více o Jiráskovi věděl profesor Šouta. Ten se znal se synem Pátových, kterážto rodina v Litomyšli udržovala styky s Jiráskovými. Starému Pátovi byly podezřelé časté jízdy Jiráska do Hradce Králové. Vypátral, že tam byla zednářská lóže Jan Amos Komenský. Někdy se vracel v doprovodu vousatého muže s černým kloboukem na hlavě a mluvili spolu německy, totéž s místními židy v hospodě nebo vinárně „Buřvalce“, ačkoliv uměli česky. Toto se místním lidem nelíbilo a kritizovali Jiráska, že podlézá židům. O majálesu r. 1887 začali studenti Jiráska provokovat. Šli ve skupině za ním v háji a skandovali: „Jirásku, Jirásku, visíš zde na vlásku, jsi jak rulík zlomocný, židům sluha pomocný. Blíží se už čas, že tě vezme ďas, nám zůstane po tobě, jen Mařenka ve hrobě.“ Prý se tehdy Jirásek stranil lidí a rozhodl se pro odchod z katolického gymnázia, když studenti začali házet lejna v papíře na okna. Odstěhoval se z města v noci, v roce 1888. V litomyšlské čtvrti „Bělidla“ žila patrně sestra paní Jiráskové. U Pátů jí říkali „teta Amálka“ a měli uschovány dva z jejích dopisů, adresované mladému Toníkovi Pátovi, aby vyřídil Lojzovi, že do noci vysedává s židy v hospodě a potom špiní církev, která mu dává obživu na katolickém gymnáziu. Aby přestal s vynášením husitů, kteří Litomyšl vydrancovali a pomordovali její občany. Jiráskovi žáci z litomyšlského gymnázia potom zjistili, ještě za života Jiráska, že za napsání pamfletu „Temno“ dostal přes 1 milion korun. Zemřel jako nejbohatší spisovatel, s 5,5 miliony na knížce. Kdyby na domě, kde žil, nebyla umístěna pamětní deska, dnes by nikdo nevěděl, že tam žil, neboť Litomyšl byla odjakživa protihusitská, národovecká. Velikána z něho udělali až komunisti po roce 1950. Nejedlý vycítil, že je třeba chytit vítr do svých plachet, a proto jako ministr školství a kultury rozvinul iniciativu se shora dolů. Byla totiž naděje z toho vytěžit. Viděl, že komunisti u moci si berou příklad ze svých loupeživých předchůdců a bratrovražedných husitů. Zdeněk Nejedlý dostal nápad, že v Litomyšli, kde stojí socha Smetany od Štursy, bude sedět bronzový Jirásek v křesle, a to na Olivetské hoře u zámku, kde ale stál velký misijní kříž. Ten že musí zmizet, aby neclonil soše Jiráska. Na odstranění Kříže se nikdo z místních nepřihlásil. Tak naverbovali několik brigádníků mezi vojáky. Jeden z nich byl při pádu Kříže zabit, neboť Kříž při pádu narazil na větev a dostal jiný směr pádu. Nesmělo se o tom mluvit, protože šlo z komunistického zákonu o šíření poplašné zprávy a za to bylo vězení několik let. Potom, několik set metrů od Jiráska, stál na podstavci Zdeněk Nejedlý, jeho ctitel. Když přišel rok 1968, někdo přilepil na Nejedlého podstavec: „Sestup dolů, nemravo, a táhni do Moskvy!“ Nejedlý měl totiž za totality největší sbírku porno literatury. Proto se mu též říkalo vošoust. Pamětníci vědí, že Jirásek byl štamgastem „Buřvalky“ a potom hospody „Za vodou“. Jeho žáci ho před smrtí (1930) pozvali na setkání a tam padla otázka, kolik dostal od židů za napsání pamfletu Temno. Jirásek neodpověděl, rychle vstal, popadl klobouk a kabát z věšáku a rychle se vytratil, když mu žáci řekli pravdu.  Dodnes mnoho lidí nezná pravdu o Koniášovi, kterého Jirásek vykreslil jako lotra, ale opak je pravdou, neboť Koniáš sice pálil knihy, ale ty nemravné, které do Čech pašovali z tiskárny žida Harnacka tajnými cestami evangelíků ze Saska, aby rozkládal katolickou morálku. Stačí se podívat na tento tisk, předchůdce dnešního porna.(30.6.2014)

  • - Na záběrech katedrály sv. Víta je zcela jasně vidět věž nad křížením lodí. Ta ale byla přistavěna až v 19. století. (Hermi14)

  • - Ve druhém dílu si Věkovi dopřávají dozlatova upečenou, křupavoučkou husu (třebaže nebyla neděle, ale obyčejný čtvrtek) - jenže chyba lávky, je to kuře (husu totiž omylem snědli technici). (Rodriguez)

  • - Sám Radoslav Brzobohatý prohlásil, že svojí roli v seriálu nesnášel, protože v ní musel neustále hrát hodného a slušného člověka, což bylo pro Brzobohatého dosti náročné. (MikeCool)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace