poster

F. L. Věk (TV seriál)

Drama / Historický

Československo, 1970 - 1971, 11 h 35 min (Minutáž: 13 x 53 min)

Předloha:

Alois Jirásek (kniha)

Scénář:

Otto Zelenka

Hudba:

Jiří Srnka

Hrají:

Radoslav Brzobohatý, Jan Pivec, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Marvan, Václav Voska, Eva Vosková, Jiřina Štěpničková, Dana Medřická, Jana Brejchová, Gabriela Vránová, Jiřina Bohdalová, Martin Růžek, Karel Höger, Zdeněk Řehoř, Eduard Cupák, Josef Kemr, Květa Fialová, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Pavel Landovský, Jiří Adamíra, Vladimír Menšík, Ota Sklenčka, Bedřich Prokoš, Josef Hlinomaz, Roman Skamene, Soběslav Sejk, Josef Beyvl, Petr Haničinec, Stella Zázvorková, Vladimír Krška, Bohuš Záhorský, Ilja Prachař, Vítězslav Vejražka, Vladimír Hlavatý, Josef Somr, Otakar Brousek st., Miloš Nedbal, Nina Popelíková, Vladimír Ráž, Jaroslav Moučka, Jan Skopeček, Jiří Vala, Jaroslava Pokorná, Jaroslav Satoranský, František Kovářík, Štěpán Bulejko, Jiří Zahajský, František Hanus, Pavla Maršálková, Alena Kreuzmannová, Jan Libíček, Mirko Musil, Gustav Nezval, Antonín Sedlák, Jindřich Hrdý, Otto Zelenka, Zdeněk Hodr, František Holar, Ludmila Roubíková, Josef Haukvic st., Václav Švec, Jiří Valenta, Karel Netolický, Pavel Kolínský, Jiří Pleskot, Jaroslav Maršálek, Josef Burda, Jan Bajer, Otto Šimánek, Karel Hábl, Viktor Preiss, Jaroslav Cmíral, Ladislav Trojan, Karel Vavřík, Magda Maděrová, Jiří Kodet, Aleš Morávek, Karel Meister ml., Otto Kinský, Hana Houbová, Jarmila Beránková, Vít Pešina, Ilona Jirotková, Otto Lackovič, Hynek Němec, Karel Pavlík, Ferdinand Krůta, Josef Koza, Pavel Spálený, Jiřina Bílá, Lena Birková, František Vicena, Bohuslav Kupšovský, Jaroslav Raušer, Jindřich Narenta, Jaroslav Čejka, Miloslav Šindler, Eduard Haken, Karel Berman, Jaroslav Horáček, Ivo Žídek, Dalibor Jedlička, Marta Boháčová, Eva Zikmundová, Jadwiga Wysoczanská, Pavel Ždichynec, Vlastimil Harapes, Bohumil Reisner, Michaela Vítková, Marie Fischerová-Wolffová, Milena Kleinerová, Zdeněk Kryzánek, Vladimír Šmeral, Emil Rohan, Radovan Lukavský, Jan Tříska, Svatopluk Skládal, Vladimír Hrabánek, Ota Motyčka, Bohumil Švarc st., Antonín Jedlička, Ivo Niederle, Jiří Blažek, Jan Bösser, Jaromír Hanzlík (vyp.), Karel Meister st., Alena Vránová

Střih:

Karel Kohout

Scénografie:

Jan Zázvorka

Kostýmy:

Ludmila Novotná
(další profese)
  • sportovec
    *****

    Dnes čtenářsky mrtvým autorem strašívali dříve neposlušné studenty. Neprávem; Alois Jirásek ve svých vrcholných spisovatelských výkonech, podložených vlastním odborným vzděláním, dosahuje úrovní minimálně středoevropských. Osvědčený tým tehdejší Československé televize k tomuto základu přidal vlastní tvůrčí přínos, odrážející radostné pohnutí a po 21. srpnu 1968 naopak zklamání a bolest z událostí Pražského jara. Poslední díl tohoto na dobu svého vzniku velkého projektu je vědomě komponován jako přímý nesouhlas s korupcí i kolaborantstvím husákovské a bilakovské prosovětské kolaborace a zrady. Úsvit prvních počátků znovuobrozeného národa je cenný svým pohledem na ty, kteří sice velké myšlenky a všelidské ideály nevytvářejí a ani vytvářet nechtějí, bez nichž však, bez jejich vůle, pochopení, zanícení, étosu nikdy nemohou vstoupit do společenské reality. Malá pozitivní práce! Pojem tolikrát políčkovaný, a přece nenahraditelný! S úctou se znamená a vše to na vědomost dávat ráčí vždy Váš spěšnoved Sýkora(24.8.2007)

  • insurgentes
    odpad!

    Jsou díly, které se musí skoro celé přeskákat, aby se člověk neukousal nudou, ve zbylých aspoň ty pasáže, kde naprosto nemuzikální Brzobohatý předstírá s dřevěnými lokty hru na klavír. Celá pointa tohoto "díla" mi došla až v okamžiku, kdy F. L. Věk obhajuje výdobytky francouzské revoluce - prosímvás, my to tady bereme jako kdovíjak vlastenecký seriál, a zatím nám spiknutí světového židovstva nasadilo do naší národní identity jen další kukaččí vejce zednářství převlečené do vlasteneckého hávu. ----------------------Stále zatajovaná pravda o Aloisi Jiráskovi - napsal Jaroslav Lhotka na severu virtually.cz --- Chceme-li se dopátrat pravdy o oslavovaných velikánech národa, musíme jít k prameni, kde blahodárně působili za svého života. Historik města Litomyšl dr. František Lašek píše ve své knize „Oživené litomyšlské paměti“ o všech význačných osobnostech za posledních 200 let. O Aloisi Jiráskovi je tam jen to, že se přistěhoval do města roku 1874 a učil zde 14 roků, dne 12.8.1879 se oženil s Márinkou Podhájskou, o 8 let mladší, její otec byl mlynář v Poličce. Zdeněk Nejedlý se ještě zmiňuje ve svém díle „Tisíc let života českého města“, že Jiráskovi měli 4 dcery, Boženu, Marii (ta zemřela a je pochována na litomyšlském hřbitově), pak Lidušku a Miloslavu. Bydleli v čísle 25 a v čísle 27 bydlela Božena Němcová. To je vše, co napsali oba historici. Tedy nic moc a jen mlha, nic o tom, kde žila jeho manželka, z čehož nám plyne poučení, že ani Nejedlému Jirásek patrně moc nevoněl, jinak by mu věnoval více prostoru a ne jenom pár řádků. Alois Jirásek byl záhadná osoba, v Litomyšli po celých 14 let života pendloval mezi Litomyšlí a Hradcem Králové, kam jezdil na jakési jednání, když ho jeden místní bohatý žid nechal vozit svým kočárem do Chocně na vlakové nádraží a pak mu jel, když Jirásek přijel z Hradce Králové, naproti k nádraží. Více o Jiráskovi věděl profesor Šouta. Ten se znal se synem Pátových, kterážto rodina v Litomyšli udržovala styky s Jiráskovými. Starému Pátovi byly podezřelé časté jízdy Jiráska do Hradce Králové. Vypátral, že tam byla zednářská lóže Jan Amos Komenský. Někdy se vracel v doprovodu vousatého muže s černým kloboukem na hlavě a mluvili spolu německy, totéž s místními židy v hospodě nebo vinárně „Buřvalce“, ačkoliv uměli česky. Toto se místním lidem nelíbilo a kritizovali Jiráska, že podlézá židům. O majálesu r. 1887 začali studenti Jiráska provokovat. Šli ve skupině za ním v háji a skandovali: „Jirásku, Jirásku, visíš zde na vlásku, jsi jak rulík zlomocný, židům sluha pomocný. Blíží se už čas, že tě vezme ďas, nám zůstane po tobě, jen Mařenka ve hrobě.“ Prý se tehdy Jirásek stranil lidí a rozhodl se pro odchod z katolického gymnázia, když studenti začali házet lejna v papíře na okna. Odstěhoval se z města v noci, v roce 1888. V litomyšlské čtvrti „Bělidla“ žila patrně sestra paní Jiráskové. U Pátů jí říkali „teta Amálka“ a měli uschovány dva z jejích dopisů, adresované mladému Toníkovi Pátovi, aby vyřídil Lojzovi, že do noci vysedává s židy v hospodě a potom špiní církev, která mu dává obživu na katolickém gymnáziu. Aby přestal s vynášením husitů, kteří Litomyšl vydrancovali a pomordovali její občany. Jiráskovi žáci z litomyšlského gymnázia potom zjistili, ještě za života Jiráska, že za napsání pamfletu „Temno“ dostal přes 1 milion korun. Zemřel jako nejbohatší spisovatel, s 5,5 miliony na knížce. Kdyby na domě, kde žil, nebyla umístěna pamětní deska, dnes by nikdo nevěděl, že tam žil, neboť Litomyšl byla odjakživa protihusitská, národovecká. Velikána z něho udělali až komunisti po roce 1950. Nejedlý vycítil, že je třeba chytit vítr do svých plachet, a proto jako ministr školství a kultury rozvinul iniciativu se shora dolů. Byla totiž naděje z toho vytěžit. Viděl, že komunisti u moci si berou příklad ze svých loupeživých předchůdců a bratrovražedných husitů. Zdeněk Nejedlý dostal nápad, že v Litomyšli, kde stojí socha Smetany od Štursy, bude sedět bronzový Jirásek v křesle, a to na Olivetské hoře u zámku, kde ale stál velký misijní kříž. Ten že musí zmizet, aby neclonil soše Jiráska. Na odstranění Kříže se nikdo z místních nepřihlásil. Tak naverbovali několik brigádníků mezi vojáky. Jeden z nich byl při pádu Kříže zabit, neboť Kříž při pádu narazil na větev a dostal jiný směr pádu. Nesmělo se o tom mluvit, protože šlo z komunistického zákonu o šíření poplašné zprávy a za to bylo vězení několik let. Potom, několik set metrů od Jiráska, stál na podstavci Zdeněk Nejedlý, jeho ctitel. Když přišel rok 1968, někdo přilepil na Nejedlého podstavec: „Sestup dolů, nemravo, a táhni do Moskvy!“ Nejedlý měl totiž za totality největší sbírku porno literatury. Proto se mu též říkalo vošoust. Pamětníci vědí, že Jirásek byl štamgastem „Buřvalky“ a potom hospody „Za vodou“. Jeho žáci ho před smrtí (1930) pozvali na setkání a tam padla otázka, kolik dostal od židů za napsání pamfletu Temno. Jirásek neodpověděl, rychle vstal, popadl klobouk a kabát z věšáku a rychle se vytratil, když mu žáci řekli pravdu.  Dodnes mnoho lidí nezná pravdu o Koniášovi, kterého Jirásek vykreslil jako lotra, ale opak je pravdou, neboť Koniáš sice pálil knihy, ale ty nemravné, které do Čech pašovali z tiskárny žida Harnacka tajnými cestami evangelíků ze Saska, aby rozkládal katolickou morálku. Stačí se podívat na tento tisk, předchůdce dnešního porna.(30.6.2014)

  • eileen
    *****

    Nevím, kolikrát jsem tento seriál viděla, ale hodněkrát. Pokaždé si říkám, že už se přece nebudu dívat, ale vždycky, když ho v neděli dopoledne reprízují, neodolám a zapnu to tam. Zcela jistě nemám v hlavě žádný tak "srdcový" seriál, jako je tento a s věkem ještě více doceňuji jeho kvalit. František Filip je opravdu mistr, jeho tvorbu miluju a u mě patří mezi tu nejvyšší špičku televizní tvorby. Ty vyšperkované dialogy a v nich tolik moudra, zvláště v dnešní době mi přijde zase hodně aktuální. Ta doba byla tak podobná té mezi lety 48 - 89 minulého století, i když trochu jinak. A teď mi připadá, že se tam zase pomalu blížíme. Nechápu, jak zde někdo může psát, že je to nudné a statické, tam je tolik řečeno a je to nabité dějem, narozdíl od těch dnešních nesmyslů. A výkony všech zúčastněných jsou naprosto geniální, od R. Brzobohatého, přes D. Medřickou, R. Lukavského, V. Menšíka, J. Kemra, J. Marvana a samozřejmě J. Třísku. Jedním slovem nádhera.(26.3.2018)

  • Šakalík
    *****

    Jeden z nejzářivějších klenotů české televizní tvorby, který by se dneska prostě už nenatočil. Jako český patriot shledávám období českého národního obrození velmi přitažlivým, a možná právě proto nedám na tenhle seriál absolutně dopustit. Celý Věkův příběh je podaný takovou příjemně laskavou formou, takže věřím, že i po čtyřiceti letech je přitažlivý i pro dnešní mladou generaci (byť možná ještě ne teď, ale časem se k němu dostanou). V seriálu se představí celá plejáda těch nejlepších český herců své doby a myslím si, že pro samotného Radoslava Brzobohatého byla titulní úloha jedním z vrcholů jeho kariéry. Osobně považuju F. L. Věka za nejlepší český seriál všech dob (a při pohledu na dnešní tuzemskou seriálovou produkci dost pochybuju, že se mu někdy něco byť jen přiblíží). Btw nechápu, co komančům tak strašně vadilo na tom posledním, třináctém dílu, že se nesměl vysílat. Možná ta Věkova věta: „Copak se dají myšlenky zakazovat?“ - to se soudruhům asi fakt nelíbilo...(7.12.2010)

  • Helmutek
    ****

    Kdyby to šlo, dám 3 a půl. Zaokrouhluju nakonec nahoru, výhrad mám ale celkem dost a stejně tak rozhodně nesouhlasim s tim, že to je nejlepší českej seriál evr. Oceňuju ale nádhernou češtinu a skvělýho Brzobohatýho (i Lukavskýho), což mi společně s vlasteneckym a národnostně buditelskym apelem přijde jako nejsilnější stránka a největší hodnota seriálu. Občas to na mě bylo moc stylizovaný a repliky mě dost často bušily do uší, ale scénář obecně byl napsanej dobře (je to samozřejmě zčásti díky Jiráskovi, ale stejně) - např. linie rodiny Butteauových a Tháma je fakt silná. Ale stejně jako např. v Humbertu, tak i tady byly ženský role dobrý zase jen z poloviny (např. přehrávající a afektovaná Márinka, sice krásná, ale s hraním trochu prkenná Paula /Brejchová/, přehnaná a pipinkovská Betyna /Vránová/...), oproti tomu ale stojí skvělá Medřická, Hegerlíková a Bohdalová... A ta ústřední českobratrská písnička, to je prostě čirá nádhera. WTF moments: Zase mě srali ty dětský herci (bohužel v zásadě všichni, ale jasně s mladym Františkem v čele). Dechový nástroje používaný v seriálu jsou očividně po Böhmově reformě (např. představení Figarky), přitom byl rok 1787, tedy doba, kdy Böhm ještě ani nebyl na světě... Možná maličkost, ale režisér Filipova formátu by to vědět měl; řek by mu to každej muzikant, se kterym by to řešil. Scény s hraním na hudební nástroje obecně nepůsoběj vůbec věrohodně; chápu, že herci nemůžou bej muzikanti, ale tady je to vidět fakt hodně, zvlášť, když hraní na nějaký nástroje je dost zásadní složkou seriálu.(26.8.2015)

  • - Během natáčení se herci Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová vzali. (M.B)

  • - Při průjezdu korunovačního kočáru Leopolda II Malostranským náměstím jsou na zemi viditelné bílé pruhy pro označení parkoviště. (pávek)

  • - V seriálu hrálo 180 herců a 900 komparzistů. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace