Kelid
Obsahy(1)
Nízkorozpočtové minimalistické drama s důrazem na obyčejnost jednoduchého příběhu o čyřletém chlapci, kterého nechá matka doma samotného s půlročním bratříčkem, je Forouzesheovým deburem, reprezentující tvorbu označovanou za íránský filmový zázrak.
Malý Amir Mohammad sice plní instrukce týkající se krmení bratra, ale vzhledem k jeho fyzickým a rozumovým schopnostem a jeho dětskému žebříčku hodnot se v domácnosti začne schylovat k tragédii. Sousedky ani chlapcova babička nemohou pomoci, protože dveře bytu jsou zamknuté a náhradní klíč visí na věšáku mimo chlapcův dosah.
Tvůrcové filmu dokonale využívají uzavřené prostředí, do detailů propracovanou funkci předmětů, ze kterých většina slouží k jiným než původně určeným účelům. Řada mezinárodně úspěšných íránských filmů 80. a 90. let vznikla v produkci teheránského Institutu pro intelektuální rozvoj dětí a mládeže, často proto pracovníci pracují s elementárně jednoduchou zápletkou a s dětskými hrdiny, jejichž podstatným rysem je schopnost a odvaha vypořádat se s problémy.
Film se vzácně zvládnutou jednotou místa a času a s jemným nenásilným humorem, může být vnímaný jako film pro děti, ale také jako metafora o iránské totalitní společnostim uzavřené před okolním světem a ohrožením rostoucím tlakem zevnitř - tuto interpretaci podporuje také fakt, že film byl uvedený až čtyři roky po svém vzniku.
(carott)
Recenze (7)
Napínavá dráma štvorročného chlapčeka a jeho maličkého brata, ktorí po odchode matky na nákupy ostávajú sami v panelákovom byte. Zamknutí. Malého úlohou je len nakŕmiť po prebudení bračeka pripraveným mliečkom vo fľaši. Zdanlivo jednoduché, mama sa ale nevracia, jedlo na sporáku syčí a pripaľuje sa a bábätko plače... Čo dospelý zvládne jednoduchou rutinou, pre štvorročné dieťa môže predstavovať neprekonateľnú prekážku (napr. nabratie vody z umývadla, zvesovanie z vešiaku). Napriek štrapáciám sa malý Amir stará o hladné, malé batoľa s dojímavou súrodeneckou láskou, ako to už len decko dokáže. Iránska minimalistická dráma, ktorá popri sociálnom vyznení môže predstavovať symbol uzavretia v ohraničenom priestore (podporovaný neustále prítomným zatváraním dverí a okien), kde všetko neustále buble, kypí a hrozí totálnym uspaním akejkoľvek aktivity. Scenár známeho iránskeho režiséra Abbása Kiarostámího filmovo využitý temer bezchybne (až na zdĺhavú exteriérovú scénu hľadania matky). ()
Klíč je vlastně prvním íránským filmem z 80. nebo 90. let, kterému dávám menší, než plný počet hvězd. To však určitě nic nesnižuje na jeho kvalitách, nanejvýš tak ukazuje, že na podobně tísnivé drama s postavou dítěte, dosyta naplněné frustrujícím prožitkem a občas i nepříjemným řevem, asi nemám úplně ten správný žaludek. Přes onen pocit utrpení to však byl určitě další silný zážitek z malého velkého dramatu. Abbas Kiarostami jako specialista na „dětská“ dramata se opět zasloužil o nesmírně realistický scénář, pokud jde o práci s postavou dítěte v svízelné situaci. Malý Amir je šikovný a rozumný klučina, který dokáže zvládnout i náročnější situace včetně starostlivosti o mladšího brášku ve věku batolete, ale přesto ten film není žádnou senzací o zázračném dítěti. Během náročných úkonů Amira od počátku provází i nejedno zakopnutí, menší těžkosti, rovněž trampoty pro dítě nechané samotné doma typické, či dlouho překonávaná nejistota u vnitřního dilematu během čelení dvěma vzájemně si odporujícím příkazům (sousedka vs. matka), čím celé dění krásně nabývá na uvěřitelnosti. Závěrečné vysvobození s ukončením jednoho problému nese navzdory jednomu šťastnému konci znepokojení, neboť divák si říká... a co teď dál? Vzhledem k tomu, že v jistých scénách mimo hlavní byt se načrtávají i další motivy a postavy, mi připadá ale škoda, že film nenabídne TO vysvětlení, které divák s přibývajícími minuty tolik očekává... Byť dost možná šlo o tvůrčí zámer a dle zdejšího obsahu snad i o metaforu společenské situace v tehdejším Íránu, kterou asi našinci není dopřáno bez znalosti kontextu plně pochopit, asi stejně, jako kdyby cizinec z Asie chtěl pochopit podobenství v Pasiánsu. :o) No když už jsem zmínil Pasiáns, tenhle Klíč je vedle něj (+ Kleci z roku 1975 nebo i Podzemní pevnosti) dalším zajímavým starším filmem, který nabídl zase jinak pojatý námět postav(y) v uzavřeném prostoru, z něhož téměř nebo vůbec není úniku, ještě před tím, než se podobné zápletky naplno staly doménou hororů. [85%] ()
Klíč leží na úplně opačném konci než moje oblíbené filmy. Jeho cílem bylo vytvářet napětí, což se mu velmi úspěšně dařilo, ale co z toho? To už se radši podívám na americký thriller, kde je nějaký děj a postava, které můžu fandit... (Bez ohledu na filmařské kvality a originalitu námětu musím dát 1*, protože tak jako u tohoto filmu jsem už dlouho u žádného netrpěla...) ()
To byl regulérně psychothriller! Škoda jen že neměl dotaženější scénář, který je sice naprosto úžasný v jednotlivých detailech (především v tom, jak si ten čtyřletý klučina vždycky musel poradit v situacích, které nejen že by v jeho věku vůbec neměl řešit a dělat, ale taky pro něj byly abnormálně náročné), ale pokulhává v celku. Už jenom tím, že se dostaneme mimo ten zavřený byt to přímo vybízí k rozehrání něčeho krapet hlubšího, především o matce a otci těch dětí. Pořád jsem doufal, že se ukáže, kam jejich matka šla a vysvětlí se tím, jestli je opravdu tak moc nezodpovědná nebo jen pracovně vytížená a s nervy v kýblu, ale to tam bohužel dotažené není, takže z ní je jen skoro neviděný záporák, který je záporákem jen proto, že to tak prostě je. A přitom stačilo málo, jen nějaký drobný náznak... A jejich babička + ta mladá žena z toho děje taky po nějaké době jen tak zmizí a bohužel se s nimi nijak dál nepracuje. Právě kdyby to zůstalo jenom v tom bytě, měl bych na to menší nároky, navíc díky silné atmosféře by to vůbec nebyl problém, ale takhle je prostě nemohu nemít. Upřímně ale mám pocit, že bych s dáním plného počtu měl problém i tak, protože poslouchat celou dobu mimino jak řve bylo, no... prostě jsem na to po čase neměl nervy. Jinak je to ale další skvělý íránský film, který má opět slušnou kameru, úžasně přirozené herecké výkony neherců, slušný scénář, tady dokonce i mnoho napínavých scén a celkově se mi to hodně líbilo i přes ty mínusy. 4* ()
Tak toto malé íránské drama vydá za deset thrillerů. Bála jsem se o oba chlapce a byla naštvaná na nezodpovědnou matku až do úplného konce. ()
Projetk 100 (2000) ()
Přiznám se, že mám slabost pro íránské filmy, jejich bezprostřednost a nepřehrávanou autentičnost situací a na druhou stranu mému sluchu není zrovna libé poslouchat uřvané děti. V Klíči je obojí. Snímek byl na festivalu uveden indícií, že autor měl záměr ve třech věcích hrdinů (chlapec, chlapeček a matka) ukázat tři polohy času (přítomnost, budoucnost a minulost). Recenze mluví o před cenzory skryté sociální kritice. Možná se autorovi povedlo ji skrýt i před divákem, alespoň před tím, ne zcela do tamní reality zasvěceným a ve způsobu šifrování sdělení znalým (jímž jsem asi i já). Omezený prostor, bezmocnost krátkých ruček dosáhnout k řešení, rozdrobenost širší rodiny v buňkách paneláku, absence otce.. možná, ale co mi dál uniká, abych film vnímal jako sociálně kritický? Jeho těžiště je víc v drobném boji s překážkama malého kluka, do něhož se celkem dovede vžít každý, kdo byl kdy malý;) Dramatické stupňování často působí víc jako patamatovská destrukce bytu (mimochodem v Teheránu můžete narazit na obchůdek s logem Pata a Mata), takže jsme odcházeli přecejenom s úsměvem, jak si uvaděč přál. Mezi dětskými dramaty u mě zatim vítězí Majidiho Božské děti. ()
Související novinky
Seminář íránských filmů
Filmový klub ve Veselí nad Moravou pořádá ve dnech 19. - 21. 3. 2010 Seminář íránských filmů. Program nabídne nejenom íránské filmy, které se již promítaly v našich kinech jako např. Klíč, Chuť… (více)